"I kdyby nás za nohy na stromy věšeli, my stále budeme se smát."

Tak nám opět nadešel pátek, skončil týden plný vzrušení, respektive studíjní, školní, pracovní týden. Zítra opět víkend, další hodiny volna k dohánění věcí, které tak poslední dobou nestíhal. Mám toho plno na práci a postupem času se mi víc a víc nechce.
Dneska jsme ráno v tělocviku konečně po dlouhé době hráli boleyball. Skvělý sport. Člověk se něj tak moc nezapotí, hraje v týmu, a proto je nucený uvažovat vrámci skupiny, a hlavně se pořádně pobaví, protože s naší třídou to jinak ani nejde. Obzvláště někteřým jedincům by se zasmál i ten, který postrádá pusu. (mrtvý)
Ve škole to bylo o poznání o něčem jiném. Plno suplování, přehazování hodin, keců o nepřijatelně zbytečných věcech a promarněných staletí, které bychom mohli určitě využít lépším způsobem.
Příchod domů rozpoutá šílené, zběsilé čmuchání mého hafana, který stále ještě pořád blbne z hárajících fen, kterých je v okolí našeho obydlí velmi požehnaně.
Právě dneska mě vzbudil, ale ne, že by to bylo v normálních hodinách, kdy by moje nepříčetnost ze vstávání nebyla tak životu nebezpečná, ale vybral si neuvěřitelnou hodinu. Při pohledu na čelo našeho pokoje, kde se nacházejí právě mírumilovné hodiny, se mi zatajil dech. Sevřelo se mi hrdlo a div, že jsem se potentoval, jsem utěšoval sám sebe. 2:00 hodin rádno, všude tma, já vzhůru, pes mi doma za dveřmi pokoje vydává ne moc líbezně slyšitelné zvuky. MARAS! Opravdový krutý maras, kdo by to tušil, že kvůli ženským dokáže chlap tak dovádět? Odpoledne jsem mu promlouval do duše a pravil jsem, že žádná ženská za to nestojí. Nevím, zdali mě vzal na vědomí, ale protože večer zase kňukal u balkonu, tak to zřejmě žádný skvělý účinek nemělo.
Takový šok může poznamenat každého na celý den a pak se nemám divit, že jsem přejetý.
Přeložíme list, obrátíme knížku, ukradneme slova předchozích vět a utopíme je v blízké řece.
Koneckonců jsme jenom lidé. Máme svoje představy, svoje sny. 6ijeme na bázi úspěchů a neúspěchů. Tak jsem si trochu poslední dobou pouvažoval, po návštívě v baumaxu, kolik může stát taková výstavba malého dmku za městem. Nemyslím malý modní nizkoenergetický domek, ale něco jako chaloupku, akorát na celý život. Vždycky, kdy jezdím do Ostravy, tak pár podobných domečků vídávám. Není nad to si vymyslet nějakou tu věc. Mít své auto, svůj malý chaloupkodomek, hafana, práci a studium. Kdo by tušil, že je to tak lehké. Měl bych dva domky nebo spíše jeden domek a jeden byt, spíše ateliér. Domek u nás (v České republice) a ateliér (byt) v Paříži, ve městě a centru umělců. Budu studovat, najdu si partnera pro žití v tom dnešním světě plném zmatků, budu si plnit svou budoucnost. Občas přijedu tady, zpět, abych pozdravil a navštívil kamarády a podobně. Už mám na to najeto doufámj do správných kolejí. Teďka už dělat ty správné kroky.
Padla mi do klína tma, den už je unavený. Čas doklouzává do osmé hodiny noční. V televizi mám pár programů, jež mi dneska budou dělat společnost. Za zády mi tiše na radiátoru praskají sušící se kousky chleba.
Dívám se na „Román pro ženy“, a i když jsem se opravdu snažil a přemáhal, poslední minuty, sekundy se promítají a mě se spouští slzná. Možná to bylo právě melodii v pozadí, ale cosi, mě popadlo. ALE STOP! Už mi zase přetékají hráze a to není dobré. Když on je to tak dobrý film. Chlapi jsou svině, zaznělo právě v tomto filmu. ANP! Kdo jiný to může potvrdit, než já. Ten, který je jeden z nich. Ale fakt už je mi to trapné. Cítím se jak nějaký sociální případ, který den co den čeká, až na něj přiletí s kazajkou a šoupnou ho do takové té polstrované místnustky, která se mi (musím se přiznat) líbí. Bylo by k smíchu, kdybych tam skončil. To už bych se dočista stoprocentně pomátl.
Usínám.