"Zapálit antikvariát, tak mají ve Vodafonu o teplo postaráno. - ze soudku, jak ušetřit peníze na energii"

Kromě volna, kterého mám ve čtvrtek vždycky hafo, mi nic zajímavého nepřišlo do cesty. Škola jako obvykle samá sranda, když se zrovna bavím s kamarády, jinak marná sláva. Pár nudných hodin, žádná akce, z poslední hodiny s Luckou odcházíme, protože potřebujeme jít do knihovny, do antikvariátu apod. Když už dorazíme do knihovny, tak po ani ne deseti minutách zjišťujeme, že kniha, ze které potřebuju mít příští týden v úterý referát, je stále půjčená a zřejmě, podle pohledu baby za pultem, dlouho půjčená bude. (jedná se o knihu Ladislava Fukse – Spalovač mrtvol) Zase tak to nevadí, knihu jsem četl asi dvakrát (sice jednou ne až do konce) a k tomu všemu viděl film. Bohužel to bylo už poměrně dávno a paměť nemám tak sběhlou, aby si pamatovala a uchovávala asi rok staré záznamy, takže mi nezbývá nic jiného, než pohledat na internetu nějakou tu ukázku, splácat referát a v úterý ho nějak přednést lidem ve třídě, aby tomu alespoň z deseti procent rozuměli. Pokud tomu neporozumí, tak je to jejich chyba, protože jsme autora brali, tak ať si ho najdou v sešitu.
V antikvariátě celkem pohoda. Plno tlustých, nepotřebných knih, všude samé poličky, police a regály, v čele nepříjemná paní, která nám nechce uschovat jednu bichli na dva týdny (nemluvě o tom, že mluvila tak potichu, že jsem si málem lehal na stůl, abych ji slyšel), taky to tam tak zastarale (asi to bude těma knihama, možná se pomalu rozkládají) smrdí, no celkově nic moc, ale je tam klid a to je pozitivní.
Ještě zajdu do hudebky vrátit jedno CD co jsem si půjčil od pana učitele a můžu se s Luckou pro dnešek rozloučit. Lucka bude čekat ještě na kamarádku, tak ahoj a už si to šmátrám domů.
Dneska je opravdu volný den a to se vším všudy. Doma si dodělám trochu školy (účetnictví, vytisknu pár věcí, dopíšu nějakou tu větu…) Hlavně musím dodělat seminárku do MFF, protože do pátku máme termín odevzdání, a když to neuděláme, tak nejen že dostaneme nedostatečnou (neboli za pět), ale to vše se může násobit atd… No prostě raději vše odevzdám v termínu, než abych pak hryzal stoly školy, že jsem neprošel kvůli blbé seminárce, která byla ještě vcelku lehká na zpracování. Ha a hle, nemám eurofolie a dokonce i složku, do které musím vše, podle pokynů učitelky, nasoukat. Co jiného v té situaci můžu udělat, než, že se projdu a udělám si výelt do nejbližšího obchodu, kde, potají doufám, folie najdu (to nemluvě o představě, že folie, které se většinou prodávají po sto kusech, nebudou tak drahé).
Kdo hledá, ten najde, jak se říká. Já nehledal, ale i tak jsem našel, protože jsem věděl přesně, kde, v jakém regálu, hledané zboží najít. Netrvalo dlouho (kromě dlouhé řady u pokladny „nákup do deseti položek“, kde jsem málem zapustil kořeny, protože typke o dva lidi předemnou asi poprvé platil kartou, ale byl šikovný, tak budiž mu odpuštěno) a vyšel jsem z obchodu, jako největší KING, který má tolik potřebné folie.
Dopíšu seminárku, popíšu pár detailů, dopíšu datumy a důležité informace, aby byly doklady v pořádku, hodím do folii a šložky a mám vystaráno. Otřu kybel vody z čela, uklidím školu, protože mi blažěně nepřispívá k náladě, která po vypracování pár činností pro školu, není v bodu největšího blaha.
Začínám se nudit a to není zrovna dobré. Člověk by nevěděl co roupama dělat a, i když má ve škole nevyčerpatelný seznam povinností, tak dělat něco pro školu je jeden z blbých nápadů. Tyto nápady je třeba eliminovat nebo alespoň omezit na minimum. Už tak je toho v maturitním ročníku dost.
JUJ! Potřebuju si ještě seřadit maturitní otázky do účetnictví, protože máme zítra účto a určitě bude něco z toho chtít, nemluvě o tom, že z první maturitní otázky zkoušky. To aby měla nějaké známky, když teda budeme psát úplné minimum písemek, jestli vůbec neějaké, na které se bestak málo kdo dostaví. Takže si alespoň secvaku všechny maturitní temata, abych měl ty papíry pohromadě. Kdo to má pak všechno pořád hledat, že?
Odcházím do pelašin. Zítra máme tělocvik, tak ať nejsem dolámaný dříve, než pudu z tělocviku na další hodinu.