Mít své "protože"...

Ulehám a probouzím se. Vím, že zítra opět výjde to zářivé štěstí, svit, který mi z milé lásky rád poodkryje tvář(e), díky které nechám své oči otevřené. Je to jako řeč, tančící nahá těla, nádech a vzdech s polootevřenýma očima. Jako bych byl jeho součástí a on mě miloval, protože jeho řeči rozumím.