Síla a přesvědčení

stojím tam, v očích celý svět se mi blízká
kolem vane vánek a pochybně si zpívá a píská
v tu náhle chvíle stala se jiná
vánek bouří, fučí, teď náhle vše začíná

vane silněji čím dál více
stromům bere jejich barevné listnaté čepice
den se ztmavuje čím dál víc
on nehodlá ustoupit, nehodlá odejít pryč

volám: já nebojím se tě, neotevřeš mé brány strachu
i kdyby padla noc a vše zůstalo by v prachu
i kdyby rval jsi stromy, že by nezbylo tu nic
já neodejdu, neodejdu pryč

zvolna na síle přidal hned
živému stvoření nedovolil jíti vpřed
láme větve a v dáli ozývá se křik
on nehodlá ustoupit, nehodlá odejít

volám: já nebojím se tě, neotevřeš mé bolesti brány
i kdyby rozerval jsi mi oblečení a zbyly mi jen rány
i kdyby odvál jsi všechen život, pusto by tu bylo a víc nic
já neodejdu, neodejdu pryč

vítr všemi silami bouřit ukrutně začal
trhal skály, živá těla bezcitně bral
všude byl slyšet křik, pláč a smutek
kdo mohl a chtěl dožít příštího dne, snad rychle utek

volám: já nebojím se tě, nezískáš život můj
silný budu a zůstanu, vždy si tiše řeknu „stůj“
i když pláně pod tvojí mocí jsou
naše duše tady navždy zůstanou

vítr ustupuje, svou bouří ukrutnou své dílo dokonal
nikde nic, všude mrtvo, ani já už tam nestál
sic duše zůstala, však tělo daleko, daleko někde tam
všichni utekli, já zůstal sám