Všichni jsme stejní?

když pohlédnu do tvých krásných očí zas
vidím strach, strach obou nás
dny a chvíle, kdy spolu jsme byli
čas a dobu, kdy oba jsme žili

dnes ležíme tu v prach a smutek
minulost, budoucnost – celý život nám mezi prsty utek
smáli jsme se, byli rádi jen
teď však vše odehrává se jako sen

vzpomínám…, pršelo, den poněkud chmurný byl
ty vedle mě, skrývajíc před deštěm, ses postavil
oba náhle si pohlédli do očí
oba chtěli jsme moc, ať den, který začal, neskončí

vzpomínám…, nedávno bylo tomu tak
potkali nás lidé a neptej se, co bylo pak
bolelo nás to čím dál víc
jejich ostrá slova, pohledy zle bodajíc

svrženi z propasti, ubití vším
za doprovodu každým člověkem zlým
z tvých krásných očí padají smutné slzy
neboj se a doufej, že zase spolu budeme brzy

přemýšlím…, proč to muselo se stát
ptám se všech, to už člověk nemůže mít rád
vše řízeno je snad pavidly a mocnými řády
a kdo nesplní jej, život vzán mu bude bez výhrady

někde v dáli, někde tam
čekám na tebe, abych nezůstal nikdy sám
teď zavřeme oči a v hloubi duše budeme chtít
ať vše zlé opustí nás, abychom oba mohli volně jít