nemohu spát, proto často utíkám, kráčím (daleko, pryč)
vždy přede mnou se objeví, s hlasem "ptačím"
obejme, pohladí, usednout k němu nechá
zavírám oči, čas nikam nespěchá

hladím jej po úsměvu bílém
něžně, lehce a jeho klidem
zní mi v hlavě melodie, jeho hlas
tiše mi našeptává, že nadešla chvíle jen pro nás

jsem anděl hrající do duše noci
vše skončí, až nebudu moci
na hvězdách a po nebi tančíme spolu
drží mě pevně, abych nespadla dolů

slunce vychází, noc se krátí
snad zase zítra se potají ke mně vrátí
z noci k ránu kroků pár
jsem za něj šťastná, žiji, za ten dar

ulehám, usínám, odcházím spát
(on mi nepřestává hrát...)