Otevírám ráno oči a do pokoje mi proniká slunce. Něco mi tady nesedí. Většinou vstávám ještě skoro za tmy. Kouknu na hodiny a hned je mi vše jasné. Už jsem měl být dávno v práci. Rychle vystřelím z postele a co nevidět sedím v autě a vyrážím. Když už sjíždím ve Dvorech z kopce pod most, dva metry před autem mi proběhne přes cestu černá kočka. Musím přibrzdit, abych jí nepřejel. To ten den krásně začíná. V práci se pak dozvídám, že mne tam bude třeba i příští týden v pondělí a úterý. Plánovaná dovolená se tedy odkládá. Ach jo. Udělám si v kanceláři kafe a usedám ke svému stolu. Jsem nějaký uanvený a bere mne spaní...
     Budí mne zvonění mobilního telefonu. Je sedm hodin ráno. Našmátrám vedle sebe v posteli dálkové ovládání od televize a pouštím si jako každé ráno, než jdu do práce,  Snídani s Novou. Pak už odcházím vydělávat chechtáky. Dnes to v práci docela jde a poměrně rychle to i utíká. Na večer program zatím nemám a tak se domlouvám se svou kolegyni, že bychom mohli něco podniknout. Prý proč ne. Nakonec domluvíme ještě dalších pět lidi. Já končím dříve než ostatní a tak mám čas se zastavit ještě domů. Většina jde rovnou z práce.
     Akorát doma vylezu ze sprchy, když mi zvoní telefón. Budu mít návštěvu. Měsíc dovolené si totiž na Karlovarsku bude užívat bývala spolubydlící, která teď žije na Kanárských ostrovech a tak mne poctí svou návštěvou. Najednou mám na večer programy dva. No tak proč je nespojit dohromady? Scházíme se postupně všichni v jednom podniku v centru města. Než dorazíme domů, stihneme navštívit ještě několik dalších podniků a i když někteří postupně odpadají, spát se jde nakonec ve čtyři ráno. Co na tom, že v osm ráno bude opět zvonit budík. Hlavní je, že jsme si to užili, ať už byl pátek třináctého či nebyl....