Začátkem týdne mi volá kámoš, jestli bych se k němu ve středu nezastavil na telku fandit karlovarské Energii a že pak jdou s partii hrát do Nejdku hokej. No proč ne, dobrý to program. Už je to hodně hodně dlouho, co jsem si nechal z adresy trvalého bydliště poslat brusle, abych mohl hrát, dokonce jsem si kdysi koupil i novou hokejku, ale zima je skoro pryč a já na bruslích ještě nestál. Vlastně už si ani nevzpomínám, kdy jsem na nich stál naposledy, ale hádám, bylo to nejspíše ještě v době, kdy jsem bydlel na Moravě, což už jsou čtyři roky. Sice mne před několika dny přepadla chřipka či jaká to viróza a vlastně mne ještě ani neopustila, ale odvážnému štěstí přeje, řekl jsem si a šel jsem do toho. Hokej v televizi nedopadl dobře, vlastně dopadl úplně tragicky a tak o to víc jim ukázat, jak se to hraje. ;-) Vyjíždímě směr Nejdek. Projíždíme Hroznětínem a cestou do mírného kopce se nám najednou přímo před autem zalesknou dvě očka. Uprostřed cesty stojí  srnka. No byla to nějaká mega srnka, takže asi spíše laň. Hůře vidět, řekl bych, že tam stojí kráva. Takové to bylo monstrum. Naštěstí k incidentu nedošlo a na místo jsme dojeli v pohodě. Ale druzí možná takové štěstí neměli, protože nás tam nebylo nikterak hodně. Osm lidi znamenalo hrát čtyři na čtyři. Takže žádné střídání, ale hodinu v kuse. Myslím, že se z chřipky stane má pokrevní sestra. Kašel jako tuberák či kuřák závislák anebo důchodce před smrtí. Asi tak nějak jsem si připadal. Nicméně hokej se vydařil, náš tým vyhrál a já jsem si dal dva góly. Co na tom, že se mi ke konci udělalo trochu nevolno a po návratu domů přišla na návštěvu ještě zimnice a zvýšená teplota. Hlavně, že se den vydařil...