Smrt jako zážitek lidského života, chci už konečně utýct, nemam tu co dělat. Proč se pořád mučit a utíkat dál, konec stejně přijde a já chci navždy spát. Dej mi sílu, pošli mě do pekla, jsem tady zbytečně a neznám cenu života. Cena neni a nikdy nebyla, je to jen prostá lidská slabota. Slabota blahobytu lidského pokolení, jeden umře a další to změní. Jiná cesta neni, každý ma tu samou, je to náš úděl, duše nám nezůstanou.
Jsme jako ovce na porážce životem, není výběru, proběhnem větrem...
Rozsypaný jako písek, čas zahojí ránu osudu, já odejdu a už tu nebudu. Komu budu chybět, další lidská loutka, nic mě tu nedrží, jsem jenom další blbá troska....