Proplouvat tmou, všude vidět krev, nevnímat život. Ideologie pekla namočená do depresivní nálady a spolikanejch maniodepresiv. Je lepší využívat nebo bejt využíván k funkčnímu systému, kterej nefunguje a boří se? Retrospektivní pohledy na cosi označeného za dobré, přitom špatné nikdy nebude dobré. Jako bezcharakterní tvor, kterej nevnímá vůbec okolí, natož sám sebe a existenci jako takovou. Vždycky si vemem co chceme, přemýšlíme někdy proč? Ne! Mít či nemít, být či nebýt? Základní otázky toho co nazývat život je drzost a přikládat tomu úděl, toť horší než zatracení duše. Chodit životem jako bezmyšlenkovitá fikce iritující ostatní názory na evoluci duše a potírat vše zlé, co za zlé uznané bylo.
Mluvit o peklu, užívat filozofii satanské bible, neznat nic co podporuje tuto myšlenku a chtít zatratit veškeré dobro. Pokud budem vše řešit náhodně, doufat, že přijde další anomálie a po ní necrolog. Za chvilku nic nezbyde, zůstanou pouze prázdno, čisté důše, prázdné knihy popsané nesmyslným textem a budem doufat, že přijde dalši evoluce a povstanem opět z prachu....