Psychológia, jej definovanie, miesto v systéme vied, psychologické metódy
-veda o psychike, duši (psyché = duša, logos = slovo)
-pojmom duša sa už od stredoveku rozumela nehmotná substancia, ako nositeľka života a duševného diania
-patrí medzi hoministické vedy = vedy o človeku
-materializmus – celý svet má hmotnú podstatu, odmieta pojem duše, psychika je osobitná vlastnosť vysoko organizovanej hmoty
-idealizmus – jestvujú dve podstaty – hmotná a duchovná – telo a duša
-psychika, ktorú psychológia študuje, sa prejavuje na dvoch úrovniach :
a) prežívanie – dostupné samotnému človeku pri sebapozorovaní, kedy siuvedomuje svoje myšlienky, spomienky, pocity, alebo kedy plánuje svojučinnosť = vnútorný svet človeka
-základné kategórie prežívania: obsahy (vnemy, predstavy, myšlienky ), city a snahy
-predmetom prežívania môže byť vonkajší svet, stav vlastného organizmu, stav vlastnej mysle
-vedomé prežívanie ( človek si uvedomuje, že zážitky patria k jeho „ja“- sú vlastné )
-nevedomé prežívanie ( neuvedomuje si svoje prežívanie, alebo si neuvedomuje jeho príčinu, ši súvislosti )
-zážitky sa delia na poznávacie a citové alebo na myšlienky (idey) a dojmy (impresie)
b)správanie – súhrn všetkých vonkajších, pozorovateľných prejavov človeka, ktoré sú tým prístupné aj iným
-odpoveď organizmu na zmeny v jeho okolí
-prejav prispôsobenia organizmu alebo osobnosti prítomným a budúcim podmienkam
-môže byť vyvolané i spomienkou na minulé alebo predpokladom do budúcnosti
-aktivity, ktoré môže pozorovať iná osoba alebo, ktorú môžu zaznamenať prístroje
-kategórie správania : konanie (jednorázové – úkon, akt a dlhodobé – činnosť )
reč
výraz ( mimický a pantomimický )
psychické procesy: pozornosť / pocity vnímania / predstavy, pamäť,fantázia / myslenie, reč / emócie, city / motivácia, snahy, vôľa
Vývin psychiky ( socializácia a individualizácia ), vplyv prostredia a dedičnosti
psychológia – sústava vedných disciplín, ktoré sa zaoberajú štúdiom psychiky, vedou o prežívaní a správaní živých bytostí
vývoj – proces objavovania istých znakov, javov, proces ich rastu a zmeny od jednoduchšie k zložitejšiemu
vývin – odohrávanie obdobných procesov s indivíduom – človekom na biologickej a psychologickej rovine
vývin psychiky - proces zmien v psychike, ktoré sa uskutočňujú v čase av ich dôsledku sa prežívanie a správanie dostáva na kvalitatívne vyššiuúroveň
- jej dve podstaty sú:
a)socializácia
-ľudskýjedinec si v období vývinu osvojuje rozličné vedomosti, postoje,pravidlá a zvyklosti správania platné v spoločnosti, v ktorej žije (uskutočňovaná je výchovou a sebavýchovou )
b)individualizácia
-každý jedinec sa stáva sám sebou, s nikým iným nezameniteľnou individualitou
dedičnosť
-faktor zohrávajúci dôležitú úlohu pri vývine
-prenášanie istých znakov z rodičov na ich potomkov
-súbor génov = faktorov sa nazýva genotyp
-dieťa nededí priamo nejakú vlastnosť, nejaký znak od svojich rodičov,ale dedí len faktory, ktoré riadia vznik a vývin týchto znakov avlastností
prostredie
-faktor zohrávajúci dôležitú úlohu pri vývine
-súhrn všetkých vonkajších činiteľov, ktoré pôsobia na jedinca a jeho vývin (cieľavedomo, systematicky, náhodne)
-súhrn všetkých podnetov, ktoré jedinec príma od počatia po smrť
-„dajte mi dieťa do 5 rokov a ja vám z neho vychovám, čo chcete – génia, umelca alebo vraha“
-prostredie zasahuje do vývinu individuálnych odlišností nielen veľkosťou svojich faktorov, ale najmä časom ich pôsobenia
-príklad: Fridrich II , že reč, ktorou deti začnú hovoriť ...
Učenie a druhy učenia. Pamäť
-v širšom slova zmysle nadobúdanie, obohacovanie individuálnej skúsenosti počas vývinu jedinca
-v užšom slova zmysle cieľavedomá a systematické nadobúdanie vedomostí, návykov a zručností, či foriem správania
-v psychológii je to relatívne permanentná zmena v správaní, vyplývajúca zo skúseností
formy učenia a) habituácia – prispôsobenie sa podnetu
b) asociačné – zahŕňa náučný vzťah medzi udalosťami = vytváranie istýchdruhov spojení medzi podnetmi, udalosťami, formami správania, ktorévedú k riešeniu situácie
intelektuálne učenie – človek, žiak si osvojuje vedomosti
motorické učenie – osvojovanie si zručností a návykov = tanec, korčuľovanie, ...
sociálne učenie – človek si osvojuje spôsoby správania sa vspoločnosti, v rozličných situáciách, čiže isté zvyklosti, pravidlásprávania
mimovoľné učenie – nastáva bez priameho vôľového úsilia alebo motivácie učiť sa
imitačné učenie – pomocou napodobňovania
-výsledky pri učení väčšinou však získame vďaka tréningu a praxi
pamäť = schopnosť, proces prijímania , ukladania a vybavovania minulých zážitkov a skúseností
-funkciou pamäti je uchovávanie informácií na základe ich výberu, porovnávania, uskladňovania, vyhľadávania a vybavovania
-širšie poňatie pamäti predstavuje všetku uchovávanú skúsenosť zasahujúcu do psychickej činnosti
-v užšom zmysle je to schopnosť vedomej reprodukcie určitej skúsenosti
podľa jednotlivých senzorických analyzátorov- zraková, sluchová, chuťová ... = zmyslová
podľa typov podnetov - pamäť na mená, čísla, tváre, orientačná pamäť ...
empirická (skúsenosť) - ukladáme si svoje zážitky
reproduktívna - zameraná na vedomosti
ultrakrátka = senzorická - v telefónnom zozname vyhľadáme číslo, vytočíme ho a v zápätí zabudneme
krátkodobá - informácie pretrvávajú niekoľko desiatok sekúnd a kódujúsa na vstupe do dlhodobej pamäti, kde sa môžu uchovávať aj po celýživot
mechanická - vytvárame spojenia medzi prvkami bez vzájomného vzťahu či významu pomocou opakovania
logická - predpoklad porozumenia vzájomných súvislostí
motorická - využívame pri osvojovaní si pracovných zručností, pri športe, tanci ...
verbálna - slúži na uchovávanie slovných informácií
názorná - pamäť na ľahšie vnímanie informácie o predmetoch a javoch
Osobnosť, typy osobnosti, črty osobnosti a schopnosti
-sebaregulujúci systém individuálne, jedinečne kombinovanýchpsychických charakteristík, ktoré sa utvárajú individuálne, jedinečne vjednote dedičného a získaného a ktoré fungujú v systéme vonkajšíchvzťahov u konkrétneho jedinca
-od gréckych lekárov Hippokrata aGalena pochádza typológia štyroch temperamentov závisiacich odprevládania telesných tekutín v organizme: krv, hlien, žlč, čierna žlč
a/ sangvinik - živosť, pohyblivosť, striedanie nehlbokých citových vzplanutí
- veselý, optimistický, spoločenský
b/ cholerik - výbušná povaha, ťažko sa ovláda, silné emocionálne reakcie
- neprispôsobivý, netolerantný
c/ flegmatik - pokojný, málo výrazný prejav citových reakcií
- racionálne premýšľa, spoľahlivý, nepodlieha náladám
d/ melancholik - uzavretý, nesmelý, depresívnejší
- horšie prispôsobivý, trvácne city
C. G. Jung - introvert – uzavretý, bohatý vnútorný život, menej komunikuje s okolím, nespoločenský
- extrovert – veľmi spoločenský, ľahko nadväzuje kontakty, je povrchnejší
H. Eysenack – neuroticizmus = reagovať neuroticky = úzkostne, podráždene, nepokojne, sebaneisto
E. Spragner – človek – teoretický, praktický, estetický, sociálny, mocenský, náboženský
Črty – zistiteľné tendencie k akcii = umožňujú nám predvídať správaniea prežívanie človeka, ktorému pripisujeme patričnú črtu (majú ráztrvalej charakteristiky)
Schopnosti – osobné predpoklady navykonávanie určitej činnosti, ktoré tejto činnosti zodpovedajú azabezpečujú jej úspešnú realizáciu
delia sa na: 1.) rozumové (inteligencia)
2.) špeciálne - verbálne (rečové) – schopnosť vyjadriť sa, rozumieť vzťahom, vyjadreným slovám
- priestorová predstavivosť- súhrn priestorovej orientácie,vizualizácie, kinetickej predstavivosti - numerická – zaobchádzanie sčíslami v rámci matematických úkonov
- percepčná – schopnosť rýchleho a presného postrehu
- pamäťové – schopnosť vybavenia si ...
- psychomotorické – vyžadujú si diferencované, koordinovanézaobchádzanie s nástrojmi a prístrojmi - umelecké – literárne, hudobné,výtvarné, vedecké
inteligencia – všeobecná schopnosť, ktoráje predpokladom na primerané prispôsobenie sa situácii, kde nevystačímeso skúsenosťou
tvorivosť - niektorí hovoria, že je súčasťou inteligencie
- iný hovoria, že je samostatnou schopnosťou alebo formou inteligencie
- hovorí sa o takzvanom jednofaktorovom modeli = g-faktor
viacfaktorovom modeli ( inteligencia ako súbor navzájom funkčne málosúvisiacich rozumových schopností, ktoré sa v jej štruktúre vyskytujú,uplatňujú)
- inteligencia ako schopnosť má totiž v populácii túvlastnosť, že jej výskyt sa riadi zákonitosťami tzv. normálnehorozloženia
- na vyjadrenie úrovne intelektových schopností používame inteligenčný kvocient = IQ
mentálny vek
IQ = –––––––––& amp;#8211;–– .100
fyzický vek
- nadanie - súhrn vlôh či schopností pre určitú činnosť
- vzniká interakciou zrenia genotypických vlôh s vývinovým podnecovaním ich rozvoja a uplatnením vplyvov prostredia
debilita – ľahší stupeň mentálnej retardácie; ľahká, stredne ťažká,ťažká; prejavom je oslabená schopnosť narábať s abstraktnými pojmami;znížená chápavosť; zhoršený úsudok a neschopnosť korekcie; ľahkoovplyvniteľný; znížená kapacita pamäti; prvé príznaky už v predškolskomveku; 50-69
imbecilita – stredne ťažká úroveň mentálnejretardácie; obmedzená vzdelávateľnosť; slovné prejavy chudobné o bežnépojmy; poruchy výslovnosti; porucha zjavnejšia už od malička;neobratní; neschopní čítania a písania; vedia si osvojiť hygienickénávyky, nesamostatní; 20-49
idiotia – najťažší stupeň mentálnejretardácie; chôdza a reč v šiestom roku; neartikulovaná reč; umiestnenýv ošetrovacích ústavoch doživotne; do 20
sociálna slabomyseľnosť– znížená úroveň inteligenčných schopností v dôsledku nedostatočnéhopodnecovania zo strany sociálneho prostredia
Zmysly, city, predstavy
-život človeka určujú primárne hodnoty ( Freud – túžba po slasti, Adler – túžba po moci, Frankl- túžba po zmysle )
emócie – prežívanie vzťahu človeka k veciam a javom okolitého sveta, k sebe samému, k svojmu konaniu, k iným ľuďom
city – trvalejšie emócie spojené s vyššími potrebami (medziľudské vzťahy, pocit myslenia, pocit prežívania krásy, ... )
-city aj emócie majú výraz v mimike a pantomimike, v intenzite hlasu, ...
-prejavy citov : smiech, plač ...
funkcie citov
-systém signálov
-činná stránka osobnosti človeka
-krátko – alebo dlhodobé motívy činnosti
-majú regulujúcu funkciu
znaky citov
-základ súvislosti prežívania
-presahujú z vedomia do nevedomia a naopak
-univerzálne
-prejavujú sa bohatstvom kvalít
-meniteľné a labilne
Psychologia2
Co je to osobnost?
Osobnost je individualní jednotou biologických,psychologických a socialních aspektů, je vytvářena mezi lidmi, vespolečnosti, kde se posléze také projevuje.
Výraz chovaní zahrnuje procesy myšlení, emoce, rozhodování, tělesné činnosti, sociální interakci atd.
Jak se osobnost formuje?
Z dědičného hlediska se přenaáší hlavně různé fyzické atributy či vlastnosti, ale i některé defekty.
V raném věku ovlivňují člověka jeho vrozené/ zdědené dispozice, pozdějije to hlavně výchova a interakce s ostatními. Jednodušše vlivprostředí, v kterém se člověk pohybuje.
Osobnost člověka sestále vyvíjí, mění a tomuto procesu se říká dynamika osobnosti. Nazýváse tak množství sil, jak intrapersonálních (mají vztah k našim vnitřnímpochodům), tak interpersonálních (ty určují naše vztahy k lidem okolonás), které vytvářejí lidské chování.
Co je to vlastnost člověka?
Odpovídá-li osobnost na určité objektivní podněty zpravidla psychickými činnostmi či
relativně stálým způsobem chování, usuzujeme, že má určitou vlastnost.
Teorie osobnosti jsou soustavy vypracované různými odborníky – většinoupsychology nebo psychiatry- k vysvětlení interakce dynamických silpůsobících v životě každého člověka. Teoretici se mohou např. zaměřitna základní motivační síly v jednotlivci. V jaké míře jsou tyto sílyfyziologické, psychologické nebo sociální? Jak se utváří zaměřeníjedince na cíl a jak toto zaměření ovlivňuje jeho život? Teoreticivysvětlují pochody vývoje a zrání jedince různými způsoby. Zralost můžebýt vysvětlována buď v pojmech sociálního přizpůsobení, nebo jakoosobní způsobilost bez normativního hlediska. Někteří teoretici sesoustřeďují na mechanismy, jimiž jedinec zvládá ohrožení, uchováváurčitý stupeň rovnováhy, kompenzuje své nedostatky atd.
Ačkolivšechny teorie osobnosti vyšli z rozsáhlého souboru empirickýchzkušenosti, údaje přitom zvolené jedním teoretikem se významně odlišujíod údajů, které si zvolil jiný. To vysvětluje vysokou míru odlišnosti,kterou mezi jejich teoriemi nacházíme.
1. PSYCHOANALYTICKÁ TEORIE
Sigmund Freud (1856 – 1939)
Jeho život:
Narodil se v Příboře na Moravě v početné židovské rodině. Rodinnákonstelace – poměrně starší a přísný otec a mnohem mladší, láskyplnámatka – vyvolavala v mladém Sigmundovi pocit ohrožení. Trpěl nočnímiděsy, enurézou a halucinacemi. Rodina se přestěhovala do Vídně, kdeFreud strávil v podstatě celý svůj dospělý život. Tamější viktoriánsképrostředí, kde všechny ženy musely chodit maximálně zahaleny a nebylypříliš respektovány, a otázka sexu byla největší tabu, mělo nepochybněvliv na jeho teorii. Stejně tak náboženské založení tamní společnosti,které Freud považoval za neurotické a značně ho neuznával.
Nejdříve se věnoval vědecké laboratorní práci, různým výzkumům, zejménav oblasti nervů, pak přešel k psychologii. Jeho první pacientka bylaAnna O. (Bertha Pappenheim).
Freud měl problémy s udržovánímvztahů se svými přátely, žádný mu příliš dlouho nevydržel. Zato dokázalprožívat klidný a oddaný vztah ke své manželce Martě, s kterou měl šestdětí.
Zemřel rok po své emigraci do Anglie, v roce 1939.
Jeho teorie:
Freud dělí osobnost na tři části: ID, EGO a SUPEREGO.
1. ID
- vyvíjí se jako první (děti), je temnou, nepřístupnou částí naší osobnosti, vychází z nevědomí
- je hedonistické, usiluje o potěšení, vyhýbá se bolesti
- je irracionalní, řídí se principem slasti
- jsou tam umístěny všechny hnací síly a instinkty, agresivní hnací síly a instikty, libido -
sexuální psychická energie, thanatos - přání smrti, eros – život
- id je zdrojem energie celé osobnosti
- získává potěšení pomocí primárního procesu (chce to, co chce, a tohned teď), ale může byt zmateno. Potěšení může být vyvoláno i díkyvzpomínkám, zkušenostem, přáním atd.
- ranější forma ID je reflex; většinou to je pouze reflex, co uvolňuje napětí
2. EGO
- řídí se principem reality, je si vědomo externího světa
- ví, jak uspokojit požadavky ID, je těžké ho oklamat
- sekundární proces – je schopno odložit své touhy pro příhodnější chvíle, omezit se, podřídit se okolnostem
- je racionální, působí na vědomé úrovni, zvažuje činy a jejich následky, je logické a praktické
- ego má za úkol odložit či potlačit touhy a přání (odstranit z vědomí)
3. SUPEREGO
- obsahuje omezení a zákazy, odsud se nám dostává morálního smyslu, určuje, co je správné a co ne (výčitky svědomí)
- dělá kompromisy, závěry, rozhodnutí (mezi ID a EGO)
- internalizace (identifikuje svět skrz pohledy našich rodičů, protože ty nás je naučili)
- má vědomou i nevědomou část
- moralizující síla v osobnosti, založená na principu dokonalosti)
PSYCHOSEXUALNÍ STÁDIA VE VÝVOJI ČLOVĚKA
Freud vyjádřil vývoj osobnosti v pěti dynamických stádiích. Počátečnístádia mají přímý vztah k erogenním zonám lidského těla. To jsouzejména 1. orální zóna (kolem úst), 2. anální zóna (rektální oblast) a3. falická oblast (kolem pohlavních orgánů).
1. ORÁLNÍ STÁDIUM
Nově narozené dítě spojuje slast s příjmem potravy. To původně zahrnuje sání a polykání.
2. ANALNI STADIUM
Dite presouva svou pozornost na analni oblast, kde zakousi slast zuvolnovani napeti v konecniku prostrednictvim spontanniho vyprazdnovanistrev.
3. FALICKE STADIUM
Dite zameruje svou pozornostna genitalni oblast, zkouma vlastní pohlavni organy a pestuje sexualnifantazie. Oidipuv komplex (u chlapcu) nebo Elektrin komplex (u divek)vznika tim, ze dite je silne sexualne pritahovano svým rodicem opacnehopohlavi a proto se snazi napodobovat rodice stejneho pohlavi, pricemz knemu citi nepratelstvi. To u chlapcu evokuje kastracni uzkost (strach ztoho, ze budou otcem vykastrovani) a u divek zavideni penisu (divka jefrustrovana, protože postrada část anatomie svého otce, tedy penisu).
Tyto konflikty se nakonec vyresi procesem identifikace s rodicem stejneho pohlavi.
4. OBDOBI LATENCE
Toto stadium se vyznacuje zdanlivym spankem sexualnich impulsu. Libidoje odvadeno do skolni práce, do skupinovych cinnosti a do noveobjevenych rekreacnich aktivit. V tomto obdobi dite zapomina svedrivejsi zazitky a impulzy, a prave tuto pametovou zapomenutou latku sepsychoanalyticka lecba snazi znovu vratit do vedomi jedince.
5. GENITALNI STADIUM
Zaverecne stadium detskeho vyvoje, které je vstupem do dospelosti.Cloveku se dostava poteseni ze stimulace genitalnich organu, postupnedosahuje pravych erotickych vztahu a genitalnich projevu.
TRI VRSTVY OSOBNOSTI
Freud prirovnava osobnost k ledovci. Vrcholek, který vycniva nadhladinu je VEDOMI, část osobnosti, kterou si jedinec uvedomuje. Ta jenejmensi. Vrstva pod ni se nazyva PREDVEDOMI (nekdy také podvedomi),kde jsou ulozeny ruzne zazitky, myslenky atd., které si clovek kdysiuvedomoval a když chce, muze si na ne relativne jednodusse vzpomenout.Rozsahlav spodni vrstva predstavovaneho ledovce je NEVEDOMI. To jebludiste predstav, zkreslenych obrazu skutecnosti a prani, která jsoumimo oblast uvedomovani jedince. Presto však ma nevedomi silnymotivacni vliv na funkci osobnosti a na chovani člověka. Ridiciminevedomymi pudy člověka, somatickymi pozadavky kladenymi na mentalniživot, jsou libido, eros a thanatos.
FREUDOVA TEORIE SNU
Sny podavaji jasny vhled do nevedomych prani osoby, a poskytl cetnepriklady na podporu svého tvrzeni, ze sny jsou ve skutecnosti splnenimnevedomych prani. Sny mají dve casti. Zjevny (manifestni) vyznam – to,co se nam predstavuje, na co jsme schopni se rozpomenout, to, co nampripada jako opravdovy dej snu. Skryty (latentni) vyznam snu je ten,který se skryva za manifestnim, jeho prava podstata, smysl, který maobjevit psychoanalytik po komplikovanem rozboru.
OBRANNE MECHANISMY
Aby se ego chranilo před ohrozujicimi myslenkami ci pranimi, kterévyvolavaji uzkost, muze k odstraneni takoveho nebezpeci uplatnitdrasticka opatreni, která pusobi na nevedome urovne a zahrnujisebeklamani. Jejich cela rada, napr. VYTESNENI, SUBLIMACE, REGRESE AFIXACE, RACIONALIZACE, REAKCE FORMACE, ODMITNUTI, UTEK atd.
2. ANALYTICKA TEORIE
Carl Gustav Jung (1875 – 1961)
Jeho život:
Narodil se ve Svycarsku, do dobre a uznavane rodiny. Byl velmiinteligentni, vzdelany a pracovity a financne nezavisly. Verejnosti bylznacne respektovan. V soucasne době jeho nasledniku není tolik, neboťjeho teorie pripada prilis abstraktni a prilis hlubinna a mysticka, vnekterych svých castech spatne pochopitelna. Sand je to i tim, ze jehovzdelani zahrnuje i takove obory jako filozofii, antropologii,nabozenstvi, historii, mytologii a stredovekou astrologii a samozrejmepsychologii.
Jung byl drsny individualista, zil zvlastnimzpusobem v dome bez elektrickeho proudu, topeni atd. Hodne cestoval,zajimal se o starsi kultury, napr. americke indiany, domorodce vAfrice, Indii a na Ceylonu.
JUNGOVA STRUKTURA OSOBNOSTI
Jung nazyva osobnost psyche. Ta se sklada ze ctyr subsystemu: 1. kolektivni nevedomi,
2. osobní nevedomi, 3. Ego, vedome Ja, 4. Bytostne Ja (Das Selbst), které spojuje vedomi s nvedomim.
Jung nazyval psychickou energii libido, avska v mnohem sirsim vyznamunez psychoanalyza a bez sexualni konotace. Libido pro nej znamenadusevni energii, která odpovida intenzite ‘nabiti’ dusevnich obsahu.
KOLEKTIVNI NEVEDOMI
Tomu Jung priklada enormni vyznam. Jde o část nevedomi, kterou psychezdedila. Souvisi s minulosti a obsahuje v sobe dusevni život nasichpredku az k prvopocatkum. Kolektivni nevedomi je nejhlubsi spolecnyjmenovatel všech lidi, jimz se u kazdeho člověka ”mysl rozsiruje avleva do mysli lidstav…kde jsme vsichni stejni.” Obsahuje negativni ipozitivni zkusenosti lidskych i zvirecich predku. V protikladu kFreudove teorii, která vnim nevedomi jako mozne ohrozeni vedomeho egačlověka, pojima Jung sve kolektivni nevedomi jako mozny zdrojmoudrosti, obohaceni lidskeho zivota.
ARCHETYPY
Archetypy jsou obsahem kolektivniho nevedomi. Obsahuji tajemstviprejata od predku, jadra prapuvodnich predstav, vzorky chovani atendence nabite silnym emocnim obsahem. Napomahaji utvareni konkretnichpredstav, coz vede k rozpoznavani udalosti ci osob v konkretnim zivote,predznamenanych v archetypech.
Priklady archetypu jsou: narozeni, smrt, hrdina, moudry starec, velka matka, dite atd.
Urcite archetypy se osamostatnily jako nezavisle entity. Jsou to: persona, animus a anima, stin a bytostne Ja (Selbst).
PERSONA je archetyp, který jedinci napomaha uchovat si svouindividualitu při podrizovani se urcitym pozadavkum spolecnosti danychjejimi zvyky, hodnotam a konvencnimu chovani obecne.
ANIMUS(v zenach) a ANIMA (v muzich) jsou dve modality tehoz archetypu, kterýnapomaha zenam a muzum chapat a ocenovat vlastnosti a chovani druhehopohlavi. Jung veril, ze i když je archetyp sam o sobe prospesny, muzebyt skodlivy, uplatni-li se nevhodne. Zaroven se jeho pomoci davysvetlit otazka bisexuality.
STIN je archetyp, který predstavujeanimalni stranku v kazdem jedinci – tendenci k primitivnim formamzivota, typickym pro nase zvireci predky. Dodava psyche jeji realnost azivotnost (je obdobou Freudovi pudove stranky osobnosti). Jung veril,ze kazda lidska bytost nosi vnejsi nater civilizace na zvireti, které sv ni skryva.
OSOBNÍ NEVEDOMI
Je ziskavano, a ne dedeno.Vynoruje se z citu, myslenek a interpersonalnich zazitku, které bylyzapomenuty, vytesneny, potlaceny nebo nejakym jinym zpusobem zmizely zvedomi. Pripomina to Freudovo predvedomi.
KOMPLEXY
Jsouto obsahy osobniho nevedomi, které vznikaji z vyznamnych a častotraumatickych osobnich zazitku. Predstavuji ”neukoncene zalezitosti”jedince v zivote a mnohdy souvisi se vztahy s ”dulezitymi druhymi”,napr. s osobami v postaveni rodicovske ci jiné autority. Nerozresenekomplexy mohou byt pro osobní vyvoj velmi skodlive. Vedomym usilim všakmuze byt komplex rozresen a muze cloveku prinest prospech, napr. vpodobe novych nahledu na život.
EGO a BYTOSTNE JA
Egojakozto vedoma mysl je odpovedne za trvalou identitu osoby a za jejichovani – uvazovani, citeni, rozhodovani a cilesmerne snazeni.
Bytostne Ja slouzi jako nejmocnejsi katalyzator vnitrniho rustu osoby,podporuje vyvazenou syntezu vedomych a nevedomych procesu a usnadnujespojeni psyche s vnejsimi silami rustu – s bozkym principem a prirodou.Jung pokladal bytostne Ja za ”prvotni zaklad psyche, jehož hloubka jenezjistitelna”, a za ustredni bod osobnosti, který uchovava rovnovahu vzivote.
JUNGOVA TYPOLOGIE
Je dodnes velmi znama a pouzivana.
Jung rozlisoval mezi postoji INTROVERZE a EXTROVERZE – zamereni jedincena svůj intrapsychicky svet, nebo na sve okoli. I když jsou oba postojepritomny v kazdem cloveku, jeden z nich ma vetsi vliv nez druhy. (stred= ambivert).
Navíc se rozlisuje typ osobnosti podle pomerne silyctyr ”mohutnosti” ci PSYCHICKYCH FUNKCI. Jung vysvetluje jejich povahupodle jejich specifickych prispevku.
MYSLENI zkouma, co vnimany předmět je.
CITENI ocenuje hodnotu predmetu.
SMYSLOVE VNIMANI zahrnuje veskerou smyslovou zkusenost.
INTUICE poznava skryty vyznam predmetu.
Kombinace a interakce dvou postoju a ctyr funkci poskytuje obsazenou taxonomii lidskych typu.
3. INDIVIDUALNI PSYCHOLOGIE
Alfred Adler (1870 – 1937)
Jeho život:
Puvodem Zid, pote prestoupil na protestantstvi, jinak byl skutecnymVidenakem. Zalozil druhou videnskou skolu psychologie (Freudova bylaprvní). Škola ho zprvu prilis nezajimala, pak se ovšem zchopil avystudoval medicinu, pracoval jako prakticky a ocni lekar, pote sevrhnul na psychiatrii.
Od raneho mladi znepokojovala Adlerasocialni nespravedlnost a chudoba. Zajimal se o spisy Karla Marxe asvým socialistickym presvedcenim se netajil. Ovšem sovetsky komunismus,který tam byl praktikovan, neuznaval. Ozenil se s ruskourevolucionarkou, s kterou se posleze i rozvedl pro jeji prilisradikalni pristup. Ovšem i přes sve zvlastni manzelstvi dokazalivychovat tri deti.
Ve 20. letech si Adler otevrel radu detskychporaden, které fungovaly dobře az do 30. let, kdy byly z politickychduvodu zavreny. Adler byl často zvan na prednasky do Spojenych Státu,kam nakonec také emigroval. Zemrel v roce 1937 při prednaskove ceste poVelke Britanii.
HLAVNI BODY ADLEROVY TEORIE
1. USILOVANI O NADRAZENOST
Podle Adlera usiluje každý clovek o prekonani POCITU MENECENNOSTIzakotvenych v detstvi a o dosazeni nadrazenosti. Tento hlavni Adleruvpredpoklad je v prikrem rozporu s tim, jakou dulezitost pricital Freudpudovym motivum a principu slasti. Jedinec proziva silne odhodlanipromenit situaci nedostatku na situaci dostatku prostrednictvimusilovani o nadrazenosti. Toto usilovani vskutku zmeni situaci jedince– zdrave nebo nezdrave. Ve sve zdrave podobe je nadrazenost totozna srustem a sebeuskutecnovani osobnosti. Ve sve nezdrave podobe sevyznacuje regresivnimi projevy.
SOBECKE USILOVANI O NADRAZENOSTse muze projevit u lidi, kteří byli v mladi rozmazlovani nebo naopakzanedbavany. Jedni mají dojem, ze dostanou vse, o co projevi jensebemensi zajem, a to bez vetsich obtizi a namahy. Ti druzi zasepovazuji život za v podstate negativni, spatny, nespravedlivy aneocekavaji od nej skoro nic.
2. SPOLECENSKY DURAZ
Usilovani o nadrazenost prospiva jedinci jedine tehdy, když je socialnezamereno. Sebestredne, antisocialni usilovani o nadrazenost jeregresivni. Adler je povazoval za zdroj deviaci v chovani acharakterovych selhani.
SOCIALNI CIT povazuje Adler za cil vyvojeosobnosti, ovšem pokazde ho definuje trochu jinak. Nekdy říká, ze toznamena ”videt ocima druheho, slyset usima druheho, citit srdcemdruheho”. Jindy to vysvetluje jednodusse jako spolupraci s ostatnimi.
3. CILEVEDOMOST
Abychom porozumeli chovani jednotlivcu, musime znat jedinecne cile,které si zvolili. Zivotni styl kazdeho jedince je obsazen ve vzorcicilu, které si sam zvolil, a uzce souvisi s tvurcim ”ja” člověka. Adlerprisuzoval velky vyznam VEDOME DIMENZI osobnosti a NEVEDOMI spojoval sneurotickym chovanim.
4. SOUROZENECKE PORADI
Adlerpokladal poradi narozeni sourozencu v rodine za ukazatel jejichbudoucich postoju a vzorcu chovani. Prvorozene deti mají nevyhodu, zemuseji ustoupit ze stredu rodicovske pozornosti, když prijde druhédite. Pokud se podari pripravit je na prichod sourozence, mohou toutozkusenosti rust. Pokud ne, tyto deti trpi, citi se odstrceny, aodcizuji se matce. Deti se tak cvici k osamelosti.
Druhé ciprostredni dite se rodi do socialne vyvazene situace, pricemz starsisourozenec mu je podnetem k vetsimu usilovani o uspech. Adler todefinuje takto: ”Toto dite se chova jako při zavodech, jako by někdobyl o krok ci dva před nim a ono muselo spechat, aby ho predstihlo.”
Nejmladsi deti jsou obvykle rozmazlovany a jak jiz bylo zmineno,nesnadno si vytvareji socialni cit. Podle Adlera mají nejstarsi anejmladsi deti nejvetsi vlohy k poruse prizpusobeni.
(Tato teorieje vskutku velmi specificka, neresi problemy s nevlastnimi sourozenciapod., ma znacne mezery a mela by byt aplikovana velmi opatrne.)
5. POCITY MENECENNOSTI
Když je dite male, jeho organy ještě nejsou na tak vysoke urovne jako udospeleho člověka, coz v diteti vyvolava pocity menecennosti (ty jsoutedy zpusobeny fyziologicky). Jako kompenzace tohoto pocitu slouzilmaskulinni protest, pozdeji nazvan VULI K MOCI a nakonec USILOVANIM ONADRAZENOST.
Adler oznacil pocity menecennosti u ditete zasituaci nedostatku a rozsiril platnost tohoto pojmu na cele rozpetizivota člověka. Pokladal je za zakladni motivacni cinitel, který lzenajit v kazdem lidskem vykonu. Bez této situace nedostatku by životčlověka ustrnul.
6. INDIVIDUALNI ZIVOTNI STYL
To jeustredni pojem Adlerovy individualni psychologie. Zahrnuje znaky, rysy,zpusoby chovani, vyjadrujici pokusy o kompenzaci, kterych clovek uzivak prekonani pocitu menecennosti a k usilovani o nadrazenost. Je davanvelky duraz na rodinne prostredi a psychosomaticky vztah, který se vplne integrovane osobe rozviji.
To, jak si lide planuji budouciživot, není ovlivnovano především jejich detskymi zazitky (jak tvrdiFreud), nybrz jejich subjektivnim ocekavanim, které je často naprostonerealisticke. Adler tento jev nazyva FIKTIVNIM FINALISMEM. Pripousti,ze mnohe cile, které si lide pro sebe voli, jsou fikci, ale poklada jeza uzitecne, protože poskytuji jednotny vzorec usilovani cloveku, kterýby jinak bloudil.
4. INTERPERSONALNI TEORIE
Karen Horneyova (1885 – 1952)
Narodila se v Hamburgu v Nemecku prisnemu otci a o hodne mladsi amilejsi matce, kterou dost obdivovala. Chodila na cirkevni gymnazium,kde prozivala znacne konflikty, protože nedavala Bibli takovy vyznam.Posleze nastoupila na lekarskou fakultu, kde byla mezi muzi velmipopularni. Vzala si pravnika a ekonoma Oskara Horneyho, s kterym sezaroven také rozvedla.
V jednom svém obdobi prodelalapsychoanalyticky vycvik v Berline, pak odjela do Spojenych Státu, kdenejprve ucila a pak se zacla venovat psychiatricke praci. Sledovalarozdily v druzich neuroz mezi svymi evropskymi a americkymi pacienty atento vhled posilil jeji presvedceni, ze spolecenske hodnoty a kulturadane země mají hlavni ulohu při utvareni osobnosti člověka, a to jak vezdravych, tak i v patologickych dimenzich.
Prosazovala rovnostzen ve spolecnosti, propagovala pochopeni pro specifika zenskepsychologie a odmitala Freudovu myslenku vrozene fyziologickemenecennosti, která se projevuje zavidenim penisu.
HLAVNI BODY TEORIE KAREN HORNEYOVE
Karen Horney souhlasila s tim, ze zazitky v detstvi mají znacny vliv nautvareni osobnosti. Ovšem jeji pojem zakladni uzkosti byl zakotven vsocialnich faktorech prostredi ditete.
Ve všech svých dilech spojuje prvky psychoanalyzy se silnym socialnim hlediskem.
ZAKLADNI UZKOST DITETE
Deti se rodi do světa plneho obtizi. Jsou ovlivnovany neurotickymidospelymi. Zdanlive nekonecny proud rozpornych sdeleni z dospelehosvěta dite mate a pusobi, ze se citi bezmocne a osamocene. Dite se citinejiste, stava se precitlivelym a snadno zranitelnym. Namisto rozvijenipocitu nalezeni dite premaha zakladni uzkost, kterou Horney definujejako ”pocit osamocennosti a bezmocnosti vuci potencialne nepratelskemusvetu”.
VZTAH S DRUHYMI LIDMI
Aby dite prekonalozakladn uzkost a ziskalo urcity pocit bezpeci, vyuziva ruznychinterpersonalnich vztahu. Horney je tridi takto:
1. POHYB K LIDEM (dite se snazi ziskat dobrou vuli svých rodicu a ostatnich)
2. POHYB PROTI LIDEM (vyjadruje neduveru vuci spolecnosti, dite voli agresivni pristup, chce mit navrh a porazit ostatní.)
3. POHYB OD LIDI (dite ma pocit, ze mu nikdo nerozumi nebo na nemnikomu nezalezi, a tak se izoluje a zije ve svém vlastnim svete)
Dusevni zdravi najdeme pouze v prirozenem, spontannim spojeni těchtotri zpusobu vztahovani se k druhym v zavislosti na povaze ruznychzivotnich situaci.
Vysoce ohrozene dite se strnule drzi pouze jednoho z techto tri pristupu.
Neuroticke potreby dospelych lidi mají také priciny v mladi, jsounevedome a vyznacuji se nutkavosti. Daji se lecit psychoanalyzou, aleKaren Horney veri, ze každý clovek je schopen svepomoci, a ze život samje ozdravny proces, v kterem se clovek muze sve neurozy zbavit.
Harry Stack Sullivan (1882 – 1949)
POJEM OSOBNOSTI
Sullivan nepricita osobnosti realnou samostatnou existenci, povazuji jipouze za vysledek interpersonalnich vztahu, které mají svůj pocatek vdetstvi a trvaji po cely život. Za první interpersonalni zkusenostpoklada jev ”prs v ustech”. Ten muze mit vliv na interpersonalni vyvojditete, zalezi na emocnim stavu matky a na tom, jake signaly při kojenivydava a jak je dite prijima.
PRIZPUSOBENI OSOBNOSTI: SOCIALNI, SEXUALNI A KOGNITIVNI
Rozvoj osobní zralosti a sebenaplneni vyzaduje podle Sullivanakombinaci patricnych vyvojovych pochodu v oblasti socialni, sexualni akognitivni. Pokud kazda z těchto oblasti nedospela na primerenouvyvojovou uroven, nelze dosahnout adaptace osobnosti.
(Sullivanova vyvojova stadia a jeho duraz na sexualni dimenzi pripominaji prvky Freudovy teorie.)
DYNAMISMUS lze chapat jako hlavni stavebni jednotku interpersonalnidimenze osobnosti – vzorec transformace energie. Dynamismus slasti jeSullivanuv vyraz pro instinktove pudy – ”urcite tenze v oblastigenitalu ci s genitaly souvisejici”.
KOGNITIVNI VYVOJ
Sullivan predpoklada tri vyvojova stadia poznani:
1. PROTOTAXICKE POZNANI – dotekove, zrakove, sluchove, jednodusesmyslove vjemy novorozencu a jejich okamzite stavy vychazejici z novychzkusenosti
2. PARATAXICKE POZNANI – dite zacina objevovat vztahy mezi udalostmi, i když ne vždy logicky.
3. SYNTAXICKE POZNANI - je totozne s plne rozumovym a logickym usuzovanim, které je priznacne pro zralejsi deti a dospele.
TENZE
Sullivan predpoklada dva protikladne stavy mysli, které pojmenovavaABSOLUTNI EUFORIE a ABSOLUTNI TENZE (neboli hruza). Kazdy prirozeneusiluje o tu euforii, ale vetsinou prevlada i mirna tenze, která muzebyt zpusobena bud opomenutymi potrebami organismu (to muze v pokrocilemstavu vyvolat apatii) ci uzkosti (která muze vyustit v samnolentniodpoutani.)
SYSTÉM ”JA” a SUBLIMACE
Každý clovek prirozene touzi po uspokojeni svých potreb a interpersonalnim bezpeci (coz je opak uzkosti).
Systém ”Ja” je dynamismus pomahajici ditete vyhnout se zakazum odrodicu (dospelych) a vytvorit tim jakousi lepsi atmosferu. Je to zpusobuniku z neprijemnych situaci.
Sublimace je pak dynamismus, kterýzabranuje vytvareni neprijemnych situaci. Jde tam o pouziti jinéspolecensky prijatelnejsi cinnosti, která uspokojuje casti motivacnihosystemu, který zpusobil nesnaze. Tyto dva dynamismy jsou jakymisiobrannymi mechanismy, které pomahaji diteti vyrovnat se s uzkostiprostrednictvim pozitivnich interpersonalnich vztahu.
PERSONIFIKACE
Proces, při kterem si dite vytvari predstavy o sobe (”ja”
a svém okoli (”neja”
a rozlisuje mezi nimi. ”Ja” je navíc hodnoceno ditetem na zakladeinterpersonalnich vztahu s druhymi vyznamnymi osobami. Vysledkem jedodateca personifikace ”dobreho ja” nebo ”spatneho ja”.
5. PSYCHOSOCIALNI TEORIE
Erich Fromm (1900 – 1980)
Narodil se v Nemecku v ortodoxni zidovske rodine. Tamni antisemitskeprostredi mu prilis nevyhovovalo. Zacal se venovat psychologii, alezaroven i filozofii a sociologii. Obdivoval Marxe i Freuda a usiloval ojakysi kompromis mezi temito dvema osobnostmi, který by dal dohromadylepsi část jejich teorii a zbytek nejak doladil. Ovšem, spise nez zamarxistickeho teoretika se povazoval za dialektickeho humanistu.
Formalni psychoanalyticky vycvik ziskal v Mnichove a v Berline, kde setaké setkal s Karen Horney. Jejim vlivem se odklonil od Freudovypsychoanalyzy, i když se stále povazoval za jeho verneho zaka.
Emigroval nejdrive do Spojenych Státu, kde také chvili ucil, pak doMexika, a nakonec zemrel v roce 1980 ve Svycarsku, pote co se tamnejakou dobu venoval odborne praci.
HLAVNI DURAZ FROMMOVY TEORIE
Vnimal zivoty jednotlivcu v celkove perspektive spolecnosti, bylkriticky vuci negativnim vlivum moderni spolecnosti a daval duraz nauvedomeni si sebe sameho a sve vnitrni hodnoty.
Zakladnim znakemlidske povahy je svoboda, kterou leckdo neumi uzivat. Clovek se protomusí snazit delat hodnotova rozhodnuti, rozvijet produktivni zamerenizivota a objevit krasu altruistickych postoju.
POJEM OSOBNOSTI
Fromm definuje osobnost jako ”celek zdedenych a ziskanych dusevnichvlastnosti, které jsou pro jedince priznacne a cini kazdeho jednotlivcejedinecnym”.
Rozlisoval dve slozky osobnosti: TEMPERAMENT aCHARAKTER. Zatimco temperament je spise zdedeny a nemá zadny etickyvyznam, charakter predstavuje vlastní problem etiky; vyjadruje miru, vniz jedinec uspel v umeni zit.
TEMPERAMENT je hlavnimnastrojem osobnosti, svou povahou je konstitucni a znacne trvaly.CHARAKTER se oproti tomu utvari hodnotovymi volbami jedince,ovlivnovanymi sociokulturnim pusobenim okoli.
PRODUKTIVNI a NEPRODUKTIVNI CHARAKTER
Obvykle se v jedinci vyskytuji soucasne. Povaha obou vzorcu je zalozenana dvou zakladnich procesech: 1. Socializaci (clovek si vytvari vztah kdruhym a sobe a je ochoten poskytovat jim peci) a 2. Asimilace (cloveksi prisvojuje zadouci predmety).
1. PRODUKTIVNI CHARAKTER spociva v obdarovavani druhych prostrednictvim lasky a práce.
2. NEPRODUKTIVNI CHARAKTER je zalozen na predpokladu, ze jedinec neníschopen produkovat, a proto musí to, co potrebuje, dostavat od druhych;toho muze docilit bud svým pasivnim chovanim, nebo nejakym aktivnimusilim, napr. vykoristovanim.
Pod zahlavim ”neproduktivni orientace” vypocitava Fromm ctyri typy:
1. RECEPTIVNI ORIENTACE (veskere hmotne a psychologicke zajisteni je ocekavano od vnejsich zdroju.)
2. KORISTNICKA ORIENTACE (také vse ocekava z vnejsich zdroju, zaroven je tato osoba rozhodnuta to co potrebuje uloupit.)
3. HROMADIVA ORIENTACE (chce si uchovavat nashromazdeny majetek,distancuje se od ostatnich a vytvari si obranne prostredky proti nim.)
4. TRZNI ORIENTACE (vse se ziskava procesem vymeny, trh urcuje hodnotuvěci. Také: jednotlivci nejsou hodnoceni podle toho, jaci jsou, alepodle toho, jaky dojem cini.)
LIDSKE POTREBY A LASKA
Fromm pocita s peti hlavnimi potrebami jedince:
1. potreba vztazenosti
2. potreba transcendence
3. potreba zakorenenosti
4. potreba identity
5. potreba orientacniho ramce
Sila, která podporuje vztazenost a pritom uchovava identitu, je zralalaska (pouze u produktivni charakterove orientace). LASKA je aktivnisilou v cloveku, je to jakysi zaklad vseho. Umeni milovat je zaklademzdraveho psychickeho stavu člověka. Frommova psychoterapie pracuje stim, aby dokazala v cloveku obnovit jeho schopnost milovat.
Erik Erikson (1902 – 1982)
Lidsky rust povazuje za epigeneticky, coz znamena, ze jeden prvekvznika na podklade jineho v case a v prostoru. Zaroven, fyziologicketlaky na utvareni osobnosti jsou vyvazovany vlivy spolecenskymi akulturnimi.
Ustrednim tematem vyvojoveho procesu je utvareniosobní identity, které uzce souvisi s vyvojem ego. Ego se uplatnuje jakuvnitr mysli, tak ve vztahu k jejimu socialnimu prostredi.
VYVOJ OSOBNOSTI
Osm psychosocialnich stadii, kazde obsahujici jeden psychologickykonflikt. Rust nastava tehdy, když je konflikt primerene vyresen. Toprinasi pro ego novou silu, mohutnost ci ctnost.
Existuje ovšem imoznost spatneho reseni konfliktu, vyhybani se mu apod., pricemz novactnost nevznikne a vyvoj nepokracuje, nebo pokracuje spatnym smerem.Jedinec ma místo nove ctnosti pocit menecennosti. Problem se daopakovanym pokusem o reseni nakonec vyresit.
Osm stadii
1. DUVERA vs. ZAKLADNI NEDUVERA (ctnosti tohoto stadia je nadeje,kterou Fromm chape jako podminku, aby jedinec zustal nazivu.)
2. AUTONOMIE vs. ZAHANBENI A POCHYBNOST (ctnosti je vule)
3. INICIATIVA vs. VINA (ctnosti je ucelnost)
4. SNAZIVOST vs. MENECENNOST (ctnosti je kompetence)
5. IDENTITA vs. ZMATENI ROLI (ctnosti je vernost, osobní oddanost zvolenemu povolani ci zivotni filozofii)
6. INTIMITA vs. IZOLACE (ctnosti je laska)
7. GENERATIVITA vs. STAGNACE (ctnosti je pecovani, ochota konstruktivne prispet spolecnosti)
8. INTEGRITA EGO vs. ZOUFALSTVI (ctnosti je moudrost – vysledek celeho vyvojoveho cyklu jedince).
6. HUMANISTICKA TEORIE
Dava duraz na pozitivni vlastnosti člověka a jeho individualitu. Je tovelmi optimisticky pristup, ktery veri, ze každý ma svůj osud ve svýchrukou, muze svůj vyvoj ovlivnovat podle svých predstav a prani, nicnení vždy prilis ztraceno. Clovek je svou podstatou dobry, rodi sehodny, nezkazeny. To, co ho muze zkazit, je společnost. Není to stroj,který pracuje podle naplanovaneho programu. Zaroven humanisticka teorienepovazuje za podstatne zazitky z detstvi.
2 hlavni humanisticti teoretici jsou:
Abraham Maslow (jeho teorie se nekdy také nazyva holisticka)
Carl Rogers (jeho teorie se nekdy nazyva teorie ”ja”
Abraham Maslow (1908 – 1970)
Narodil se v Brooklynu v rodine zidovskych pristehovalcu. Jeho mladinebylo prilis stastne, stále se nachazel uprostred stretu mezi silneverici matkou a otcem, který mel slabost pro alkohol, zeny a jinévystrelky. Nejdrive studoval zadarmo v New Yorku, pote ve Wisconsinu,kde se mu několik profesoru osobne venovalo a snazilo se v nem osvezita podporovat jeho talent. Da se rict, ze mu tim vynahradili jehonepodarene detstvi. Po studiu se vratil zpet do New Yorku, kde 14 letucil. Od behaviorismu se odklonil, a místo toho se pustil dohumanistickeho holismu. Zkoumal lidskou motivaci ve vztahu k nizsim avyssim potrebam, hodne se zabyval sebeaktualizujicimi jedinci a ulohamihodnot. Pozdeji také psychologii vyucoval. Zemrel v roce 1970 vKalifornii na rozsahly srdecni infarkt. Před svou smrti zvolal, zemiluje život a ze by rad zil ještě o něco dele, ale ze mu na tom zastak strasne nezalezi.
Jeho teorie:
Maslow prijimaexistenci specifickych potreb a usporadava je do hierarchie. Je vyraznezameren na temata filozoficka, kulturni a nabozenska. Soustreduje se naintrapersonalni rust jedince a poklada ryzi lidske kontakty s okolim zaprirozeny vysledek sebeaktualizace.
Maslow radi lidskepotreby na NIZSI (fyziologicke a potreby bezpeci) a VYSSI (lasky aucty). Nad vyssi urovni je ještě B-uroven (B znamena ”byti”
, kam umistil metahodnoty, metapotreby, které jsou spjaty s nejvyssimi vrcholy lidskeho potencialu, sebeaktualizace.
Cim vysse jedince v této hierarchii dospeje, tim vetsiho, hlubsiho a dlouhotrvajiciho vnitrniho stesti dosahne.
MASLOWOVA HIERARCHIE POTREB
Je to proces epigeneticky (jak ho uz zname od Eriksona), takze pokudnejsou uspokojeny potreby na nizsi urovni, neda se prejit k vyssim.
1. FYZIOLOGICKE POTREBY – to jsou zakladni potreby kazde lidske bytosti: potreba kysliku, vyzivy, spanku atd.
2 .POTREBY BEZPECI – každý jedinec vyzaduje bezpeci a svobodu odstrachu, uzkosti a zmatku. K bezpeci také patri struktura, rad aochrana před poranenim. (zvlaste dulezite v detstvi).
3. POTREBYNALEZENI A LASKY – jakmile jsou uspokojeny nizsi potreby, touzi jedinecpo lasce a citovem vztahu a chce nekam patrit.
4. POTREBY UCTY –jsou dále rozdeleny na potreby souvisejici s vlastní zdatnosti avedomim zvladani zivotnich naroku (sebeucta) a s povesti, prestizi auznanim (ucta druhych).
5. POTREBA SEBEAKTUALIZACE – v tomto bodepostupuje jedinec vysse, na B-uroven. Touzi stat se vsim, cim se statmuze. Maslow zduraznuje: cim clovek muze byt, tim také musí byt. Musíbyt verny sve prirozenosti…na této urovni jsou rozdily mezi jednotlivcinejvetsi.
Protože sebeaktualizace je probihajici proces,clovek není nikdy plne sebeaktualizovan, ale stále o to usiluje. Maslowstanovil několik znaku plne aktualizovanych osob, za které mj.povazoval napr. Abrahama Lincolna, Thomase Jeffersona, EleanorRooseveltovou. Tyto znaky jsou napr: pozitivni obraz o sobe, clovek sema zdrave rad, miluje život, umi odpoustet, prijima sebe i druhé, jeuvolnene otevreny vuci život. Tito lide neusiluji o soucit, pochopeni,odpovednost, pokoru, nezalezi jim prilis na tom, co si o nich myslispolečnost, jsou si sebou velmi jisti. Jsou nezavisli na kulture aokoli, dokazou byt sami, aniz by si pripadali osameli, obvykle sisamotu a soukromi ceni. Mají smysl pro humor bez nepratelstvi, jsouoriginalni a tvorivi.
Transcendence. Sebepresazeni je dominantoupriznacnou pro kazdeho sebeaktualizujiciho jedince. Umoznuje muB-poznani, které vede k ”vrcholnym zazitkum” (pocitum absolutnihostesti, spokojenosti, sebenaplneni).
Carl R. Rogers (1902 – 1987)
Narodil se v Illinois ve farmarske rodine, silne nabozensky zalozene.Jeho mladi bylo charakteristicke obrovskym mnozstvim praci apovinnosti, a z toho vyplyvajiciho stresu, na misto detskebezstarostnosti a hry. Pozdeji se dostal na Wisconsinskou univerzitu,kde se mu znacne rozsiril obzor a jeho pristup k nabozenstvi se timovlivnil. Pote stridave studoval na ruznych mistech a pracoval vruznych institucich ci vyucoval na univerzitach. Kombinace klinickepráce s vyzkumem je priznacna pro vetsinu Rogersovy akademickecinnosti.
Jeho teorie zduraznuje pojem ”ja”, jedinecnost ajednotu kazdeho člověka. V prostredi prostoupenem psychoanalytickymi abehavioristickymi nazory navrhl novy pristup k poradenstvi – ”naklient” ci ”na osobu zemerenou terapii”. Při zjistovani, jak osobnostfunguje, nespolehal tolik na diagnosticke nastroje, ale na vypovedipacientu samotnych.
STUDIUM OSOBNOSTI – VNITRNI VZTAZNY RAMEC
Rogers uziva percepcniho (nazyva jej vnitrni) vztazneho ramce, tj.pohlizeni na věci z hlediska pozorovane osoby, nikoli ocimaobjektivniho vnejsiho pozorovatele. Tento ramec spociva spise v postojinez v technice. Odbornik by mel ziskavat informace o vnitrnim svetejedince pomoci jeho verbalnich a nonverbalnich sdeleni, a ne pomociobjektivniho mereni.
ZAKLADNI LIDSKA MOTIVACE
Každýjedinec ma zakladni tendenci k sebeaktualizaci a usiluje o ni.Sebeaktualizace obsahuje radu potreb, napr. jist, byt v bezpeci,nezavislost, mit dobre vztahy s okolim. Chovani je vždy motivovanopritomnymi potrebami, nikoli minulymi udalostmi, i když ty mohou dourcite miry motivaci ovlivnit.
Pusobeni sebeaktualizacni tendencea z ni vyplyvajici cilesmerne chovani sili az do te miry, ze clovek je”vnitrne svoboden”. Toto usili je provazeno emocemi, které ziskavaji nasile tim vic, cim clovek rozpoznava vyznam svého snazeni.
ORGANISMUS
Rogers pojima organismus jako ”usporadany celek”, který prijima vsechnyprozitky vyskytujici se v jevovem poli, obsahujicim subjektivniskutecnost osoby v kazdem okamziku. Neboť organismus je psychofyzickymzakladem veskereho prozivani, je také mistem, kde dochazi kseberozvijeni, uplatnujici se prostrednictvim uspokojovani potreb.Takze usilovani o sebeaktualizaci prostrednictvim naplnovani potreb aprijimani prozitku tak, jak se vyskytuji v jevovem poli, jsou dvedulezite funkce organismu.
”JA” (self)
Ja je druhouslozkou jevoveho pole. Jeho funkce jsou nasledujici: ”Ja” vstupuje dovztahu k prozitkum, které jsou pritomny v organismu a muze s niminalozit tremi ruznymi zpusoby:
1.symbolizovat a prijmout je jako část ”ja”
2.poprit je, protože svou povahou skladbe ”ja” neodpovidaji
3.symbolizovat je zkreslene (k tomu dochazi, když jsou pojmy a hodnotyintrojikovany rodici a ostatnimi, avsak v jevovem poli jsou vnimanyjako vysledek smysloveho poznani.)
Najit prave ”ja” jesvizelnym ukolem kazdeho. Vyzaduje to odvahu, aby se lide prestaliskryvat za klamy a predstireni a uvedomili si, co uvnitr opravduprozivaji.
DUSEVNI ZDRAVI A PATOLOGIE
Dusevni zdravispociva v takovem pojeti ”ja”, které umoznuje asimilovat v nem veskeresmyslove a fyziologicke prozitky organismu. Naopak dusevni patologieexistuje tehdy, když organismus nektere dulezite smyslove afyziologicke prozitky vuci vedomi popira. Toto popreni muze nastat budna vedome urovni nebo pod urovni potrebnou pro vedome rozpoznani. Tentoproces nazyva Rogers SUBCEPCE.
KONGRUENCE
Je to shodamezi prozitky pritomnymi v organismu a tim, jak jsou symbolizovany v”ja”. Podle toho se da posuzovat mira dusevniho zdravi jedince.
Opak je inkongruence, coz je nedostatek presne symbolizaceorganismickeho prozivani v ”ja”. Je to rozpor mezi prozitky a vnimanimtěchto prozitku, který ma za nasledek zkreslene uvodomovani ”ja”,posleze patologii.
IDEALNI A REALNE ”JA”
Vetsina lidi rozlisuje predstavu toho, jakymi doufaji, ze se stanou (idealni ”ja”
, od presvedceni o tom, jaci jsou (realne ”ja”
. U zdravych lidi se tyto dva obrazy prilis nelisi, u narusenych ano.
DOBRY ŽIVOT, ”PLNE FUNGUJICI OSOBA”
Dobry život je zpusob, kterym zije ”plne fungujici osoba”. Je toproces, nikoli stav byti. Je to smerovani, které si voli celyorganismus tehdy, ma-li dusevni svobodu zvolit si kterykoli směr. Keznakum tohoto procesu patri:
1. vzrustajici otevrenost prozivani(clovek prijima jakkoli rozmanite prozitky, neuziva subcepce, tesi se zlneho uvedomovani si sebe a okoli)
2. vzrustajici existencialnikvalita ziti (clovek se stava ucastnikem a pozorovatelem probihajicihoprocesu organismickeho prozivani, aniz by se snazil ovladat jej)
3. vzrustajici duvera v organismus (clovek se nechava vest vlastnim organismem, namisto ostatnich osob ci organizaci)
4. plnejsi fungovani (je to shrnuti predchazejicich tri bodu. Clovek zije plneji v prave pritomnem okamziku…
7. RYSOVA TEORIE
Tato teorie se vyznacuje usilim o zkoumani osobnosti pomoci popisu aanalyzy vlastnosti lidskeho chovani. Odpradavna se vedci snazilistanovit projevy chovani, kterymi se jednotlivci navzajem lisi, avytvorit taxonomii osobnostnich typu.
Hippokrates (460 – 360 před Kristem) rozlisil osobnost do ctyr typu, které jsou i v soucasne době velmi pouzivany. Jsou to:
1. SANGVINISTICKY TYP (optimisticky a energicky clovek)
2. CHOLERICKY TYP (clovek popudlivy, s agresivnimi tendencemi)
3. MELANCHOLICKY TYP (clovek se sklonem k depresim)
4. FLEGMATICKY TYP (netecny clovek vykazujici malo emocnich odezev)
Existuji dva klicove predpoklady pro rysovou teorii:
- vsechny rysy kazde skupiny se vztahujou na vsechny lidi (vsichni jsou agresivni, nemluvni etc.)
- nebo rysy mohou byt urceny kvantitativne, ci-li, kolik z toho ci onoho rysu ma kazda osoba
Psycholog, který zacal celou tuto teorii, se jmenoval Lombroso.Prohlasoval, ze je schopen rozpoznat kriminalniky uz jen z toho, ze sena ne podiva.
Dalsim charakteristickym rysovym teoretikem jeSheldon, který rozlisil tyto tri typy osobnosti, pricemz vychazel ztypu postavy. Jsou to:
1. EKTOMORF – clovek, který je vysoky astihly az hubeny. Povahove je tichy, starostlivy, uzkostlivy, drzi sespise stranou, je umirneny
2. MESOMORF – tento clovek ma silnou,robustnou, propracovanou a svalnatou postavu. Z povahoveho hlediska jecilevedomy, vice agresivni, vi co chce a jde si zatím atd.
3.ENDOMORF – je clovek silny, pretloustly. Tato osoba je mekka (date jimranu a oni zacnou brecet), ovšem je pratelska, poslusna, poddajna atd.
Ke kritice této teorie patri to, ze, ono to ma sice něco do sebe, aleneda se rici, ze by každý s jednou z těchto typu postav mel ty samevlastnosti (které by se snad menili s menicim se typem postavy), skryvato individualni rozdily. Je to ponekud povrchni teorie, ktera říká,jaky kdo je, ale uz se nezabyva tim, proc takovy je. Je to bludny kruh.
Soucasnym teoretikem, který by se dal do této skupiny zaraditje Gordon W. Allport, i když on sam to razantne odmita. On svou vlastníteorii nazyva SYSTEMATICKYM EKLEKTICISMEM, který si vypujcuje odkazdeho smeru to nejvhodnejsi a dava to systematicky dohromady.
Gordon Allport (1897 – 1967)
Narodil se v male obci ve state Indiana ve Spojenych Statech. Jehorodice davali velky duraz na vzdelani. Allport vystudoval Harvard a pakucil ruzne po svete. Stravil rok v Istanbulu, cestou zpet se zastavil uFreuda ve Vidni. Také studoval rok v Nemecku a rok ve Velke Britanii.Po navratu do USA udelal souhrn všech moznych teorii, s kterymi se poEvrope setkal a které ho oslovili. Po cely svůj život si ve sve praciuchovaval silne interkulturalni a interdisciplinarni zamereni, kterétaké podporoval u svých studentu.
Vyucoval první kurs teorie osobnosti ve Spojenych Statech. Zemrel v roce 1967 na rakovinu.
POVAHA OSOBNOSTI
Allport dava velky duraz na individualitu kazdeho člověka. Osobnostnepovazuje pouze za pojem vyvozeny z chovani, ale za něco, co v clovekuopravdu existuje. (Osobnost je něco a dela něco). Je to dynamickastruktura, kterou je potreba vnimat v procesu pozvolneho rozvijeni. Jesvou povahou psychofyzicka. To vyzaduje spolecne fungovani mysli atela.
Vse, co jedinec cini, Allport oznacuje jakocharakteristicke chovani a mysleni. To zahrnuje vsechny vnejsi ivnitrni procesy, které pomahaji preziti, osobnimu rustu asebeuskutecneni.
Allport také rozlisuje TEMPERAMENT a CHARAKTER. To jsou ovšem pouze stranky osobnosti, nikoli jakesi zvlastni oblasti v ni.
SVOBODA JEDINCE
Allport voli stredni cestu. Lide mají svobodu utvaret svůj život, alenemohou se odprostit od svých fyziologickych potreb, od vlivudrivejsiho uceni a zkusenosti ani od prave pusobicich vlivu okoli.
PROPRIUM A VYVOJ OSOBNOSTI
Allport popisuje vyvoj ”ja” v osmi funkcich propria (=”svůj vlastní”
:
1. TELESNE ”JA” (prostrednictvim pocitu tela proziva kojenec první stranku jastvi.)
2. IDENTITA ”JA” (zavisi na kontinuite v case, napr. na pamatovani simyslenek a cinu z minula, a uvedomovani si, ze tyto myslenky a cinypatri teze osobe).
3. SEBEUPLATNENI (miva konotaci ”nestydatehosebeprosazovani”. Ovšem sebelaska muze byt velmi zdrava věc, a ipotrebna. Jde o urcitou miru hrdosti.)
4. ROZRUSTANI ”JA” (tim, ze se clovek identifikuje s jinymi, zvetsuje rozsah sebeangazovanosti.)
5. RACIONALNI RESENI (oznacuje zdroj uvazovani a zvladani problemu.)
6. SEBEOBRAZ (zahrnuje to, jak clovek sam sebe vnima (jako Rogersovo ”realne ”ja”
, a jeho predstavu, jakym by se rad stal (idealni ”ja”
.
7. SNAZENI PLYNOUCI Z ”JA” (vztahuje se k motivaci, která vede ke”sjednoceni osobnosti” a zahrnuje planovani, zajmy, reseni problemuatd.)
8. POZNAVAJICI ”JA” (vznika jako konecny a nevyhnutelnypostulat. Zahrnuje vznik sebeuvedomeni, hodnotove orientace a utvarenizivotni filozofie).
RYSY A OSOBNÍ DISPOZICE
Allport sebrani predstave, ze by vsem zivym lidskym bytostem mela byt vnucena”uniformni sestava rysu”, která vyjadruje znaky chovani velkehomnozstvi lidi. Namisto toho zavadi pojem OSOBNÍ DISPOZICE. Ta jejedinecna a relativne soudrzna.
Osobní dispozice jsou usporadany do této hierarchie:
1. KARDINALNI DISPOZICE – je to primarni vlastnost člověka, něco, co jepro nej typicke, vlastní, něco, co ma rad (at uz to je on sam, cipeníze). Nekdy to je taky nazyvano ”vyznacny rys”, ”vudci vasen”,”hlavni sentiment”, ”jednotici tema” ci ”koren zivota”.
2.CENTRALNI DISPOZICE – maji pro jedince velky vyznam, jsou napadne ajsou soudrzne. Vystihuji stredni body bezneho chovani osoby. (Tytovlastnosti se obvykle uvadeji v dobře napsanem doporucujicim dopise.)
3. SEKUNDARNI DISPOZICE – jsou pro jedince méně vyznamne a také jsouméně soudrzne. Jsou doplnkem centralnich dispozic v beznem zivote tam,kde to situace pripousti.
FUNKCNI AUTONOMIE
Motivaceexistuje vždy v pritomnosti, avsak chovani, které v minulosti plnilourcity ucel, často pretrvava bez ohledu na svůj puvodni ucel.
Funkcni autonomie muze znamenat něco negativniho, ale muze byt také tvorive vyuzita.
1. PERSEVERUJICI FUNKCNI AUTONOMIE – je v podstate nesmyslnou rutinou,navykem. Je to mechanicke chovani bez vlastní hodnoty, které Allportnazyva ”procesem nizke urovne”.
2. Z ”JA” VYCHAZEJICI (propriate) FUNKCNI AUTONOMIE – je proces, který dava drive ustavenemu chovani novy vyznam.
8. BEHAVIORISMUS
Uznava pozorovatelne chovani zivych organismu za jediny opravnenypředmět psychologie. Veskere lidske chovani probiha podle zakonitosti,z nichž mnohe jsou jiz znamy. Muze byt nauceno a odnauceno, protože jevysledkem objektivnich cinitelu, které je determinuji.
Osobnostnemá v behavioralnim pojeti realnou existenci a nepoklada se za zdrojlidskeho chovani. Je to pouze pojem vyvozeny z vnejsiho pozorovatelnehoa meritelneho chovani.
Hlavnimi predstavitely jsou:
Ivan P. Pavlov (1849 – 1936)
Jeho teorie KLASICKEHO PODMINOVANI je zalozena na spojeni dvou podnetu.Jeden vyvolava odezvu svou vlastní povahou a nazyva se NEPODMINENYPODNET. Druhy podnet je sam o sobe neutralni. Ale podan soucasne snepodminenym podnetem, ziskava podnetovou ucinnost a nazyva se pakPODMINENY PODNET. Na tyto dva typy pak prichazi NEPODMINENA A PODMINENAODEZVA.
Pavlov tuto svou teorii podklada svým experimentem o podminovani psa, který slinta na mlete maso.
Pricemz organismus responduje pouze k tomu stimulu, ke kteremu bylvycvicen. Pokud stimulus zmizi, naucena odezva vyprcha. Ta se da ovšemzaroven zase obnovit, nebo se da pozmenit, zmeni-li se podnet.
B. F. Skinner (1904 – 1990)
Skinner je tvurcem teorie OPERANTNIHO PODMINOVANI, která spociva v tom,ze organismus produkuje spontanni chovani, které není vyvolavanorozlisitelnymi podnety. Takove prvky chovani se nazyvaji OPERANTY.Klicovym pojmem Skinnerovy teorie je ZPEVNENI. Pozitivnim zpevnenim jeodmena, negativnim je odstraneni neprijemneho podnetu. Je-li operantzpevnen, pravdepodobnost dalsiho vyskytu takoveho chovani vzrusta.Zpevnujici cinitel prebira roli podnetu a zpevnene chovani odpovidaPODMINENE ODEZVE.
Jina Skinnerova strategie je POSTUPNAAPROXIMACE (priblizovani se cilovemu chovani). Chovani se postupnetvaruje tim, ze se zpevnuji pokroky, které jedinec cini smerem kzadanemu konecnemu chovani.
Z behaviorismu vychazi
9. DOLLARDOVA A MILLEROVA TEORIE UCENI
John Dollard (1900 – 1980) a Neal E. Miller (1909) jsou dva rodaci zamerickeho Wisconsinu. I přes jejich myslenkovou orientaci, kterávychazela z behaviorismu, rozhodli se prodelat psychoanalyticky vycvik,a tim v sobe spojovaly dva protichudne svety ideologie vedy. Jejichteorie ma povahu integrace psychoanalyzy a behaviorismu. Jejichkonecnym cilem je spojit vitalitu psychoanalyzy, prisnostprirodovedecke laboratore a danosti kultury.
Ustrednimtematem Dollarda a Millera je proces uceni zalozeny na sledu podnet –odezva, jejz uzivaji k vysvetleni hlavnich otazek fungovani osobnosti:
1. intrapsychickych pochodu
2. povahy a vyvoje osobnosti
3. nevedomi
4. vzniku neuroz
PROCES UCENI
Dollard a Miller to formuluji jednoduse takto:
Ucici se jedinec musí byt k odezve puzen a za jeji provedeni zapritomnosti signalu potom odmenen. To lze proste vyjadrit vyrokem, zeaby se někdo ucil, musí něco chtit, neceho si vsimnout, něco udelat aněco ziskat. Presneji vyjadreno, temito ciniteli jsou:
1. PUDOVAPOTREBA (= motivace. Muzou to byt bud vnejsi udalosti, nebo vrozene”primarni pudove potreby” jako jist, byt v teple, sex atd.)
2.SIGNAL (= podnet. Je to specificka hnaci sila, která modifikujemotivujici silu podnetu. Rozhoduje o tom, kde, kdy a jak odezvaprobehne. Nekdy muze byt silnejsi nez sama motivace.)
3. ODEZVA (je vysledkem spojeni pudove potreby a signalu, a dava podnet ke zpevneni)
4. ZPEVNENI (je udalost, která zesiluje tendenci k opakovani nejake odezvy. Zpevneni znamena redukci (pudove) potreby)
OSOBNOST: JEJI PODSTATA A VYVOJ
Dollard a Miller nazyvaj sled ”podnet/ signal – odezva” navykem. Tem sejedinec uci prostrednictvim zpevneni. V dusledku těchto osvojenychnavyku reaguje clovek na nektere signaly pohotoveji nez jine.
Osobnost není vrozena; jedinec si ji osvoji v detstvi prostrednictvimprocesu uceni. Sestava z navyku priznacnych pro chovani dane osoby.
OD PRIMARNICH PUDOVYCH POTREB K SEKUNDARNIM
Clovek se rodi s primarnimi (vrozenymi) potrebami. Ty pomahaji kuchovani jeho fyziologickeho zivota. Vyvoj osobnosti spociva vosvojovani si repertoaru SEKUNDARNICH POTREB. Ty jsou povazovany zarozvinuti primarnich potreb v sociokulturnim prostredi a zarovenzajistuji uchovani lidskeho zivota v kontextu dane spolecnosti cikultury. ”Slouzi jako fasada, za niz se skryvaji funkce vrozenychpotreb, na kterych jsou zalozeny”. Vlastní uceni probiha takto: doposudneutralni signal, je-li dostatecne často spojen s primarni potrebou,ziskava schopnost vyvolavat odezvy, a tim se stava sekundarni potrebou.
UPLATNENI VE VYCHOVE
Ve vyvoji osobnosti ma rozhodujicivyznam prvnich šest let. Spolu se sekundarnimi potrebami se diteseznamuje se sekundarnim zpevnenim, napr. s matcinym usmevem, spodekovanim atd. Rodice by měli, zejména v prvnich dvou letech, ditetiposkytovat vsemoznou podporu. Za nejdulezitejsi pokladaji ctyrinacvikove situace:
1.situaci krmeni
2.situaci nacviku cistotnosti
3.rany nacvik v oblasti sexualnich projevu
4.nacvik ovladani jevu
Nevedome konflikty naucene v detstvi vyvolavaji uzkost a podnecujivznik neuroz v dospelosti. Protože však neurozy jsou nauceny, mohou bytnastesti také odnauceny, dokonce i po mnoha letech psychickeho utrpeni.
