Chtěl bych nechat myšlenky jen tak plynout na obrazovku. V poslední době stále píši z nějakých pohnutek nebo dokonce z důvodů. A přitom přirozený tok myšlenek je nejlepší způsob, jak něco opravdu "vymyslet". Znalost samozřejmě omezuje množství pitomých nápadů, ale mnohdy svazuje a nedovolí jednomu aby viděl cestu, která je zřejmá a přímá. Pro samé technické detaily nevidí celost problému. Slova netryskají nyní sama od sebe skrze prsty v podivném reji "tančící po klávesnici", jak občas říkám.
Myslím teď na svůj život, na své schopnosti a na to, zda mám vůbec právo něco si přát.
Kdo jsem abych "chtěl"?
26.10.2008 07:45:17, A.A.
Stín katedrál,
půl nebe s bůh ví čím,
Svůj ideál,
sen, co si dávám zdát.
Z úsměvů šál,
dům nebo básní rým,
co ti dál
mám, řekni, dárkem dát?
Přej si, co chceš.
zlatý důl nebo věž,
sladkou sůl, smutný ráj, suchý déšť.
Ber, tady máš
mořskou pláň nebo pláž,
hudbu sfér, jenom ber se mnou též,
Můj ideál,
víš, to co já mám rád,
Stín katedrál,
sen, co si k ránu dávám zdát.
Přej si, co chceš.
Zlatý důl nebo věž,
sladkou sůl, smutný ráj, suchý déšť.
Ber, tady máš
mořskou pláň nebo pláž,
hudbu sfér, jenom ber se mnou též,
Můj ideál,
víš, to co já mám rád,
Stín katedrál,
sen, co si k ránu dávám zdát.
Ten, co se nám bude zdát.
Ten, co se nám bude zdát.
Ten, co se nám bude zdát.