...zítra píšeme charakteristiku.

Dlouhá léta se zamýšlím nad tím, co očekávám od vlády a dalších politických reprezentantů. Přemítám o deziluzi a vyprázdněných pojmech, jako jsou vlast, národ, hrdost a čest. Rozjímám o šancích a výzvách, které budeme muset využít nebo kterým budeme muset čelit. Ať již na existenci Českého národa věříme nebo ne, navzdory tomu, zda se s ním cítíme spjati nebo naopak. Jak by měl vypadat muž, kterého bez váhání budu následovat a udělám víc, než je má povinnost, aby další generace na naší dobu vzpomínaly s úctou a vděkem, tak, jak my vzpomínáme na dobu Karla IV. nebo na rozmach územní, byť krátký, za krále Železného a Zlatého, vizionářství Jiřího z Poděbrad nebo odkaz sběratelské vášně Rudolfa II, byť posledně jmenovaný z české krve nebyl.
Na první pohled by to měl být muž elegantní avšak urostlý. Měl by připomínat postavou válečníka, který by nepřátele naší země rozdrtil pod kopyty svého koně s krutou samozřejmostí. Vždyť nejlepší meč zůstává skrytý. Sama jeho přítomnost musí vzbuzovat úctu a respekt. Tvář výrazných rysů, ať již s vousem nebo bez něj, mely by zdobit oči s pronikavým a hlubokým pohledem. Hlas by měl mýt pevný a tak posazený, aby vyjadřoval mužnost a reprezentoval tak plodnou sílu našich mužů.
Když jsem mluvil o eleganci, myslel jsem tím ladnost pohybů a jemnost vystupování, která bude sice v příkrém kontrastu s jeho vzezřením, které si neznalý může udělat na první pohled, ale přitom bude nedílnou součástí jeho chování. Grácie, galantnost a diskrétnost měla by mu být vlastní a tím jeho chování, ať na půdě diplomatické, tak při setkání s občany, které mnohdy nazýváme "obyčejnými", bude vždy přirozené.
Měl by být pevných zásad, ale zároveň by měl mít soucit a laskavost. A v první řadě měl by to být vlastenec. V nejlepším smyslu toho slova.
Ovšem i tomu nejmilejšímu hromotlukovi je třeba znalostí k tomu, aby byl vůdcem národa a jen jeho šarm nestačí a ani stačit nebude. Vize vyřčená na setkání nebo v knize, musí být podpořená schopností ji naplnit. Proměnit v cíl a strhnout lidi k tomu, aby na tomto cíli zanechali svůj pot i talent. Vůdce bude muset být vzdělán v politologii, aby dokázal odhadnout své činy v různých fázích politických cyklů a důsledky, které přinesou. Musí být nevyhnutelně vzdělán v metodách krizového řízení a vyjednávání, protože jen když bude uvyklý pracovat pod tlakem, bude sto získat si občany v dobách nepohody a neštěstí. Musí být vzdělán v ekonomii a to jak ve státních financích, tak v problematice soukromého podnikání, protože ať chceme nebo ne, střední stav tvoří živnostníci, kteří hloupými nápady uplynulých let trpí nejvíce. Měl by být seznámen s taji vytváření hospodářské politiky, dějepisu a vlastivědy. Snad není třeba vysvětlovat proč. Měl by být nadaným řečníkem, filosofem, aby chápal hlubší rozměr lidské existence a byl sto přijímat rozhodnutí překračující nejen jeho mandát, ale mnohdy i život. Bude jistě muset být vzdělán v diplomatickém protokolu a dalších otázkách etikety. Nutností je jazyková výbava a opravdu neexistuje způsob, jak omluvit lámanou Angličtinu naší současné garnitury.
Najít takového člověka nebude určitě lehké. Možná, že takový ani neexistuje a bude třeba jej vychovat. Schopnost vládnout, která se u nás předávala z generace na generaci po staletí, stejně jako schopnost hospodařit se po tragickém dvacátém století téměř vytratila. Proto nalezení takového státníka, bude se rovnat zrození Mesiáše, který národ vyvede z temnoty blbé nálady a kálení si do vlastního hnízda. Takového člověka budu nejen volit, ale i chránit. Budu jej následovat a uvěřím mu, že naše činy dnes, objeví se ve věčnosti jako vzkaz potomkům, na který budou hrdí. Jedině tak bude mít můj život smysl.