Já jsem dokonce přesvědčen,že duchovní, filosofická, politická a ekonomická reforma je jediným způsobem, jak se "západní" nebo, chceme-li "evropská" civilizace může vyhnout vážným problémům, které mohou vést až k jejímu zániku.

Základní principy běžné v Asii (smysl pro povinnost, sebeobětování) jsou v pseudosociálním klimatu Evropy zcela nemyslitelné. Tady je pramen krize a neschopnosti konkurovat v rovině lidských zdrojů a ekonomie.
Pokud si tedy Evropa uchová punc výrobce "dražšího, ale kvalitnějšího" je potřeba tento extrém vyrovnat - přimět ostatní aby tento princip, který je postavený na duševním vlastnictví uznávali.

Křesťanství a je nejpříměji ovlivňující Islám jsou velmi stručně řečeno limitovány svými církvemi a mnohdy jednotlivé frakce, tyto jinak celkem přijatelné náboženství, přetvářejí v zavrženíhodné zločinecké organisace. Tady je kořen v krizi duchovní. Islám i Křesťanství umí udržet v lati lůzu, nikoli vzdělané a blahobytné občany, které mají vůči "vrchnosti" práva. Navíc slepé následování svatých písem bez vlastní oběti, která může být naplněna byť prací pro komunitu nemá vlastně žádný smysl a všichni víme, že existence boha je v Buddhismu a dalších východních filosofiích ne příliš podstatná, protože neexistuje stálost a to ani stálost božská.

Politická krize má kořen ve vykořenění tradičního nástupnictví. Vždyť pro dvě nejdůležitější funkce státu (rodičovství a politika) není třeba ani žádného kurzu. Není podmíněno vzděláním a inteligencí. Rodičem a politikem může být kdokoliv, kdo má základní charisma aby byl alespoň jednou zvolen.

Filosofická krize má svůj původ v tom, že lidé vnímají poznání světa jako něco nadbytečného. Rozkrytí vazeb, které nemohu změnit a poznání obecně je podceňováno. Ve společnosti, které se poměřuje pouze ekonomicky, bez zkoumání jejího vlivu na okolí a sebe samotnou není prostor pro objevení nových možností odhalením například vlastních slabostí. Povinností totiž je být "v pohodě" a "mít se dobře".