Stále píši o tom samém dokola již několik let. Stále se snažím najít "dokonalou" definici toho co mne trápí a co bych rád změnil a také neustále dokola hledám řešení, která se setkávají s větším či menším pochopením. Říká se, že opakování je matka moudrosti. A tréning dělá mistra. Stále dokola tedy "mluvím" o tomtéž abych získal pevný základ pro dobu až jednou budu tázán. Štěstí prý přeje připraveným a já musím docela sebestředně prohlásit, že na některá témata jsem připraven více než dobře. To co mne potěšilo ještě nad rámec běžné šedi mých úvah bylo dnešní odpoledne, kdy jsem se setkal s nebývalou poctivostí dam z cukrárny Hájek na Florenci. Kamarádka tam zapomněla svůj "vánoční nákup". Nejen, že se dárky ve značné hodnotě neztratili a když jsem se pro ně vrátil (jelikož ona neviděla pro slzy na cestu), byly mi ochotně vydány zpět, ale řečené ženy se velice zdráhaly přijmout drobnou odměnu (protože jsem přesvědčen, že se podobné chování musí v lidech podporovat). Jsem vztahovačný a tak si to vztáhnu na to co je mi milé. Národ nemůže být ztracen, když v něm žijí takoví lidé. Pro národ živoucí a vzkvétající jsou nejen nadějí, ale i jeho mízou a krví. Nechť moji dědkové slovanští zavchovají ty milé osoby a přinesou jim štěstí.