Co by asi dělali, kdyby se "ježura" narodil v červenci? Už mě ty kulty osobnosti nebaví. Společnost obecně odsuzuje "modloslužebnictví" politické, ale nikoli náboženské. V čem je rozdílná škodlivost tohoto extrému? Naopak si myslím, že tlouci hlavou o zem, případně tlouci ve jménu boha někoho druhého je daleko větším zlem, než být popleten charismatem politika. Z toho prostého důvodu, že Bůh, bůh nebo démon nekoná zjevně a jeho dobrou vůlí může být označeno vše dobré co nás v životě potká a vše zlé může být označeno jako "božím trestem" za naši nemravnost a vzpouře proti zákonům, které onen "nebeský" vydal, nejsem ochoten uznat boha jako duchovního otce. Věrouka a církev (největší zlo) jsou vždy produktem lidí, kteří zpravidla upřednostňují ve jménu kolektivního věřícího své zájmy. Bylo by to v pořádku a naplnili bychom Darwinovu koncepci, že přežije nejsilnější, KDYBY se tito nezaštiťovali velkohubě morálkou a pokorou ve jménu nanebevzatých a božských bytostí. Existence nebo neexistence boha je dle filosofií, které následuji já irelevantní a jediným cílem duchovního vůdce by měla být snaha o vyvážení extrémů, zmírňování utrpení - či jeho odstranění.
Staří mistři Buddhismu a Buddha sám chtějí utrpení vymýtit vstoupením mysli do Nirvány a vzdáním se lpění na věcech "pozemských". Nemohu se tak úplně přiklonit k tomuto cíli neboť odejitím do nevědomí jako bych se zříkal odpovědnosti za svět a následky působení mého druhu na něj. Proto vyzývám k odstranění zbytečného utrpení a zbytek nechat na přirozenosti běhu věcí. Ponížit trochu lidskou pýchu a uvědomit si svojí zvířecí podstatu s tím, že jako tvor obdařený sebeuvědoměním a inteligencí máme odpovědnost za prostředí a způsob jakým jej přetváříme.
Cílem není vykoupení, ale rovnováha. A to bez ohledu, zda po smrti vstoupíme na nebesa nebo se narodíme znova a nebo prostě bude konec.