Má stát vůbec právo žádat další "utahování opasků"?

V devadesátých letech jsem nemohl přehlédnout velkoutragedii. I přes to, že jsem byl pubescent cítil jsem, že bylapromrhána obrovská šance, a to ochota lidí slevit ze svých "standardů"a jít spolu s vládou do boje za národní prosperitu tak, jak asiidealizovaně vnímáme nadšení prvorepublikové. O důvodech proč k tomutodošlo se nebudu šířeji rozepisovat, protože je každý zná, ale přes tojsou veřejně popírány.  

Současná "záchranná brzda", která má zachránitveřejné rozpočty České republiky se zejména levici jeví jakokatastrofa. Ano do jisté míry to je katastrofa, protože reforma azvýšení odpovědnosti jednotlivce mělo být realizováno před osmnáctilety, kdy by si občan snadno nechal vysvětlit, že to je pro jeho dobro.Nyní ale jen těžko pochopí, že se má vzdát všeho toho "dostupného", byťjen částečně.

Pracoval, slyšel o rozvoji, růstu, prosperitě a přes to má nyní šetřit?Proč vlastně? Proč to co bylo "zadarmo" je najednou "za peníze". Jedluhem všech, kteří se nazývají politiky, že neměli odvahu jít doreforem s národem, který tu odvahu měl. 

Nevděk nebo nutnost?

Neustálé oddalování reformy důchodové je dalším dluhem minulosti.Současná skladba důchodového příjmu , která je zcela v režii státu jedědictvím minulosti , které je ale vzhledem k ekonomickým změnám nadáleneudržitelná. 

Stát má povinnost sdělit občanům:

"Vaše zaopatření ve stáří závisí na tom, kdo měl z Vaší práce největší prospěch..."
Je nasnadě, že zaměstnavatel by tedy měl hradit  největší část důchodu, protože největší prospěch měl z práce on.

"Stát je vám vděčný za práci a proto Vám bude platit rentu dle počtu odpracovaných let"
Státodmění všechny přispěvatele systému spravedlivě stejnou částkou. Jezřejmé, že ti, kteří si "vydělávali" více platili i více na daních apoplatcích. Ovšem měli by mít i vyšší podíl na zisku zaměstnavatele apříslušná legislativa by tento princip měla podpořit.

"Spořte si na zasloužený odpočinek"
Je jasné, že individuální kapitálové spoření nebo pojištění může  být  významným příspěvkem na  stáří.

"Pro vaše potomky jste dar a studnice zkušenností"
Prorodiny, které budou aktivně podporovat své seniory je třeba vymysletmotivující benefit - jaký. No opět se automaticky nabízí jistá sleva nadaních, ale možností je jistě více.

Z pohledu státu se nechci zbavit odpovědnosti za své seniory. Jevšak nutné upřimně říci, že je v národním zájmu podporovat lidi vaktivním přístupu ke svému osudu a spoléhání na "státní rentu" jespoléhání liché. 

Co se dá udělat hned a může fungovat i do budoucna? 

Nejrychlejším řešením reálné výše důchodů je osvobození je od zdanění.Je přece nesmysl vydávat "sociální platbu" (proto sociální protože jdez rozpočtu Ministerstva práce a Sociálních věcí), kterou následně zjedné čtvrtiny  vrátím zpět do státního rozpočtu. Proto bych vydalpenzistům platební karty, které budou čerpat zboží a služby osvobozenéod daní. Každý programátor Vám řekne, že to je hračka. 

S několikrát diskutovanou povinností mít na prodejním místě"registrační pokladnu" odpadá i spor o pokrytí. Čtečka karet je totiž vzásadě jednoduché zařízení, které se dá připojit téměř ke všemu (někdybohužel).

Krátkodobě může odstranění daňového zatížení důchodů (mj. DPH aspotřební daně) nahradit "povinnou" valorizaci a dát státnímu rozpočtučas aby nabral dech a splatil některé své dluhy.  Dlouhodobě bude stáříopravdovým odpočinkem a to hlavně proto, že stále platí slova moudrého:"Stáří Vám nemohu v žádném případě doporučit - bohužel je to jedinýznámý způsob jak se dožít vysokého věku".

Co dodat?

Možná, že tato metoda zvýšení reálné kupní síly mj. našich penzistůmůže někomu připadat hloupá, ale v tom případě jsem nositelem hloupéhlavy, protože jen její to byl nápad. Tíží mne situace a demografickývývoj, který dává tušit, že změna je opravdu nutná. Jen na jednu otázkuasi nikdy nebudu znát odpověď. Čeho se naše politická elita bojí a naco čeká? I kdyby mé řešení bylo opravdovou blbostí, rád se budu podílet(a nic jiného mi ani nezbude) na řešení, které vymyslí "oni".