... ve stínu ctihodného Kchun Fu ´C, tomu kterému se u nás romanticky říká Konfucius. Přesnost, ctnost a povinnost. A rovnováha a radost. V úvodním ceremoniálu mohl laik vidět více z Čínské filosofie více než se dozví za léta zpravodajství.
Znovu jsem měl milou možnost obdivovat smysl pro detail i celek. Mohl jsem znovu obdivovat preciznost.

...a mohu si znovu přát pro svůj národ trochu té orientální houževnatosti, pokory a ochoty. Spolu s tvůrčím potenciálem Čechů, který je jim vlastní by vznikla národní povaha, která by těžko snesla srovnání a více než kdy jindy rodili by se mužové a  ženy následováníhodní.
Jak moc mi chybí vzor v politice, kterému bych se chtěl podobat a jít za ním bez váhání. Cokoliv vydává totiž vláda jako svůj úspěch nebylo by ničím bez každodenní práce toho nejposlednějšího brigádníka. Chlubí se námi když se chvástají v médiích. A přitom tak málo dbají prospěchu pro svůj lid. Navzdory jim kluše ekonomika kupředu. Navzdory pitomosti jsou tu lidé, kteří dělají nejen pro sebe.

Ctnost a povinnost.

Zase a znova se k ní vracím protože to je ten druh údělu se kterým se budím, pro celý den mi zní v hlavě a večer s ním usínám. Chci vůdce, kteří mé místo ve společnosti potvrdí a nasadí jednotu ve směřování vlasti. Nechci prožívat před každými volbami strach "co ti noví zase vyvedou".

Při pohledu na ten rej barev při úvodním ceremoniálu 29. Olympiády jsem zase získal pocit, že svět není ztracen. Navzdory názorům na různá politická zřízení a další problémy.

Dnešek nebyl jen veselý a nadějný. Naše železnice prožívá černý den při katastrofě ve Studénce. Krom nesmírné lítosti nad ztracenými životy a pochroumaným zdravím cítím i jistou bolest kvůli dráze samotné, která trpí nejen blbostí těch, kteří vymýšlejí jízdní řády a cenovou politiku, ale nyní utrpěla i její pověst, coby bezpečného dopravního prostředku. Ve stínu objetí jistě nedůležitá poznámka.
Snad se všichni kdož byli zraněni brzy zotaví a ti kdož zemřeli snad nebudou zapomenuti.

Snad bude důvod psát veseleji.