Myslím na osudy, které jsou i bez dramatických komentářů a podmanivé hudby dramatické. Při vzpomenutí na ně kanou slzy po tváři. A není nutno bohužel vzpomínat příliš dlouho. A zasahuje osud i v blízkém okolí. Nemoci ani smrt si nevybírá. A ani hlupáci nejsou soustředěni na jednom místě, ale je na ně možno narazit prakticky všude...

...a co říci k osudu mladé ženy, která sotva povila potomka, byla opuštěna svým partnerem z velice nízkých pohnutek, aby se pak opřela o rodinu a nyní tragickou nehodou přišla o otce???
Neštěstí má opravdu zvrácený smysl pro dramatičnost...