Panteon našich bohů je téměř zapomenut... ...nevím proč germáni nedopustili to co my. Na Thora, Odina a další se vzpomíná. Na bohy slovanské nikoliv. A to přitom vládnou přinejmenším stejnou silou jako "naši". Nedopustili skrze své buditele zánik jazyka a ani národa. Ale jejich kult byl roztříštěný a populace nepočetná. Tak "křižáci" se svým modlářstvím, které nesmí být označeno za modlářství vyvrátili kameny v hájích a na lukách. Chytře převzali svátky, znaje fakt, že lid by si nenechal svou víru vzít násilím...

...pro samou nahrbenost před křížem, zapomněli jsme kdo jsme. Nevzpomínáme nejen na dávná božstva, ale ani na hrdiny dnešní nebo nedávno minulé. Vůbec se u nás málo vzpomíná na to podstatné.

Tvrdím, že co vykonáme dnes bude za pár let jen vzpomínka, třeba za 50 let se ze vzpomínky stane tradice, za 100 let to bude historie a za 1000 let to bude legenda. Opravdu žijeme "legendární" životy? Opravdu jsou mé činy hodné nezapomnění? Ne. Upínám svou naději k tomu, že ještě je a bude trocha toho času, abych vykonal něco důležitého. Ne já abych byl nezapomenut - tou pýchou netrpím - ale aby můj následek přetrval a přinesl dobro. Ne to, kterým je dlážděna cesta do pekel. Prostě užitečné, rozumné dobro. A to zas není až tak velká ambice...

Perun s Vámi bratři a sestry, chtít víc nejen že můžeme, ale pro národ musíme, jsa nyní umenšováni těmi, pro které plný břich je víc než vlast. Obyčejný sedlák se málo stará o ideje. Je ale srostlý se zemí, kterou obdělává. On tvoří obraz vlasti. Poslední bezzemek tvoří obraz vlasti a je mou poviností jim sloužit tak, aby se za 1000 let mohly vyprávět legendy o úsvitu nové prosperity. Jak se bude vzpomínat na naši dobu? Dvacet let po komunismu není nic. Bude to jen éra chaosu, která začala zradou v Mnichově... ...a národ je rozvrácen, ne, že ne... Většina lidí ztratila vůli k pospolitosti, čekaje za rohem nějakou zradu.

Čeká nás mnoho práce milý deníčku a únava nebo bezmocnost se netoleruje...

Perun s tebou.