Tak se rozhodlo. Tenhle milý deníček se stane schránkou pro "Anglické listy". Odjedu v září a vrátím se bůhví kdy. Vzdálenost umožňuje pružně reagovat na dění doma. Možná nebude takový problém přimět k plnění slibů angličany, když jsem trénovaný některými z našeho kmene. Triglav při mě stůj i s ostatními v lesích zapomenutými dědky. Omyli krví piedestal mé země a já se určitě vrátím abych jim jejich oběť splatil a pokračoval v jejich odkazu. Vždyť není radostnější práce než práce pro národ a pro jeho blaho. I když jsou slova jako vlast a národ ustavičně vyprazdňována na jedné straně fanatiky, na druhé politiky a na té třetí osobním příkladem nás samých. Kolik rodin vede své potomky k hrdosti a cti? Je opravdu tato cesta tak nesnadná a nepopulární? Nechce se mi věřit, že by se opravdu široce roznesl ten názor, že se "to nevyplatí". Odjedu tedy na nějaký čas pracovat abych se pak vrátil a dokončil své započaté dílo zde. Zanechávám zde svou zemi těm kterým patří ale u kterých si nejsem jist, zda ji budou rozvíjet tak jak si to staří vlastenci přáli. Budu se ze všech sil snažit nezahynout bez tebe má vlasti.