Jsem napadrť. Ta komerční část mé osoby prožívá docela drtivý dopad reality. Opřeno o nitro, které svou jemnou rovnováhou je odolnější než Pyramida, celé moje vědomí táže se. Jak pomoci milému člověku, jehož neklid a smutek vychází z přesvědčení, které není správné? Jak sdělit klid? Pořád dokola se mi točí hlavou filosofická deklarace (zatracený učebnice!): "lidské myšlení má jazykový základ"... Proč tedy to podstatné je nevýslovné? Ten klid, který bych rád předal vychází z nevzkázatelných a nepopsatelných pocitů. I když komerční realita doléhá, nepronikne rušivě do nitra. Odráží se od něj a to co cítím je soucit s nepřátelským světem. Může to být z vědomí síly a moci, kterou cítím? Vždyť ničit by bylo tak snadné! Potkal jsem včera kamaráda kterého jsem drahně let neviděl. Je praktikující ZEN. Tedy celý vesmír a smysl hledá uvnitř sebe. Ventiluje fyzickou prací. Snad bude brzy opět příležitost si promluvit. Jak se svět TAO a ZENu mohou prolnout... :) Bude více než zajímavé sledovat myšlenky mísící se jako slaná a sladká voda. Z principu MIZU NO KOKORO, který praktikují válečníci je mnoho poučného ve vztahu "boje s realitou" i pro filosofa. Oh jak si připadám arogantní, když se nazývám filosofem...