Trochu jsem to svoje psaní tady zanedbával. Ne snad z nedostatku chuti. Vždy jsem se usmíval při zásadním prohlášení: "Nemám čas" a oponoval jsem možným nedostatkem vůle nebo chuti, popřípadě špatným timemanagementem (- uff to je ale dlouhé slovo). Nyní prožívám právě takovou, dříve vysmívanou, zaneprázdněnost. Nejen, že není dost času na "volno" v podobě psaní různých více méně hlubokomyslných úvah do deníku. Dokonce v poslední době není čas ani na pořádný ... nebo ... nebo ještě ... nebo snad raději ... . Trojtečky snad prozradí, že přes ušlechtilé koníčky a zájmy jsem obyčejné zvířátko, kterým jsem ostatně vždy chtěl být a nijak se mu nebráním a nevyhýbám.
Nyní se ovšem redukuji na pracovní sílu a přes to, že mě má práce velice baví z části opovrhuji sám sebou. Hromadění. Ach ouvej. Jistě, že jsem deklaroval hluboké důvody proč něco vlastnit a proč na tom v tom samém okamžiku nelpět. Avšak proces získávání mne nutí pokorně přiznat - jsem součástí ekonomiky. Dobře nebo špatně to snad ani nemusí být - prostě to je. Za několik dní oslavím s přáteli své ehm ehm ...áté narozeniny. Mno mnohem raději bych každý den slavil potencionální smrtiny. Každopádně to bude opět valná příležitost filosofovat nad žejdlíkem bez nutnosti dospět k jakémukoliv závěru. No poněkud mrazivý ale přesto hezký den přeji.