Tlak zvenčí zvyšuje stejnou měrou tlak uvnitř. Hmat tedy je vzrušován dvěma silami, jež mne mezi sebou drtí. Jsem chycen okolnostmi a jsem týrán tím co jsem považoval za neškodné. Nemyslel jsem, že tolik lpím na jednotlivostech. Celek mne zavaluje a nejsem sto jej teď obhlédnout. Vím o jeho existenci jsa poučen, ale nyní vidím jen ty konkrétní malichernosti, které mi ale hrubě chybí. "Osud" jemuž nepřikládal jsem, vida lidskou individualitu, většího významu - nyní má mě za nohy přivázaného ke svému sedlu a vláčí mne a smýká za sebou. Rozum ví co dělat, ale srdce bouří a tělo je zbité nedávnou válkou. No nedávnou. Pár let si už lížu rány z bitvy Bělohorské v mém životě. Jsem pod kuratelou bezmoci a jen mám pocit, že už všechno srostlo vyrazím zas do boje. Ale zatím mi není dopřáno vítězství. Poslední má bitva zdá se býti nerozhodná, ale svůj díl kořisti získávám neúměrně dlouho a tak si Drak zas v sluji líže rány a tak trochu si přeje, aby před vchodem zastavil kočár s princeznou, která se do něj zamiluje. I by změnil svou dračí podobu. Jen co je jisté, že nezmění to co je. Nelze mu upřít právo na hrdost a čest. Jen kdyby se uměl plazit. Úskokem bych i ty bitvy prohrané mohl vyhrát. Mnohokrát jsem byl uštknut a do zad zraněn, že mne to už snad ani nebolí. Teď bych chtěl potkat mudrce, který by mi ukázal co dál. Ukázal by mi, zda moje cesta je správná a jestli mám důvod ke strachu... Přání je zjevně otcem myšlenky ale mudrců je kolem poskrovnu... Snad kouzelníka nezabili chamtivci.