Vzpoměl jsem si na jednu starou bolest, a tak o ní napíšu...
Básně již nemají tu moc…Temnotou provázen do hrobky uléhám…
Chladivou a strašnou přeji si noc… Jen abych nebyl tu, jen chci být už tam…
Bez ní není ničeho!!!
Já jen, drak strašlivou silou vyzbrojen…
Kam zmizelas mi nádhero?!
Zas kolem mne prach, popel a plamen jen…
Pro smích těch očí zabiji bez váhání…
Kdo po mně tu daň žádá?
Jen ve štěstí zas smět pohlédnout na ní…
Drak ne, jen hlupák ve zbroji váhá!
Drak probouzí se ve své temné sluji mojí duše… Nechtěl již nikdy spatřit světlo světa…
Rytíř, s drakem v srdci, k tvému srdci kluše… Jak mnoho změnila by jediná milá věta!
Bez smrti nechci být a sám stávám se smrtí! Satanovým pacholkem vždy jsem byl!
Nechť psy zas u mých nohou bojácně ohony vrtí… Kdo jizvy a vrásky v srdci mém zase vyhloubil?
Pro ten cit chtěl jsem žít. Teď stanu se škraloupem na svém srdci
Jen ji na vždy chtěl jsem ctít. Takhle láska nekončí, nezmírá, nežije přeci…
Tvrdý zas pancíř na srdci mám. Krvavé ostny mi z duše čnějí…
Pro její polibek šel bych až tam! Až za hrob šel bych pro lásku její…
Zuřivost rána a smutek večera… Kam mizí má dobrota a strach?
Čtyři stěny a knihy a knihy… Všude stopy po ní…
Ach kam se jen poděla? Proč zůstal tu se mnou jen radosti vrah?
Devět měsíců naděje a víry… žhavé dračí slzy má duše roní
Není úkolu, není výzvy kde by drak neobstál… teď uštknut a sražen k zemi…
Po zemi tedy plazím se dál… Však dočkejte času, zas vznesu se k nebi!!!
Kdo ve stínu mých křídel, zachován jest a bude…
Kdo po boku mém, k hvězdám vystoupá…
Kdo proti mě, však už víš co…
Toho zhubí můj hněv nebo náhoda hloupá…
Drak se vzdušným znamením ve znaku nemohl si vybrat nesnadnější cíl…
Však věří celou svojí duší tomu zázraku… Že opět stane tam, kde už jednou byl…
Síla a hrdost a čest!
Dobrota a láska a obětavost!
Svět teď chce poznat mou železnou zaťatou pěst…
Můj vztek volá: Už dost!!!
Jak vlna příboje půjdu vpřed. Jak lavina vyčistím svůj svět.
Už nebude na mém srdci vřed. Jak vykročím již nepůjdu zpět.
Bubny v hlavě na pochod hrají a kmenové rytmy odvahu nesou..
Téměř nikdy se mě na nic neptají. Jak ale útok draka snesou?
Ona zná odpovědi na mé otázky. Na srdci však teď má jen led..
Možná, že dívá se na mé obrázky. Jak vyměnil bych vše za ní, a to teď hned!
Nebude již nijakých cizáků v mojí duši. Nebude již lásky pro nevděčné.
Nebudu již litovat, tak jak se to sluší. Nebudu již zpívat duši netečné…
Pohlédni na svého draka krásná bohyně. Dej mu sílu k boji i k vášni.
Nenech jej zahynout v pusté rovině. Vždyť víš, že tvůj drak je zvláštní!
Neboř chrám a zavři zas sluj. Nenech jej rvát se jak o život.
Víš přec, že drak ten je jen tvůj! Vždyť láska další a větší přijde světu vhod.
Nenech si namluvit, že je to jinak. Nenech se oklamat dálky pustinou.
Vždyť ve svých snech můžeš ho líbat. A pak s ním jít a společně spočinout.
Bohyně má, drak se probouzí…
Má láska tě chce a vždy chtít bude
Drakův chtíč netrpí lásky nouzí
Chce tě a za tebou půjde
Není tu strach ani to co říkají druzí
Láska k tobě je v srdci mém a to všude
Stačí říct to co úsměv vykouzlí
Není to těžké: Miluji tě!!!