Dneska svůj článek pojmu trochu jinak. Jelikož neprožívám zrovna lehké období lásky ='o( tak pojmu tento článek jako takový částečný vypovídání. Ne že bych neměl kamarády a přátele kteří by mě v tomhle pomohli, ale tohle je další způsob jak se z toho částečně dostat. Jak bych začal? No všichni určitě už víte s kým chodím a když ne tak zavítejte do sekce "Milášek můj" a hned jí poznáte, podívejte se na videa a poznáte jak moc jí miluju a že to neni žádná fáma. Nikča je jediná holka pro kterou jsem udělal nějaký video, nikdy předtím jsem tolik nemiloval abych to vyjádřil touhle formou. Strašně mi na ní záleží, bohužel jak se stává tak i já jsem udělal pár chyb, pár no jak se to vezme. Nebylo jich možná moc, ale zato byli velký až moc velký a náprava bude hodně složitá, ale budu se snažit jak nejvíc budu moct! Minela, kterou jsem udělal byla naprosto fatální, bohužel jsem si jí nevšimnul včas a došlo až tak daleko že Nikča už do mě neni tak zamilovaná jak to bylo do teď, což mě moc mrzí jelikož jsem jí slíbil že jí nikdy neublížim. Neudělal jsem to umyslně, proč bych tak dělal? Taková holka jako je Nikča už NEEXISTUJE a to řikám s naprosto čistým sebevědomím. Nikča jakož to láska na první pohled, naprosto dokonalá, nikdy jsem se tak silně nezamiloval jako teď a nechci aby to skončilo jen kvůli mojí stupidní chybě. Nikči důvěru jsem skoro ztratil, už mi tolik nedůvěřuje jako na začátku našeho vztahu a já bych moc chtěl aby tomu tak bylo i teď. V hlouby srdce toužim po tom aby to tak bylo i teď, ale čeká mě tvrdá cesta, ale jsem ochoten vytrvat a udělat všechno pro záchranu našeho vztahu. Nikča je jediná holka pro kterou jsem ochotnej to udělat, bojovat do posledního dechu našeho vztahu. Nedokážete si představit jak mi je, připadám mi jako bych mojí lásku ztrácel mezi prstama =o( je to nejhorší období mého života co jsem kdy zažil, nikdy jsem si nemyslel že tohle může nás dva potkat, vždycky jsem si myslel že naše láska je právě ta dokonalá a nemůže sní nic otřást, bohužel stalo se.=o( Horší je že vlastně částečně za to vůbec nemůžu. Někdo, nevim kdo, nevim jak, nevim proč, mi vlezl na líbko, i přes to že jsem si několikrát změnil heslo, a posílal vzkazy jiným holkám a pak ně upozorňoval Nikču, bohužel Nikči povaha mě trošku zradila, možná už mi v tom odpustila.
Miláčku pokud tohle budeš číst a já doufám že si čas najdeš tak mi věř, že jsem to neudělal, nemám k tomu žádný důvod, tak báječnýho člověka jako ty už potkat nemusim a nechci tě ani ztratit. Já vim zlato, že ti to řikám dost často, ale prostě tohle je pravda, ani jednou jsem ti nezalhal, vždycky jsem byl k tobě upřímný a mluvil pravdu. Možná se to tak pokaždý nezdálo, ale bylo to tak, vždycky.
Co se týče té druhé, mojí, chyby tak tu napravim až v průběhu času, jinak to ani nejde, bohužel nejhorší je na tom že i to může trvat dlouho, ale pokud mi miláčku s tím pomůžeš tak to bude o to krtší a mi zase budeme šťastný, bez trápení, zase bude náš vztah neotřesitelný, jestli se nám to povede tak budu ten nejšťastnější člověk na světě, prosím umožni mi to a buď me zase jako dřív.
Ještě snad jenom tohle. Pokud tohle čte ten kdo ty vzkazy posílal tak ti řikám nepřej si mě, jestli to zjistim kdo jsi tak nechtěj vědět co se bude dít. A i kdybych už neměl svoje zlatíčko u sebe a to se nestane, tak ti to nechám sežrat se vším všudy...
MILÁČKU TOBĚ JAKO VŽDY PATŘÍ POSLEDNÍ ŘÁDKA. MILUJU TĚ JAK NEJVÍC MŮŽU A DOKUD DÝCHÁM DOUFÁM!PAPA ŠMUDLO!=o*

A teď k těm myšlenkám. =o)
Myšlenka zamilovanýho člověka je vlastně celkem jedoduchá, ale jak se řiká v jednoduchosti je krása a v tom to případě to platí monho násobně víckrát!! Ale co vlastně ta myšlenka obsahuje? No tak na prvním místě rozhodně milující protějšek. Vzpomínky na krásné chvíle strávené se svojí láskou. Na to co by bylo v tu danou chvíli kdyby byla s ním/ní a jak by probíhal celý večer, kam by šli - třeba na večeři nebo s kámošema do hospody na pivko nebo budou doma kouknou se na pěkný film - je vlastně jedno jakýho žánru, hlavně aby se oběma líbil. Popřípadě si povídat o všem možném i nemožném, někoho zkritizovat či pochválit.Tou nejpříjemnější alternativou skvěle stráveného večera a myšlenka na ní je o to větší je spončinutí v náručí,poslech vlastních srdcí sladké políbení,něžné mazlení 
a krásný sex.
Ano myšlenka na sex je ta nejintimnější co může být. Jen myšlenka je naprosto jedinečná, představa co se svým miláčkem provádíte nabírá ještě na větší intenzitě. Cítíte každej pór své kůže a srdce buší ještě rychleji, ale vraťme se k zamilovaným myšlenkám.
Co si představíte pod zamilovanou myšlenkou? Rozhodně něco krásného a jedinečného, ničím nenahraditelného. Podle mě pořádná zamilovaná myšlenka se prožívá jednou za život a s čistým svědomím můžu říct že já teď prožívám zamilovanost svýho života! Nedá se to ničím vynahradit a už vůbec ne za něco zaměnit. Moje mysl je upřená jenom k ní, k jejímu okouzlujícímu úsměvu a nádherných kukadel, Nikolka anděl můj je ta nejlepší holka na celym světě! A co mě drží nad vodou? Právě ta zamilovaná myšlenka, ten pocit, že tam někde venku je ona, ona která je jenom moje a nikoho jiného. Tuhle myšlenku chci mít pořád a nikdy jí nepustit. Horší je pak když jí musíte pustit, to už je to to nejhorší co může být. Něco na ten způsob jsem už zažil, nebylo to tak intenzivní jako by to bylo teď, ale je to fakt záhul, ti co to zažili vím o čem mluvím. Těmto myšlenkám se nedá ubránit a nijak je v sobě potlačit. Když už jednou do toho "spadnete" tak se v tom "válíte a rochníte" pořádně a nezůstane na vás nic suchýho. Ale pokud to trvá pořád a nikdy neskončí pak je to rochnění a válení toho největšího a nejlepšího kalibru.
Pokračování příště, je toho už celkem dost =o)
ČUMÁČKU ZBOŽŇUJU TĚ MOC A MILUJU JEŠTĚ VÍC!!!

Myšlenka je něco co se nám uloží do nitra mysli aniž bychom chtěli a když přijde na řadu proces kdy chceme myšlenku nějakým způsobem vytlačit tak to prostě nejde. V tu chvíli nastává okamžik k dalšímu zamyšlení, je to celkem paradoxní. Jak se jí zbavit? Jak vytlačit onu záludnou myšlenka, ať už se týká čehokoliv? Existuje na to několik způsobů. Jednou z nejosvědčenějších, ale také zároveň nejhorších a nejdelších je onen kouzelný čas. Jenže jak zapomenout ne někoho kdo vám byl strašně blízký několik ať už několik měsíců ba dokonce let? Tohle je velice těžké a čas je v tomto případě hodně špatná volba. Když si vezmeme třeba myšlenku na špatný zážitek jako je třeba nějaké nedorozumění nebo mini hádka s rodičema, tak ta se vztřebá během chvíle, v tento moment je čas to nejlepší, jelikož to trvá opravdu jen chvilku. Horší je když se stane nějaká větší tragédie, umrtí v rodině, blízkého člověka nebo rozchod či rozvod s životním partnerem. Co pak se vzpomínkama na společné chvíle, neustále se vám derou do popředí mysli aniž by jste chtěli, každou chvíli se přistihnete při tom jak na dotyného myslíte, vidíte ho v každém předmětu, představujete si jak by jste spolu řešili různé problémy na které jste teď sami. Opět se tu nabízí možnost nechat plynout čas a trápit se tím co bylo a co by mohlo být. Já jsem našel trošku jinčí způsob. Kdysy jsem měl holku, která mohla být ta pravá, znáte to, tělo vás přesvedčuje, že ona je ta správná a sním by jsme měli trávit zbytek život. I já jsem v téhle holce vyděl někoho s kým bych si ten společný život dokonale dokázal představit. Bohužel jsem se po roce a jedno měsící měl přesvědči o opaku. Ano, v době kdy jsem byli spolu už víc jak rok přišel okamžik který jsem si nedokázal představit ani v tom nejhorším snu. Přišla věc která potkala každého znás kdo měl už nějaký vážný vztah, ano je to tak, podvedla mě. Z docela zajímavých důvodů. Jedna z věcí co byla na tomhle vztahu "jiná" oproti těm ostatním byla ta že jsem byl její úplně první kluk, tak jsem prostě a jednoduše nechtěl na ní spěchat, což se pozfěji ukázalo jako osudný. Ani po tom roce jsme se spolu nevyspali, přespával jsem u ní o víkendy to jo, mazlení fungovala, ale jelikož jsem na ní nechtěl tlačit tak jsem do sexu nešel. Chtěl jsem počkat až si řekne že by to chtěla, bohužel osud tomu chtěla a ona se nezeptala a šla za jiným. No tak dalo by se to přejít a nebylo by na tom nic strašnýho kdyby ten chlapík nebyl o několik desítek let starší než ona...
Ale abych se vrátil k zapomínání. Na tuhle holku jsem zapoměl asi za 3 týdny. Za 3 týdny jsem zapoměl na rok a měsíc. Sám jsem nevěděl jak se mi to povedlo. Všichni řikali "Dej tomu volný průběh", ale já jsem nechtěl čekat. Chtěl jsem zapomenout hned. Je pravda že jsme se ještě potom párkrát viděli, ale nestálo to za nic. Určitě vás zajímá jak jsem tedy dokázal zapomenout, vymazat společné krásné chvíle. Celkem jedoduše, uvědomil jsme si že holka takovýhle povahy, co udělá něco takovýho je prostě na nic. Co s ní? Nic. Je prakticky nepoužitelná, když lítá za starýma chlapama tak to je prostě tak trochu ztracený člověk. Vzal jsem tedy za razantnější konec lana a začal jednat. Smazal jsem veškerý kontakty na ní, veškerý zprávy maily a historie co by mi jí mohli připomínat. Dokonale to pomohlo. Do 3 týdnů jsem si vzpomínal jen málo z toho co jsem s ní prožil. Při vzpomínce na hezkou myšlenku jsem si okamžitě uvědomil co to je za člověka a jak mě dokázal podrazit, ihned jsem si uvědomil že je vlastně zbytečný se trápit.
Tohle je můj ověřený způsob jak zapomenout. Teď mám skvělou holku. Opět věřim v to že ona je ta pravá a že s ní bych měl strávit zbytek života, ale tentokrát je to o hodně víc silnější pocit. Miluju jí z celýho srdce a chci aby tomu tak bylo už napořád, je mi s ní naprosto úžasně. Ale o zamilovaných myšlenkách a pocitech si popovídáme jindy.
Ještě Jedna věc... MILÁČKU MILUJU TĚ MOC!!!

Co to vlastně ta mysl je? Je to něco co nás nutí přemýšlet nad věcmi nad kterými by jste nikdy nepřemýšleli? Je to něco tam venvitř v tý bílý lebce, schovaný v několika kilové změti neuronů nervů, vláken bílé a šedé hmoty? Možná. Kažopádně si ji dost uvědomujeme. Víme že tam je, ale nemůžeme to nijak dokázat. Každý jsem jí aspoň jednou použili, i nevědomky ji používáme. Je to součást našeho života, kus naší osobnosti. Používáme jí rozdílně, ale podstata je pořád stejná, zatěžujeme jí myšlenkama, které jsou v mnoha případech zbytečné a neužitečné, ale přesto se jimi zabýváme. Co nás k tomu nutí? Odpověď je celkem jednoduchá. My. Jenom my krmíme naši mysl myšlenkama, který jsou, jak to jen říct a neopakovat se, řekněme že jsou pro náš život občas méně cenné a kdyby jsme na ně jednoduše zapoměli tak se nám žije lépe.
A o zapomínání bude další článek.

Co nás vede k tomu psát o našich myšlenkách? Je to naše svědomí, chuť podělit s ostatními a tak ulehčit své mysli nebo prostě jenom podělit se o to co se nám honí hlavou aniž by jsme zatím měli sebe menší důvod? Je to prakticky každého věc. Můj důvod proč jsem začal psát a zároveň se podělit o mojí myšlenku právě s vámi všemi je takový, že už mě přestává bavit to všechno v sobě dusit. Je pravda že je jednoduší se svěřit svým bližním a taky to tak dělám, proč ne, ale proč ne taky touhle formou, je zbytečný psát každýmu zvlášť vzkaz, dlouze se s váma seznamovat a pak ještě zažít odmítnutí z vaší strany. Nikoho neobviňuju z tohoto odmítnutí, vlastně vás i chápu, proč poslouchat někoho koho vlastně ani neznáte a nevíte o něm vůbec nic. Další důvod proč začít psát tento blog.
Co bude naplní? Tak hlavně moje niterný myšlenky. Ale varuju vás hned, nic intimního nebo až moc osobního nečekejte. Mám své meze a vím co si můžu dovolit napsat takhle veřejně a co si opravdu nechám jenom pro svoje nejbližší přátelé.
A co si od blogu slibuju já? No tak je to dobrý prvek k seznámení s novými lidmi a ta nejdůležitější věc je, že někdo si může přečíst co mám v hlavě a tahle myšlenka se mi zatím líbí.