Jemný teplý vítr od jihu, zlatavé listí všude kolem a zapadající zlatavé slunce dávalo okolí nádherný nádech. Byl podzim, nezvykle teplý, ale to procházející se dvojici vůbec nevadilo. V parku nikdo nebyl, a proto měli spoustu místa pro sebe, svoje myšlenky, pocity a hlavně zde byli pro sebe. Jeden pro druhého, nikým nerušeni. Zrovna šli po úzké hliněné cestičce, společně, ruku v ruce, když se jeden z nich zastavil. Byl to chlapec ve svých nejlepších letech. Vysoký, štíhlý, hnědé vlasy mu lemovaly trošku šišatý obličej a pod normálním čelem ve dvou jamkách odpočívaly dvě nadpozemsky modré oči. Ústa měl tenká, nevýrazná. Všechno završovali v tvářích vytvarované dolíčky.
„Proč zastavuješ, miláčku?“ zeptala se holka. Krásná, menší postavy s plnoštíhlou postavou. Obličej má kulatý a vlasy mahagonově hnědé. Oči, posazené trochu bliž u sebe, pyšnily se svojí čokoládovou barvou. Nosík menší, posazený přesně v prostředku obličeje. Na svojí malou postavu měla dobře vyvinutá prsa, její přiléhavé triko opisovalo přesně jejich tvar, majitelka má být na co hrdá.
„Já sám nevím, jako by mě něco donutilo se zastavit, jdeme dál, to nic nebylo.“, ihned rozhodl, vzal svojí partnerku opět za ruku a šli němě dál. Nikdo nechtěl narušit to nádherné ticho. Slunce už pomalu celé zalezlo za obzor a všechno kolem už nabývalo temně rudých až černých odstínů, park začal ukazovat svojí temnou tvář.
„Začíná mi být zima“, protnula slečna ticho zapadajícího slunce a nastupující noci. Chlapec ihned sundal svojí mikinu z ramen a podal jí své dívce, ta si jí hned na sebe oblíkla a s úsměvem mu vtiskla na rty sladkou pusu a pak ještě jednu. Oba se na sebe pousmáli, nic nemohlo přerušit jejich nádherný oční kontakt. Vítr opěr zavál, tentokrát silněji a chladněji, dívka se opět zatřásla, jen o něco víc, přitulila se k němu a ruce položila na jeho prsa, hlavou spočinula mezi nimi. Chlapec jí uchopil kolem krku a přitisknul jí k sobě ještě víc.
„Nepůjdeme domů, začíná tu být zima.“, zeptal se chlapec a podíval se na svou dívku. Ta zvedla hlavu z jeho hrudníku a opět se mu zadívala do očí, nemusela nic říkat, bylo jasné co má na mysli. Odvinula se od něj a chytla co nejpevněji za ruku a vykročili co nejrychleji a co nejkratší cestou k svému domovu. Naštěstí nebydleli moc daleko.
Zrenovovaný panelový dům se tyčil mezi ostatními do výšky, ale byl jiný než ty ostatní. Nebylo to tím, že měl novou fasádu ani tím že místo staromódních dřevěných oken se v otvorech z těžkého panelu objevila moderní plastová. Bylo to tím, že v tomto paneláku je byt, který čeká na svoje majitele, kteří se zrovna vraceli z parku, pospíchali, vidina teplého bytu a nádherně měkké a ještě teplejší postele je v tomto sychravém nočním počasí představovali nejlepší řešení. Stáli už u vchodu a mladík hledal v kapse svůj svazek klíčů. Vchodový měl na své kulaté horní části modrý štítek. Rychle s ním zatočil v zámku a dveře do domu se otevřeli. Jejich byt byl vysoko ve 4. patře. Schody nepřipadali v úvahu, na to měli moc zmrzlé nohy, výtah byl jednodušší řešení. Dívčin křehký prst zmáčknul černé tlačítko na ovládacím panelu výtahu a ten se s rachotem, z vyššího patra, rozjel směrem dolů k zamilované dvojici. Během několika vteřin byl v přízemí a oba do něj mohli nastoupit. Cesta do 4. patra zabrala opět jen chvíli, ale mladá dvojice nevydržela vedle sebe v tak malém prostoru stát a jen na sebe koukat. Chlapec se sklonil k dívce a vášnivě jí políbil, dívka mu polibek oplatila s ještě větší intenzitou. Nechtělo se jim přestat, ale hlasité cvaknutí, které oznámilo příjezd výtahu do cílové stanice, je donutilo od sebe odtrhnout. Byt měli za výtahem, takže je čekala ještě cesta codou kolem schodů. Dveře do bytu byli standartách rozměrů, jen měli více zámků než většina bytových dveří. Chlapec opět uchopil svůj svazek klíčů. Pár obratných pohybů a zámky byli odemčené. Dvojice mohla konečně do svého teplého bytu. Zabouchli dveře a zamkli spodní zámek na dva západy. Byt byl prázdný, až na středního kokršpaněla, který spokojeně spal ve svém pelíšku. Ani se nepohnul. Měl za sebou angínu a moc toho nenaspal, teď to dohání. Dívka vzala kluka kolem pasu a přitiskla se k němu a položila ucho tak aby slyšela každý úder jeho srdce, nikdy se jí ten zvuk neomrzí, u něj nikdy. Chlapec se k ní sklonil, aby jí vášnivě políbil. Dívka mu, stejně jako venku, polibek oplatila. Pár zkušenými pohyby sundal své holce svetr. Mile se na něj usmála a zase se začali líbat. Netrvalo dlouho a oba už stáli naproti sobě polonahý. Koukli se na sebe a mile se usmáli. Na chodbě jim začala být zima. Místnost s jejich postelí se nacházela na druhý straně bytu. Dívka se rozeběhla a zamířila právě do pokoje s onou postelí. Kluk se okamžitě rozeběhl za ní, vědě, že moc velký náskok nemá, ale když došel, do pokoje byla jeho slečna již v posteli.
„Už jsi nahá?“, zeptal se a čekal pozitivní odpověď. Dívka mu jen kývnutím hlavy naznačila, aby se podíval vedle postele. Leželo tam několik velice známých kousků oblečení. Mladík jen přikývl hlavou na znamení, že vše chápe a začal se také svlékat.
„Počkej“, zakřičela z ničeho nic.
„Děje se něco?“, zeptal se tázavě.
„Nechceš to nechat na mě?“, trochu se škodolibě, ale mile usmála.
Chlapec toho ihned nechal a vlezl si vedle ní, nevlezl si k ní pod deku, nechtěl, aby jí ofouknul studený vítr. Pomalu mu rozepnula knoflíky u kalhot a pak i zip. Šikovným pohybem mu je sundala a poslední překážkou před tím aby oba leželi v jedné posteli, tak jak je bůh stvořil. Trenýrky už nebyl vůbec žádný problém sundat. Pak si teprve vlezl k ní po deku. Ta krása, kterou tam našel se nedala ani popsat. Ladné křivky mladého ženského těla, krásná světlá a hebká pleť, která v šeru deky jemně zářila. Ležela na boku, přišoupl se k ní co nejblíže, pohladil jí po boku, jemnost pleti byla naprosto dokonalá. Začal jí vášnivě líbat a hladit po celém těle. Ona ho držela pevně na zádech, občas párkrát po nich přejela. Oba byli jako jedno tělo, vzájemně se doplňovali. Jeden druhému způsobovali tu největší rozkoš, jakou mohli nabídnout. Oba měli rádi dlouhou předehru, ničím a nikým nerušenou, plnou vášně, polibků, doteků a sladkých slůvek. Něžnosti nebraly konců. Oba si vychutnávali každou chvilku, každý dotek, každý polibek, jeden druhého se nemohl nabažit, sex už byl pak jen vyvrcholení úžasného večera.
Když bylo po všem, leželi vedle sebe a koukali si do očí, nikdo nepromluvil, věděli, že jejich pohledy vydali za tisíce slov. Chlapec pohladil dívku po tváři a ta se mile usmála, kluk jí úsměv oplatil a jemně jí políbil. Nádherný večer neměl nikdy skončit, ani jeden si to nepřál.
Najednou se, ale všechno změnilo. Chlapec ustrnul, nevěděl co se děje. Jeho láska se mu začala ztrácet před očima. Všechno se začalo rozplývat. Okolí ztratilo svoje pevné tvary a posléze taky barvy. Najednou byla všude tma, naprostá tma. Jediné co teď chlapec pociťoval, byl nesmírný tlukot jeho srdce. Rozhlídl se kolem sebe s nadějí, že uvidí to, co chtěl vidět, jeho lásku, ale byť se snažil sebe víc tak jí nikde nenašel, při tom jí tu ještě před chvíli měl. Těžce se vysoukal z postele, aby mohl rozsvítit lampičku, kterou měl na stole, možná jí jen přes velkou tmu neviděl. Pokoj zaplavilo žluté mdlé světlo. Srdce se mu rozbušilo ještě více, podíval se na svojí velkou postel, nikdo v ní nebyl. Smutně si povzdechl, měl jí tak blízko, zase se jí dotýkal, ale bohužel to byl jen sen. Všechno ho v tom utvrdilo, když pohlédl na poličku, kde byl středně velký rámeček s fotografií. S fotografií jeho lásky, holky, kterou tak moc miloval, s kterou chtěl strávit celý svůj život, bohužel černý proužek přes pravý horní roh rámečku mu naznačoval, že k tomu nikdy už nedojde. Se slzou v oku zhasnul lampičku a opět ulehl do své postele, s nadějí, že jí opět potká ve svém snu.