Co to vlastně ta mysl je? Je to něco co nás nutí přemýšlet nad věcmi nad kterými by jste nikdy nepřemýšleli? Je to něco tam venvitř v tý bílý lebce, schovaný v několika kilové změti neuronů nervů, vláken bílé a šedé hmoty? Možná. Kažopádně si ji dost uvědomujeme. Víme že tam je, ale nemůžeme to nijak dokázat. Každý jsem jí aspoň jednou použili, i nevědomky ji používáme. Je to součást našeho života, kus naší osobnosti. Používáme jí rozdílně, ale podstata je pořád stejná, zatěžujeme jí myšlenkama, které jsou v mnoha případech zbytečné a neužitečné, ale přesto se jimi zabýváme. Co nás k tomu nutí? Odpověď je celkem jednoduchá. My. Jenom my krmíme naši mysl myšlenkama, který jsou, jak to jen říct a neopakovat se, řekněme že jsou pro náš život občas méně cenné a kdyby jsme na ně jednoduše zapoměli tak se nám žije lépe.
A o zapomínání bude další článek.