Myšlenka je něco co se nám uloží do nitra mysli aniž bychom chtěli a když přijde na řadu proces kdy chceme myšlenku nějakým způsobem vytlačit tak to prostě nejde. V tu chvíli nastává okamžik k dalšímu zamyšlení, je to celkem paradoxní. Jak se jí zbavit? Jak vytlačit onu záludnou myšlenka, ať už se týká čehokoliv? Existuje na to několik způsobů. Jednou z nejosvědčenějších, ale také zároveň nejhorších a nejdelších je onen kouzelný čas. Jenže jak zapomenout ne někoho kdo vám byl strašně blízký několik ať už několik měsíců ba dokonce let? Tohle je velice těžké a čas je v tomto případě hodně špatná volba. Když si vezmeme třeba myšlenku na špatný zážitek jako je třeba nějaké nedorozumění nebo mini hádka s rodičema, tak ta se vztřebá během chvíle, v tento moment je čas to nejlepší, jelikož to trvá opravdu jen chvilku. Horší je když se stane nějaká větší tragédie, umrtí v rodině, blízkého člověka nebo rozchod či rozvod s životním partnerem. Co pak se vzpomínkama na společné chvíle, neustále se vám derou do popředí mysli aniž by jste chtěli, každou chvíli se přistihnete při tom jak na dotyného myslíte, vidíte ho v každém předmětu, představujete si jak by jste spolu řešili různé problémy na které jste teď sami. Opět se tu nabízí možnost nechat plynout čas a trápit se tím co bylo a co by mohlo být. Já jsem našel trošku jinčí způsob. Kdysy jsem měl holku, která mohla být ta pravá, znáte to, tělo vás přesvedčuje, že ona je ta správná a sním by jsme měli trávit zbytek život. I já jsem v téhle holce vyděl někoho s kým bych si ten společný život dokonale dokázal představit. Bohužel jsem se po roce a jedno měsící měl přesvědči o opaku. Ano, v době kdy jsem byli spolu už víc jak rok přišel okamžik který jsem si nedokázal představit ani v tom nejhorším snu. Přišla věc která potkala každého znás kdo měl už nějaký vážný vztah, ano je to tak, podvedla mě. Z docela zajímavých důvodů. Jedna z věcí co byla na tomhle vztahu "jiná" oproti těm ostatním byla ta že jsem byl její úplně první kluk, tak jsem prostě a jednoduše nechtěl na ní spěchat, což se pozfěji ukázalo jako osudný. Ani po tom roce jsme se spolu nevyspali, přespával jsem u ní o víkendy to jo, mazlení fungovala, ale jelikož jsem na ní nechtěl tlačit tak jsem do sexu nešel. Chtěl jsem počkat až si řekne že by to chtěla, bohužel osud tomu chtěla a ona se nezeptala a šla za jiným. No tak dalo by se to přejít a nebylo by na tom nic strašnýho kdyby ten chlapík nebyl o několik desítek let starší než ona...
Ale abych se vrátil k zapomínání. Na tuhle holku jsem zapoměl asi za 3 týdny. Za 3 týdny jsem zapoměl na rok a měsíc. Sám jsem nevěděl jak se mi to povedlo. Všichni řikali "Dej tomu volný průběh", ale já jsem nechtěl čekat. Chtěl jsem zapomenout hned. Je pravda že jsme se ještě potom párkrát viděli, ale nestálo to za nic. Určitě vás zajímá jak jsem tedy dokázal zapomenout, vymazat společné krásné chvíle. Celkem jedoduše, uvědomil jsme si že holka takovýhle povahy, co udělá něco takovýho je prostě na nic. Co s ní? Nic. Je prakticky nepoužitelná, když lítá za starýma chlapama tak to je prostě tak trochu ztracený člověk. Vzal jsem tedy za razantnější konec lana a začal jednat. Smazal jsem veškerý kontakty na ní, veškerý zprávy maily a historie co by mi jí mohli připomínat. Dokonale to pomohlo. Do 3 týdnů jsem si vzpomínal jen málo z toho co jsem s ní prožil. Při vzpomínce na hezkou myšlenku jsem si okamžitě uvědomil co to je za člověka a jak mě dokázal podrazit, ihned jsem si uvědomil že je vlastně zbytečný se trápit.
Tohle je můj ověřený způsob jak zapomenout. Teď mám skvělou holku. Opět věřim v to že ona je ta pravá a že s ní bych měl strávit zbytek života, ale tentokrát je to o hodně víc silnější pocit. Miluju jí z celýho srdce a chci aby tomu tak bylo už napořád, je mi s ní naprosto úžasně. Ale o zamilovaných myšlenkách a pocitech si popovídáme jindy.
Ještě Jedna věc... MILÁČKU MILUJU TĚ MOC!!!