Dnes by jsme měli rok. Jeli by jsme na naši dovolenou, kterou jsme plánovali... Měli by jsme se fajn a byli šťastní.

Chápeš? Byl by to rok. Nebýt mojí blbosti, že jsem držela hubu a seznámila tě s tou courou, mojí nejlepší kamarádkou, jsme pořád spolu.

Jsem smutná, ale zároveň mám radost. Možná to je jenom shoda okolností..

Dnes jsem poslala do prdele někoho, s kým jsem si jenom hrála. Kvůli tobě. Protože jsi mě srazil na dno a hledám se. Začínám znova.... Začínám sviňárnama, manipuluju s klukama, nic jim neříkám, jenom poslouchám. Líbám, ale myslím na tebe. Leží vedle mě a myslím na to, že ty jsi byl jinej. Obejmul jsi mě a dal mi pusu na krk. S tebou to bylo milování, s ostatníma jenom šukání.

Odpusť mi to a vrať se.

Přeju si to každý den, už 4 měsíce v kuse.

Celou dobu jsem si nedokázala představit, že bych s někým byla celý život....

Vzpomenu si na tebe a vím, že s tebou bych to zvládla... Dala bych ti všechno.

Odevzdala se ti celá, taková jaká jsem. Nikdy bych ti neřekla křivýho slova, nezalhala, nepodvedla tě. Jenom tě milovala a těšila se z tvojí přítomnosti.

Pořád mám před očima tvůj úsměv... Slyším v uších nejkrásnější slova na světě.. a to "miluji tě".

Tak moc bych ti to chtěla a říct a zároveň to od tebe slyšet. Jenom ještě jednou...

Říct "miluji tě" bebz citů, je mnohem snažší, když to člověk nemyslí vážně.

Pokaždé co jsem ti ty dvě slova říkala, pustila jsem si tě hlouběji do srdce.

Pořád víc a víc.

Ani nevíš jak moc toho všeho lituju. Měla jsem všechno a zahrávala jsem si s tím. Zahrávala jsem si se štěstím, který mi jednoho krásnýho dne řeklo sbohem, už se nevrátím.

Seru na to, co si ostatní myslí, co říkají. Odpustila bych ti to a vím, že ty mě taky.

Jenže.... je tu ona.... Ani nemám slov, co bych o ní mohla napsat. Nemůžu jí přijít na jméno.

Někdy ani tobě.. Když jsi mi naposled volal, řekl jsi mi omylem jejím jménem... Řekl jsi mi taky zlato...  Jak jsi jenom mohl... Občas jsi ani její jméno nenapsal dobře. Nechápu to.

Vím, že už nikdy nenajdu to, co jsem si nechala vyklouznout mezi prsty.

Vím, že když jsme tě naposled viděla, už jsi s ní měl něco rozjetýho. Vím to.

A kurevsky toho lituju, že jsem si tě nepřitáhla k sobě a nevyslovila to, co se mi tak těžce říkalo i psalo.

Neměla jsem odvahu.. Neměla bych jí ani teď.

Vidět tě, tak se rozklepu jak malá holka a bulim. Přesně jako naposled, co jsi mi volal.

Zavěsil jsi a já nevěřila vlastním uším, že jsem s tebou mluvila a byl jsi na mě milej.

Nikdy jsem se takhle neztrapňovala, nikdy jsem nebrečela před klukem.

Jen s tebou a před tebou.

Škemram jako malý dítě a doufám v milost...

Místo jednoho datumu, který je pro mě nešťastný, mám teď dvě.

16.4.2002 kdy mě opustila, a 28.12, kdy jsi opustil ty mě a já pak chtěla čas.

K tomu 14.4- den, kdy jsme se dali dohromady a já prožívala největší štěstí na světě.....

Občas mám tendenci se vším skončit.

Nechat být ty, na kterých mi záleží. Odpoutat se hlavně od toho, který mi přirostl k srdci.

Kopu kolem sebe, dělám mu scény a on nic. Buď je tak pohodovej, nevidí to, nebo mu to je jedno.

Fakt jsem se snažila. Přijde mi jako rozdvojená osobnost. Jednou je takovej, potom makovej. Nemůže být pořád stejnej. Na všechno je prej čas. Mám tomu dát čas... A jak?

Napíše mi, že mu chybim a bude na západě. Potom po mě chce abych za nim přijela, že dál nejede. A co sem?  Nějaká pipina? Kdybych mu řekla hned:" přijeď, jen si zašukáme a můžeš jít", hned by jel. Jo, to jo.

Ale když jsem napsala že bych ho ráda viděla- tak prej přijeď ty.

Co to doprdele je? Kluk, kterej se snažé 3 roky, dostane co chce a pak chce na to čas?

Vysvětlete mi to někdo a já budu šťastnej člověk.

Nechápu chlapy. Nechápu někdy ani sebe.

Vždyť nemůžu být tak strašná, že se každej večer ubíjim tim, že jsem sama a nikdo mě nechce:-(

Nikdo:-(

Fakt nikdo. Jsou tu jenom kluci na icq, internetu, telefonu.

Nechci mic. Jen denně jednu zprávu. Jednu hezkou zprávu. A nestojim o čtení těch vzkazů na facebooku od jeho holky-"jsme smutná že u mě nebudeš dnes večer ležet"

Nasrat!

Nevim co to se mnou je. Chtěla jsem náplast, dostala jsem ji. Náplast se odtrhla a zjistila jsem, že mi otevřela všechny rány a přidala jednu navíc.

Bohužel nemohu srovnat dobu co byla s dobou, co je teď.

Ale jsem toho názoru, že dřív byli lidé úplně jiní. Nějaké věci si ani nedovolili. Co pro ně bylo tabu, je pro nás obyklá věc. Udám příklad s mojí kamarádkou.

Byla opravdu ta nej, co jsem kdy potkala. Strašně jsme si rozuměli a věděli o sobě první i poslední. Jezdila jsem k ní a ona ke mě. Když jsme se neviděli, tak jsme si psali, bavili se o všem, společně se smáli a pomáhali si. Vždycky jsem věděla, že je potvora. Ale to se mi právě na jí líbilo. Že je jiná, než já. Byla nespoutaná, drzá, někdy hodně sprostá, hezká. Měla osobní kouzlo. Asi jsem se jí chtěla vyrovnat, ale ne úplně. Nikdy v životě by mě nenapadlo spát s lidma, kteří nějakým způsobem patří do rodiny, nebo spát s někým, kdo je ženatý, či znám jeho přítelkyni, manželku. Na to jsem opravdu neměla.

Jen jsem chtěla vyzkoušet to co, ona. Zkusit kde moje štěstí končí.

Víte... Myslela jsem, že to, co se stalo mě, se stává jenom starším lidem, nebo lidem ve filmech.

Ale i mě se to stalo. A teď vím, jak se cítí všechny ženský i chlapi, když zjistí, že člověk, kterého mají strašně rádi je s jejich nejlepšíma kamarádama.

Jo, to mi udělala. S Petrem jsme se rozešli kvůli mojí hlouposti. Chtěla jsem to dát dohromady, ale už bylo pozdě. A že bylo pozdě, mi řekla ona sama. Do očí! A ještě mi ukázala smsku, kde bylo napsáno: chtěl bych pusu.

Myslela jsem, že je nepsané pravidlo, že kamarádky si na kluky nešahají. Ať bývalé, tak současné.

Ani se mě nezeptala, nebyl v tom žádněj náznak. jenom mě do toho hodila, ať se s tim buď poperu, nebu utopím. Byla to rána. Šok. Zklamání.

Nevěděla jsem co dělat. Celou dobu jsem měla za to, že se mi to nemůže stát. Že všechno špatný jsem si už prožila.

Ne.

Místo jednoho člověka jsem ztratila dva. A vlastně 3. První byl hloupost. Druhý byl Petr, třetí ona, moje nejlepší kamarádka.

Kde vzala tu drzost?

Tahala jsem jí k nám domů, seznámila jsem je s nima, dala jim na sebe číslo-aby si vyřídili něco s autama.

Takže jsem jim k sobě pomohla. Já blbá husa.

Jsem blbá, že jsem věřila holce. Jsem blbá, že jsem si něco myslela. Jsem úplně debilní, že jsem jí nerozbila držku o ten kulatej dřevěnej stůl u kterého jsme seděli.

Může za to televize? :-D Já nevím.

V televizi toho vidíme tolik a ani nevíme, že nás ovlivňuje.

Možná se moc koukala na romantický filmy, kde všechno skončí happy endem. Možná.

Do teď nechápu nic z toho, co se stalo. Nechápu její jednání. Neřekla ani pitomý promiň.

Holka, kterou jsem měla strašně ráda a kluk, kterýho jsem milovala.

Ale zpátky ke všemu. Zpět k počátku, na začátek toho všeho a co jsem jí, jako držitel nicku drtiva.pomsta udělala.

Nejdřív jsem jí vystrašila k smrti zprávama, že všechno řeknu jejim rodičům. O tom, jak opíchala sestry manžela bráchu, kterýmu bylo 16. Jak řeknu jejímu tátovi, že mamka píchá se starostou. Atd.

Byla jsem plná vzteku a podle toho jsem i jednala. Nabourala jsem se jí na x-chat, změnila všechny podrobnosti, dala tam její tel. číslo a nabídky k sexu a různým prasárnám. Na spolužáky napsala všechno a vymazala se z nich, napsala jsem maila její mámě, že opíchala malýho Bobana (toho 16ti letýho kluka). Vyhrožovala jsem jí, že bude ještě litovat. Už jednou jsem jí ukázala, co dokážu.  Zbývalo to dotáhnout do konce. Moje posta ještě neni úplná. Tohle chce čas. Obrátit proti ní lidi co společně známe...

Daří se mi to. Ale postupuju pomalu.

Nejhorší na tom je, že jí mam ráda. O to víc mě to bolí. A bolí i to, že se jí už zastává.

S obouma jsem skončila. Jenom to dotáhnu do konce

Rozhodla jsem se, psát si takový deník.

Nebude to jenom tak... Myslím tím, že dám všechny moje trapasy dohromady a nechám prsty psát, co si mozek myslí. Začnu trochu minulostí, tedy tím, co se mi už stalo. Skončí to počínaje dneškem  24.3.2009.

Asi můj úplně první trapas na který si vzpomenu, byl ještě s tehdejším přítelem. Bylo nám 17 a zkoušeli jsme všechno možný. Myslím tím všechno možný v posteli. Doma v kuchyni byla máma, sestra a její přítel Petr. Povídali si a pili kafe. Ale já s Lubošem jsem byla v pokoji zavřená a užívali jsme si.

Jenže jsem měla postel ze dřeva a trochu vrzala. Nebylo to tak strašný... Moc to nešlo slyšet.

Jenže sex jsem měla ráda divočejší, tudíš jsem přiměla Luboše, aby přitvdil.

Přitvrdil tak moc, že postel bouchala o zeď. Nám to bylo, jedno. Asi jsme to ani nevnímali, neslyšeli a jeli pořád dál. Přišla mi smska na telefon, ale ignorovala jsem ji. Po tom, co jsme se přesunuli i na zem a dodělali všechno co jsme měli v plánu, jsem si přečetla zprávu: "co to tam tak boucha?  Pustte si aspon radio" Byla samozřejmě od mámy. Oba jsme byli rudý až na prdeli a neopovážili jsme se jít za nima do kuchyně.

Luboš odešel a já šla za nima.. Nevěřili mi, že jsem se jenom prali:-)

Další trapas byl zase s Lubošem. To už jsme bydleli jinde a máma nebyla doma.

Svlíkla jsem Luboše a kouřila ho. Pořád se mě ptal, jestli radši nemá zamknout dveře, protože jsme měli kliku obyčejnou, ale trvala jsem na tom, že ne. Nikdo neměl přijít.

Najednou se rozrazili dveře a v zrcadle jsem uviděla ségru, jak kouká na jeho pinďoura a pak dveře zase zavírá. Neviděla ho přímo. Ale kvůli debilním zdcadlům po celym bytě.

Hezký...

A další? Heh.. Ten skončí dneškem.

Večer jsem si dala vibrátora vedle postele, že kdybych náhodou měla chuť, tak... A usla jsem.

Jenže ráno... To jsem neměla dělat. Měla jsem hned vstát a ne čumět ještě hodinu do stropu!

Ráno přišla máma, koukala na mě a že si bere nabiječku od notase.

Uviděla ho, koukla se na mě, mě to došlo a hned jsem hmátla po nabiječce a podala ji. Koukala do země a odešla.

Do prdele to neni snad ani možný! Taková dementní trapárna a musí se státá zrovna mě!

Takže jsem zase čuměla hodinu do stropu a v duchu jsem si nadávala jaká jsem kráva.

Nevim jestli se tomu smát, nebo brečet kvůli soukromí. Kurva!

To je stejný jako když jsem si fotila erotický fotky a zároveň sbírala ty cizí.

Klučičí ptáky samozřejmě. No a jednoho krásnýho dne si chci uložit nějakou fotku do pc a oetvře se mi to přímo na mých sprosťárnách. Jak je to doprdele možný? To je moje máma takovej počítačovej mág? Vždyť jsem je měla zašantročený! No kurva! To jsem se zase styděla...

Ale dělala jsem že nic a všechno jsem vymazala.. Hm... Svoje (v tý době) hezký tělo už nikdy neuvidim. A ty čůráky co jsem tam měla, už taky neuvidim.

Proč mi to je nom dělá. To nemůže zůstat jenom na internetu?

Asi jí zabiju. A nejdřív naučim klepat...

Jak to jenom říct?

Všechno se znovu opakovalo, jenom jsme si to vyměnili.. Já měla kluka, on byl sám a chtěl mě.

Začalo to jenom zpráva a párkrát jsem za ním přijela. Byl strašně zlatej a hodně se mi líbil. Ty oči.. Nic hezčího jsem neviděla. Jak se smál, jak jsme se bavili.. Bylo to jako sen, nebo jako by si dva sfetovaní blázni vyprávěli o životě. Shodli jsme se na tom, že tohle všechno neni náhoda. Že osud chtěl, aby jsme se znovu potkali.

Ano, byla to pravda. Osud to chtěl.

A snad chtěl, aby to i tak zase skončilo.

Vánoce..... Vánoce, jaký jsem nikdy nečekala..

Chtěla jsem s nim být, přijela jsem k němu.. Povídali jsme si, byl milej, pořád mě pusinkoval, hladil, byl pozornej. Ale nějak to potom posral. Pořád pouštěl nahlas muziku, až jsem musela odejít. Byl tam i jeho kámoš. Popřála jsem jim dobrou "buzna zábavu".

Jak jsem byla naštvaná, nemohla jsem otevřít dveře. Oba vedle mě stáli a nevěřícně koukali, že jdu pryč. Vtipný, jak jsem se prala s otevíráním a zuřivě rozhazovala rukama.

Odešla jsem.. Sedla si do auta a.... A čekala jsem. Já debil. Napsal.. A i pro mě přišel.

Cestou zpět mi řekl, že by za mnou nešel, kdyby mu na mě nezáleželo.

Znovu přišli, tentokrát bylo všechno v pohodě.. Venca odešel, byli jsme tam sami dva. Koukali jsme na film a tu a tam si povídali a hladili se.

Já vím, bylo to proti veškerým pravidlům. Omlouvám se!

Potom se mi udělalo špatně a už jsem veděla, žo to jenom prášek nespraví. On to taky věděl..

Odvedl mě do ložnice, svlékla jsem se a lehla jsem si. Opravdu jsem usnula. On byl zatím v obýváku a vklidu si poustěl Tiesta a hulil trávu.

Potom přišel, ani nevím kdy a ani nevím jak se tam objevil. Probudil mě až když si vlezl ke mě do postele. Chvilku jsme si povídali, ale já chtěla spát.

Pořád mě hladil a něco mi říkal. Asi to měl všechno naplánovaný...

Nechala jsem se.. Nechala jsem se ze zvědavosti, že by bylo něco jiného. Lákalo mě to víc, než cokoliv jiného. Byla jsem zvědavá a hlavně jsem asi chtěla.

Já vím, že jsem neměla, ale udělal jsem to. Ani toho nelituju. prostě se to mělo stát.

Říkal "jenom se tě chci dotýkat" a já se nechala.. Párkrát jsem štěbetla, že to nechci. Ale nakonec jsem povolila.

Nádhernej pocit toho všeho, co jsem nezažívala už hodně dlouho. Bylo to osvobozující.

Já vím, je to hnusný, je to trapný, neměla jsem....

Potom jsme usnuli.. V objetí.. Ale jsem se otočila spala jsem zády  k němu.

Ráno vstal, šel do sprchy. Já musela na záchod, musela jsem jít přes kuchyň. cestou jsem našla pár kočičích nadílek. A to nemluvím o tom kočičím batmanovi, který večer skočil na kliku, otevřel si dveře a pořádně nás vyděsil..

Všechny hovna ukidil, udělal mi kafe, pořád se na mě usmíval..

Pustil se do uklízení a já na něj s potěšením koukala, jak vysavá, vytírá a uculuje se na mě..

Byla jsem strašně zmatená, ale i šťastná. Protože tohle se mi nikdy nestalo.. Já byla vždycky taková hodná holka a teď jsem udělala obrovskou botu! Odcházela jsem se slovy, že si potřebuju všechno urovnat v hlavě a ozvu se mu.

Ani nevím co se ten den potom dělo.. Ani nevím o těch následujících dnech..

Ale vím, že jsme se sešli asi dva-tři dny potom znovu..

U mámy doma. Koukali se na film, tulili se, ale já měla strašnou chuť..

Vyjela jsem po něm a všechno se to opakovalo. Byla jsem úplně jak smyslů zbavená. Strašně jsem ho chtěla, toužila jsem po něm..

A asi jsem i dostala to, co jsem chtěla... Zase pořádně za uši..

28.12. 08 jsem si nevymazala zprávy z telefonu. To byla strašná chyba

Petr na to všechno přišel.. Následovala scéna v půl 6 ráno.. Nevěděla jsem co dělat.. Jestli brečet, nechat to být, nebo tak.. bylo mi t strašně líto, protože takhle jsem si rozchod nepředstavovala.. A asi ani on ne..

Vzal si věci, byl se mnou do devíti a vypadnul..

Celej den jsem byla na sračky a nemohla jsem tomu uvěřit.. Petr mi psal nasraný zprávy a já pořádnevěděla jak reagovat.

Byla jsem těžce v píči.. A Jirka nic.. Jenom smska, že se mi ozve, že je momentálně mimo cheb...

Jo, jak by nebyl..

Ozval se mi až po 14-ti dnech.. Až po tom všem, co mi to došla a zase jsme ho poslala do prdele... On to snad i chtěl.. Ale nechal mě udělat takovou kravinu. To mu nikdy neodpustím.

A dál?

Stěhuje se do Brna s jeho "novou láskou". Pro mě místo neni, já přeci bydlím ve Varech a to je moc blízko tomu všemu, co spáchal..

Napadlo mě, že si snad vybírá holky podle toho, kde bydlí.

Je to hajzl.. Na profilu měl hned fotky s jeho "novou láskou"... A já v sobě jenom vztek...

Ne, už ho nikdy v život nechci vidět... A bude litovat, za to co udělal.. Tak jako litovali všichni

Co jsem měla dělat s Petrem?

Obmotat se mu kolem nohy a prosit ho, ať neodchází, ať zůstane?

Ne, to nešlo.. nenašla jsem v sobě odvahu se takhle před ním ponížit. Brečela jsem.

Brečela jsem kvůli tomu, co všechno mi řekl. Byly to jenom výčitky a nadávky. Zasloužila jsem si to, udělala jsem chybu. nemělo to takhle skončit, ale nakonec jsem i ráda, že to mám za sebou. Všechno to j jako sen, který se mi zdál hodně dávno.

S odstupem několika týdnů vím, že to už nebolí a ani nebolelo, tak jak mělo..

Promiň Petře za všechno, čeho jsem se na tobě dopustila