Bohužel nemohu srovnat dobu co byla s dobou, co je teď.

Ale jsem toho názoru, že dřív byli lidé úplně jiní. Nějaké věci si ani nedovolili. Co pro ně bylo tabu, je pro nás obyklá věc. Udám příklad s mojí kamarádkou.

Byla opravdu ta nej, co jsem kdy potkala. Strašně jsme si rozuměli a věděli o sobě první i poslední. Jezdila jsem k ní a ona ke mě. Když jsme se neviděli, tak jsme si psali, bavili se o všem, společně se smáli a pomáhali si. Vždycky jsem věděla, že je potvora. Ale to se mi právě na jí líbilo. Že je jiná, než já. Byla nespoutaná, drzá, někdy hodně sprostá, hezká. Měla osobní kouzlo. Asi jsem se jí chtěla vyrovnat, ale ne úplně. Nikdy v životě by mě nenapadlo spát s lidma, kteří nějakým způsobem patří do rodiny, nebo spát s někým, kdo je ženatý, či znám jeho přítelkyni, manželku. Na to jsem opravdu neměla.

Jen jsem chtěla vyzkoušet to co, ona. Zkusit kde moje štěstí končí.

Víte... Myslela jsem, že to, co se stalo mě, se stává jenom starším lidem, nebo lidem ve filmech.

Ale i mě se to stalo. A teď vím, jak se cítí všechny ženský i chlapi, když zjistí, že člověk, kterého mají strašně rádi je s jejich nejlepšíma kamarádama.

Jo, to mi udělala. S Petrem jsme se rozešli kvůli mojí hlouposti. Chtěla jsem to dát dohromady, ale už bylo pozdě. A že bylo pozdě, mi řekla ona sama. Do očí! A ještě mi ukázala smsku, kde bylo napsáno: chtěl bych pusu.

Myslela jsem, že je nepsané pravidlo, že kamarádky si na kluky nešahají. Ať bývalé, tak současné.

Ani se mě nezeptala, nebyl v tom žádněj náznak. jenom mě do toho hodila, ať se s tim buď poperu, nebu utopím. Byla to rána. Šok. Zklamání.

Nevěděla jsem co dělat. Celou dobu jsem měla za to, že se mi to nemůže stát. Že všechno špatný jsem si už prožila.

Ne.

Místo jednoho člověka jsem ztratila dva. A vlastně 3. První byl hloupost. Druhý byl Petr, třetí ona, moje nejlepší kamarádka.

Kde vzala tu drzost?

Tahala jsem jí k nám domů, seznámila jsem je s nima, dala jim na sebe číslo-aby si vyřídili něco s autama.

Takže jsem jim k sobě pomohla. Já blbá husa.

Jsem blbá, že jsem věřila holce. Jsem blbá, že jsem si něco myslela. Jsem úplně debilní, že jsem jí nerozbila držku o ten kulatej dřevěnej stůl u kterého jsme seděli.

Může za to televize? :-D Já nevím.

V televizi toho vidíme tolik a ani nevíme, že nás ovlivňuje.

Možná se moc koukala na romantický filmy, kde všechno skončí happy endem. Možná.

Do teď nechápu nic z toho, co se stalo. Nechápu její jednání. Neřekla ani pitomý promiň.

Holka, kterou jsem měla strašně ráda a kluk, kterýho jsem milovala.

Ale zpátky ke všemu. Zpět k počátku, na začátek toho všeho a co jsem jí, jako držitel nicku drtiva.pomsta udělala.

Nejdřív jsem jí vystrašila k smrti zprávama, že všechno řeknu jejim rodičům. O tom, jak opíchala sestry manžela bráchu, kterýmu bylo 16. Jak řeknu jejímu tátovi, že mamka píchá se starostou. Atd.

Byla jsem plná vzteku a podle toho jsem i jednala. Nabourala jsem se jí na x-chat, změnila všechny podrobnosti, dala tam její tel. číslo a nabídky k sexu a různým prasárnám. Na spolužáky napsala všechno a vymazala se z nich, napsala jsem maila její mámě, že opíchala malýho Bobana (toho 16ti letýho kluka). Vyhrožovala jsem jí, že bude ještě litovat. Už jednou jsem jí ukázala, co dokážu.  Zbývalo to dotáhnout do konce. Moje posta ještě neni úplná. Tohle chce čas. Obrátit proti ní lidi co společně známe...

Daří se mi to. Ale postupuju pomalu.

Nejhorší na tom je, že jí mam ráda. O to víc mě to bolí. A bolí i to, že se jí už zastává.

S obouma jsem skončila. Jenom to dotáhnu do konce