Dneska jsem si přečetla můj starý denník z roku 2005.

Ne, že přečetla, ale jenom tak projela.. Fotky, obrázky, velký olik zloby co jsem v sobě zase ucítila.. A udělala jsem jí toho málo.

Někdy si musím udělat čas a sepsat celou událost. Třeba to prorazí.

Protože to, co jsem udělala, to bylo svinstvo a málo kdo by si na to troufnul.

Teď si píšu s jednim klukem, Kubou z Pha.

Je milej, je s nim sranda. Blonďák (mam na ně asi smůlu), modrý oči, vysokej, velkej.

Plánuje se nějaký sraz, kdy si popovídáme a udělám si z něj polštář.

Prej ho pak nevyměnm :-D

NO ale zpět k tomu, cojsem vlastně chtěla.

Máma je na pěst. Za celou tu dobu, co odešla z T. si nebyla schopná najít nějakou práci.

Mám pocit, že se o ní budu muset starat, protože někdy přemýšlí jako malý dítě.

Občas jí to nemyslí a padají jí z huby fakt sračky.

Ani jsem nečekala jak moc.

Dělá mi to, co jsem dělala já jí, když jsem nechtěla nikam jít. Ale já to dělala oprávněně, já mam prostě jenom úchylku, že s mastnýma vlasama nikam nemůžu. Je to humus. A ještě k tomu s černýma vlasama..

NO a ještě.... Luboš u mě měl spát v sobotu. Šel na ples a neměl kde přespat. V jedenáct měl odejít a měli jsme se sejít. Já píča čekala do dvanácti. Debil!

Vlastně jsem byla vzhůru do jedný. Nemohla jsem z tý nasranosti ani spát.

Máma je fakt mimo. Ano netuší, jak těžko mi je.

V KV v práci končím. Musim jít do chebu. Ale se těším. Hlavně budou peníze a nebude to tak strašný. Budu schopná se o nás postarat. A ona může být vesele dál doma. Snad jí klapne práce v německu. Ale zase další problém budou psi. Chudáci

Dvanáct hodin doma a bez čůrání...

Všechno je neprůhledný a já se těším až to skončí