Jeho vrstevníci můžou jen závidět. Brankář Spartaku Moskva Dominik Hašek oslavil sobotní 46. narozeniny čistým kontem v Chabarovsku. Otázky ohledně svého věku nebere vážně a spíš se těší na play off. Reprezentace a smlouva na příští sezónu? To prý zatím není na pořadu dne.

Jak se tedy slaví narozeniny v KHL? Kromě toho, že jste při tom posedmé vychytal nulu…
Oslava by ještě měla proběhnout. Ale až v Moskvě. Spoluhráči mi aspoň v kabině zazpívali Happy Birthday… Ono je to těžký slavit, když obden hrajete a ještě k tomu třeba v Chabarovsku.
V letadle cestou na Dálný východ vám prý pouštěli nějaké záznamy vašich zápasů z 80. let.

Já dostal od jednoho fanouška disk, kde byl náš zápas se Sověty ze Švédských her z roku 1984. Tak jsme se na to dívali a docela jsme se nasmáli. Oni samozřejmě poznali tu jejich slavnou pětku kolem Fetisova a Makarova. Dnešní hokej už ale vypadá úplně jinak. Včetně brankářských stylů. No jo, byla to sranda.
Váš jedinečný styl ale teď slaví v KHL velké úspěchy. Směřujete už svoje výkony k play off, jako tomu bylo loni v extralize?

To bych neřekl, já chci chytat pořád dobře. Nám se ze začátku moc nedařilo, ale dokázali jsme se přesto přenést. Kdyby nám to vydrželo, tak by to bylo fakt výborný. Ale člověk si musí uvědomit, že přijdou i těžší zkoušky a pořád se nám asi takhle dařit nebude.
Musíte čelit otázkám na svůj věk se stejnou frekvencí jako v Americe nebo v Česku?

Ono se to vždycky vynoří, když mám třeba narozeniny. Když člověk chytá špatně, tak se všichni ptají, jestli to není věkem. Když dobře, tak jsou zase překvapení, jak je to možné. Já už jsem se za ty roky na to naučil odpovídat, takže je to v klidu.

Změnilo se pro vás něco, když ze Spartaku odešel trenér Miloš Říha?

Nám moc neprospěly ani ty další změny, které tu proběhly, vytvářely na mužstvo docela velký tlak. Nebylo to dobrý… Poslední týdny už se ale situace uklidnila, „sedlo“ si to. A začali jsme konečně fungovat.
Takže komunikace se spoluhráči se už blíží ideálu?

Je to lepší, stačili jsme se už poznat. Bavíme se v ruštině a už taky vědí, co ode mě můžou očekávat. Že se jim snažím pomáhat a rozehrávat třeba puky za brankou. Zvykli si, ale ty začátky nebyly určitě dokonalé. Koukali na ty věci docela nedůvěřivě. Teď už se vzájemně podpoříme mnohem víc.
Také na vás chodí mnohem víc diváků než na začátku vaší ruské mise.

To je dáno výsledky. Je to samozřejmě příjemnější, když máte zaplněnou halu. Ale Spartak je tak výjimečný populární klub, že má fanoušky rozeseté po celém Rusku. I v Chabarovsku se v hledišti objevily asi dvě stovky lidí v našich dresech a šálách.
Fotbaloví příznivci Spartaku ovšem mají hodně temnou pověst, nedávno dokonce v Moskvě rozpoutali velké nepokoje.

U toho jsem naštěstí nebyl přímo, mám to je z doslechu. Oni jsou, jak to jen říct…, hodně tvrdí. Nenechají si vůbec nic líbit. Ale my s nimi nemáme žádné problémy.
Vy jste poslední roky chytával v týmech, které patřily do okruhu favoritů, ať to byl Detroit nebo Pardubice. Dá se vaše moskevská štace nějakým způsobem srovnat třeba s vaším působením v Buffalu?

To by bylo strašně obtížný porovnávat. Ale je pravda, že nepatříme mezi ty nejbohatší kluby, financí tu není tolik jako v třeba v Petrohradě. Nemáme tolik hvězd, ale stejně se už strašně moc těším na play off. Jsem na to zvědavý, jak obstojíme.
Chybí vám v Rusku něco kromě přítomnosti rodiny?

V NHL bylo dobrý, že si člověk zaletěl na Floridu, do Kalifornie, takže si i v zimě užil tepla, zahrál si golf. No a to tady neexistuje. Tady mrzne od Rigy až do Chabarovsku.
Když jste s týmem na tripech, chodíte vůbec někam?

Teď zrovna ne, v těch mrazech. Ale tady se vyráží hodně společně, to není jak v Americe, kde si každý šel, kdy se mu chtělo. Na večeři jdou všichni a je to.
Minulý týden došlo k teroristickému útoku na letišti Domodědovo, nemáte o sebe přece jen v Moskvě větší strach, než když jste hrál v NHL?

Z Domodědova jsme letěli asi jen jednou, jinak lítáme ze Šeremětěva nebo z Vnukova. Když se to stalo, tak jsme zrovna byli v metru a jeli jsme na večeři… Ono je těžký to takhle říct, ale Moskva má 10 miliónů obyvatel a ten atentát vlastně moc nepocítila.
Teroristé už ale několikrát zaútočili i v metru.

Ale já jezdím metrem rád. Taxíkem trvá hodinu cesta, kterou metrem zvládnete za dvacet minut. Občas ale člověk pokukuje po ostatních cestujících, jak se kdo chová, jestli někde neleží nějaká opuštěná taška
Tak pojďme ještě k příjemnějším věcem. Jste domluvený s reprezentačním koučem Hadamczikem na případném startu za národní tým?

Víte, já mám tyhle informace jen zprostředkovaně. S trenérem jsme se teď nebavili a nechávám to později.
Až na dobu, kdy prodloužíte smlouvu se Spartakem o další rok?

(Pousměje se) Tohle budu řešit až po sezóně. I kdyby za mnou teď přišli a kontrakt nabízeli, tak slušně poděkuju, ale momentálně opravdu ne.