V dresech s nápisem Kuwait se na led nymburského zimního stadiónu šouralo na závěr tréninkového kempu už jen torzo hokejové reprezentace asijské monarchie. „Kluci jsou dobití. V úterý ani nedohráli přátelský zápas. Byly tam zákroky na hraně, a tak se servali,“ popisuje Jan Brychta, český kouč, který se vydal na exotické angažmá.
20. 1. 2011 11:15
Jak se český trenér stane reprezentačním koučem Kuvajtu?
Našel jsem tu nabídku na internetu. Poslal jsem jim životopis a vybrali si mě.
Co jste od toho tehdy před třemi lety očekával?
Studoval jsem FTVS, anglicky jsem uměl, tak jsem si říkal, že by to mohla být dobrá zkušenost. V tom roce se hrály v Číně Asijské hry, tak to pro mě byla vidina jet na velký turnaj, podívat se, jak to tam vypadá.
A jak to vypadalo přímo v Kuvajtu?
Letěl jsem tam na dva a půl měsíce. I oni byli zvědaví, čekali mě už na letišti a vyhlíželi, jaký trenér přiletí.
Hokejisté kuvajtské reprezentace se připravují v Nymburce.Hokejisté kuvajtské reprezentace se připravují v Nymburce.foto: Právo/Petr Hloušek
S kým už měli zkušenosti?
Přede mnou tam byl Kanaďan, když jsem se pak vracel domů dokončit školu, chvíli to tam vedl kluk ze Slovenska.
Věřili vám známí a rodina, když jste jim oznámil, že jdete trénovat hokejisty do Kuvajtu?
Já to doma dlouho neříkal, až pak, když přišel email, že mi do tří dnů dorazí letenky a víza, tak jsem volal mamině, že letím do Kuvajtu. Říkala, že jsem se zbláznil. (úsměv) Měla samozřejmě strach, bála se, jestli se tam neválčí.
Byl to pro vás velký kulturní šok?
Vůbec. Jen ta teplota, v létě je tam až k padesáti stupňům. Tak se člověk pohybuje z klimatizovaného auta do klimatizovaného nákupního centra, na zimák…
Překvapila vás po příletu úroveň kuvajtského hokeje?
Určitě, příjemně. Bruslařsky jsou na tom dobře, zimák tam mají snad už od roku 1986. Taktiku po nich chtěl každý trenér trochu jinou, chvíli trvá, než si ji prosadí. A samozřejmě u nás se kluci učí ty návyky od šesti let, v Kuvajtu 20letého hráče už těžko dotlačím k tomu, aby se naučil, že když je před brankou, musí dorážet. Takové návyky tam má tak osm kluků.
Hokejisté kuvajtské reprezentace se připravují v Nymburce.Hokejisté kuvajtské reprezentace se připravují v Nymburce.foto: Právo/Petr Hloušek
Při svém prvním mezistátním zápase dostal Kuvajt 44 gólů od Japonska. Šla za poslední dobu úroveň týmu nahoru?
Trochu se to přibližuje, v roce 2008 už jsme s Činou hráli 1:11. Ale zrovna Čína má samé dvoumetrové hráče, s nimi a Kazachstánem se nemůžeme srovnávat. Když v Kuvajtu neměli trenéra, nedonutili se ti kluci jít trénovat sami.
Chtěli byste se zapojit i do mistrovství světa?
Když v Kazachstánu na Asijských hrách skončíme mezi prvními třemi, mohli bychom hrát D skupinu. Uvidíme, jestli přijede třeba Kyrgyzstán opravdu s pěti profíkama, jak jsem slyšel, tak proti borcům se zkušenostmi z KHL jsme bez šance.
Jak vypadá kuvajtský zimní stadión?
Asi jako tady v Nymburce. Má dvě plochy, jednu větší a jednu menší.
S angličtinou jste si v Kuvajtu vystačil?
Všechno je tam psané arabsky a pod tím anglicky, kluci všemu rozumí.
Hokejisté kuvajtské reprezentace se připravují v Nymburce.Hokejisté kuvajtské reprezentace se připravují v Nymburce.foto: Právo/Petr Hloušek
Teď jste v Kuvajtu jak dlouho?
Vrátil jsem se tam v létě, takže teď pátý měsíc. Smlouvu mám na rok, už jsme absolvovali dva přípravné turnaje v Malajsii a Bangkoku.
Hráče máte k dispozici pořád?
Nejsou to profesionálové, normálně chodí do práce. Někteří jsou státní zaměstnanci – policisté, vojáci a hasiči, takže mají od státu dané, že budou stíhat tréninky. Další dělají ve společnostech, co zpracovávají ropu, ty pak samozřejmě jejich tréninky nezajímají.
Co přes den děláte vy?
S asistentem Tomášem Mahovským ráno zajdeme do posilovny, pak chystáme tréninky… Trénujeme každý den.
Existují v Kuvajtu hokejové kluby?
Jsou tam čtyři profesionální fotbalové a pod ně spadají hokejisti, kterých je kolem sedmdesáti. V dubnu a květnu se tam hraje měsíc a půl dlouhá soutěž. Trénují ale pohromadě jako nároďák, vždycky záleží, kolik se jich uvolní z práce, teď jich mám v kádru pro Asijské hry asi třicet. Všechno jsou rodáci z Kuvajtu.
Jak se k hokeji dostali?
Šéf federace Fahed Al Ajmi má čtyři bratry a začali chodit hrát s týmem Kanaďanů, co tam pracují na těch ropných plošinách. Postupně se na ně nabalovali další, veřejné bruslení je tam zdarma, až z toho vznikl nároďák.
Kolik diváků na hokejové zápasy chodí?
Bývá plno. Neplatí se vstupné, když se vylepí plakáty, tak lidi přijdou. Všechno vysílá televize, i když popularity fotbalu hokej samozřejmě nedosahuje.
Mají kuvajtští hráči přehled o hokeji? Vědí, kdo je Jágr, Hašek?
Ty top hráče znají, mají rádi Detroit, Tampu Bay. V televizi je program, kde dávají NHL, kdo chce, pořídí si ho. Tady jsem kluky vzal na extraligu Mladá Boleslav–Kladno, to se jim moc líbilo. Nadchla je atmosféra, fandili i si koupili dresy…
Jak se v Kuvajtu shání hokejové vybavení?
Všechno objednáváme v Kanadě, stejně tak instruktážní videa. A tady v Česku jsme koupili také kompletní výstroj, mám tu známé, tak jsme to koupili se slevou.
Všichni hráči jsou muslimové, musíte jejich programu uzpůsobovat trénink?
Během ramadánu ano, to jim nemůžeme dát plnou zátěž, když nejí. Také se nám stalo, že kluk omdlel, jak byl dehydratovaný a přesto chtěl jet naplno.
Kuvajt je bohatá země, dává hodně peněz i do hokeje?
Bohatý je, na každý turnaj dávají dotace, není problém někam vyjet. V Nymburce jsme byli dvacet dní, stát jich zaplatil patnáct, zbytek doplatili sponzoři.
Jak lukrativní je v Kuvajtu práce reprezentačního trenéra? Dá se to s něčím srovnat?
S českou extraligou ano.
A herně by působila reprezentace Kuvajtu v systému českých soutěží zhruba kde?
Tady jsme hráli s mančafty z krajského přeboru, ale bylo vidět, že tam jsou kluci se zkušenostmi z druhé ligy. Možná by si ale v krajském přeboru zahráli.
Jací jsou Kuvajťané hráči? Umějí se i poprat?
Poslední zápas tady nedohráli, před třemi lety jeden taky. Už byli unavení, bylo tam pár ostřejších zákroků, tak se to semlelo. Jsou to horkokrevné povahy.
Dovolí si i na trenéra?
To ne, vědí, že co řekne kouč, platí. Nějaká výměna názorů tam občas je, ale to je stejné jako u nás.
Co třeba vtípky v kabině? Je v tom kuvajtský humor podobný českému?
Určitě. Třeba si zapálí kapesníky u prstů u nohou a dělají, že startuje motorka, pak to dají na youtube... Kanadské žertíky mají rádi, funguje tam i hierarchie staří–mladí.