Sobotní večer měl proběhnout naprosto v poklidu. Spolužák z gymplu měl narozky, tak sem si řek, že strávim večír v ne moc zběsilém tempu. Už mě začíná srát, že tyhle věci se téměř vždycky vymknou. Oslava probíhala v teplý hospodě Revolution, takže sem ani neočekával, že bych snad moh' mít problém s nedělnim rodinnym vobědem, kde se po delší době měla sejít celá naše rozvrácená familíe. Jenže už v Revolutionu sem se zlil jak doga kombinací absinthu, ořechovky, lemonda, medoviny a bůhví čeho eště a z celý voslavy sem tam zbyl společně s Aničkou a eště jednim spolužákem a jeho přítelkyní. Kupodivu se mě rozhodli následovat do non-stopu, kde sme v krácení našich životů pokračovali. Když mi pak začal zvonit telefon a na displeji bylo hRádek, bylo mi jasný vo co de. A jelikož sem kamarád a patriot, pomoh' sem přeskauflandovskýmu sousedovi v soutěži "Udrž co nejdýl Vyhnana na telefonu" vyhrát. 9 minut a 6 sekund je rekord všech odnoží týhle soutěže. Navíc když chlapci uslyšeli v telefonu dívčí hlas, mysleli si, že to je moje ségra, takže jak nadrbaný psi přiběhli k Boxerovi. Toho pozdějc asi nejvíc litoval Beroun, protože si ho tam vyhlídnula partička místních buzerantů, který se předháněli v balících technikách. Situaci nezachránila ani Anička, která se vydávala za jeho přítelkyni, což se Berounovi líbilo, protože se k ní mohl lísat. Jenže ty fakt slizký bukvice byly dost nevodbytný. Až sem se z nich málem poblil. A když tam ten jeden teplej kokot v opilosti spadnul na stůl a rozlil nám piva, tak už sem se viděl v kriminále za vraždu (fakt je, že tim bych si vod buzerantů asi nepomoh'). Hošánci ale chtěli Berouna víc a víc a ten si očividně nechtěl vydělat ňáký prachy (jak mu bylo nabizeno), takže sme zvedli kotvy. Domu? Kéžby. V šest ráno totiž bohužel votvíraj U Kozlíků. Tam už sestava já, Duri, Anička a Beroun dorazila dost na sračky. A protože Duri je pěkný prase, přistála na stole Kofilka, po který už mi teda kopl pumpa, ale nakonec se ukázalo, že to bylo jenom varování. Beroun pak prohrál činčongy, takže musel Aničku vodvést domu a i my s Durim sme poznali, že je čas jít. Já si ale bláhově myslel, že procházka prosluněnym dopolednim Kladnem bude dobrej nápad. Cestou sem cejtil ty opovrhující pohledy lidí a muj styl chůze, kterej nápadně připomínal jízdu Alberta Tomby zaujal i městské strážníky. Na Sítný mě tak poprosili, abych se identifikoval. Konstáblové ale byli očividně zklamaný z toho, že nemam problém komunikovat a sem zletilej, takže zas vodjeli. Domu sem přišel v půl desátý a měl sem tak krásný dvě a půl hodinky na to, abych se hodil do kupy na rodinnej voběd. Nebudu Vás napínat, nepovedlo se mi to. Mě to až tak nevadilo, ale matka z náhlejch výbuchů smíchu při srkání polívky už tak vodvázaná nebyla. Zazněla i slova vo léčebně, takže se možná ňákou dobu neuvidíme. Ale co, aspoň sem nudnej nedělní voběd u kterýho se v kompletní sestavě naše rodina sejde jednou za uherskej rok ozvláštnil. Minimálně ségra se dobře bavila.

Vyhnan

Grant’ska tekla proudem a čim víc sme jí vypili, tim víc sme se při pohledu kolem sebe báli Gregyho hněvu. Když sem po telefonickym rozhovoru s Pošmákem zjistil, že kucí už sou na cestě, rozhodli sme se pokračovat v ničení našich organismů v hospodě na „Ludvíkovkách“. Micinky tam zas vábily, ale naštěstí nikdo z nás trestnej čin nespáchal. Ty by tekly víc jak ta Grant’ska. Pavol nás ale zaměstnával svejma slovníma hříčkama, což byl sqelej plán, protože s čim dál tim většim množstvim vypitýho chlastu se nebezpečně zvyšovala možnost, že přídou Šulinovi horští kolegové. Aby nás nedostali ani benga ani Gregy, přesunuli sme se strategicky do centra „Jánek“. Usadili sme se v jinak celkem slušně vyhlížející pizzerii a na otázku barmana, jestli budem něco jíst sme jasně odpověděli, že jenom pít. Týpek se pak nestačil divit, když sme se vrhli na největší prasárnu kterou tam měli – tequila red. V kombinaci se šáňem to slušně dávalo a sám barman řikal, že to tam eště nikdo nepil. Tady se zrodila hra „Udrž co nejdýl Sajmona na telefonu“, spočívající v tom, že jeden vožrala volá Sajmonovi a chce si s nim povídat a vostatní mu to kazej. Pavol vytáh opět taktiku jazykolamů, ale neúspěšně. Vyhrál myslim Duri, ale nevim to jistě, páč tady byl zlomovém bod večera. Vyzvednul sem totiž Pošmáka (kterej se zřejmě bál, aby mu Gregy v amoku ze stavu chaty něco neudělal) se slivkou a s ostatníma sme se sešli na kolonádě, kde nalezli hospodu Black Hill a partičku vožralejch vlekařů, přičemž jeden z nich do toho furt hulil a po každym druhym slově blil jak alík. Podle slov jednoho z nich tam byl novej a brzo si zvykne. Goťák je samozřejmě okamžitě pasoval na svý nejlepší kámoše a rovnou si s nima sednul na bar, místo toho, aby šel s náma ke stolu. I tak se tam ale děly hrozný věci. I když tady se nezaručuju za úplnou přesnost, protože to už mam spíš zprostředkovaný vod Pošmáka. Vim akorát, že sme s Goťákem vobložili místního vochmelku v šipkách, když sem Goťákovi mačkal čísla na terči a že sem skákal přes přepážky oddělující jednotlivý stoly a přitom si rozsek holeň. Třeba vo tom, že sem přines štětku z hajzlu a umyl chlapcům držky (zřejmě mluvili moc sprostě) nebo že sem vobědnával panáky, nevim nic. Hlavní hvězdou večera byl ale jednoznačně Milaťák, kterej to rozjel na nejvyšší úrovni. Vychcal se pod stůl, pak se na to poblil a když sem zahodil tu štětku vod hajzlu doprostřed hospody a přišla servírka, poslal jí do prdele takovym způsobem, že to tady ani nemůžu napsat. U našeho stolu už se chuděra ani neukázala. Nepřidaly tomu ani Goťákovy neslušný návrhy, který jí tam podsouval. Pavol eště vyprávěl, že viděl někoho, jak rozbil popelník vo zem, ale už neví kdo to udělal. My už to teď víme – byl to von sám. Duri se mezitím na způsob mě a hRádka vypařil a i my ostatní sme věděli, že by bylo dobrý už jít. Nohy ale nechtěly moc spolupracovat a třeba Čokl vypadal, jak kdyby byl vochrnutej Čokl. Je celkem jasný, že cestou zpátky sme se dost často váleli v závějích a v případě Goťáka i v cizí zahradě. Pak už mě to přestalo bavit, tak sem přenechal starost vo Pavola Pošmákovi a ten ho velmi chytře protáhnul tim nejhlubším sněhem, takže Milaťák až do konce zájezdu bojoval s nemocí. Nutno říct že bojoval statečně a jeho taktika utopit nemoc v chlastu celkem vycházela. Dlouho sem si myslel, že sme pak šli spát, ale podle Pošmákovýho videozáznamu tak tomu bohužel nebylo. To nejhorší ale přišlo až ráno. Posnídal sem dva piváky a vodku s energy drinkem a byl sem tam, kde sem usínal. Je těžký psát vo něčem, kde sem nebyl (fyzická přítomnost se v tomhle případě nepočítá). Podle záznamů se dá říct tohle: kalili sme ve obleku teletubbies, furt se někdo válel na zemi, furt někdo chlastal, furt někdo trsal a v poledne sme byli už tak na plech, že sem tancoval na Backstreet boys a to rozhodě neni dobrý znamení. Probudil sem se vodpoledne s rozřízlou a krvácející hnátou a nevim jak se mi to stalo. Goťák se vydal na běžky, kde se dodělal s ňákejma geršákama a při cestě zpátky (asi 1,5 km) se poblil, což prej bylo hrozně supr a tak nám to eště mnohokrát za večer barvitě popisoval. Zkalili sme se teda znova a šikanovali Pavla – smažku se soukromou techno párty. Goťák už v tuhle dobu spolu s Gregym a Pošmákem chlastal s majitelem chaty, což ho vedlo až k tomu, že začal prosit o to, aby ho někdo zabil. Pak přešel k moudrům typu „pomeranč je kulatej“ a skončilo to totální paralýzou. Toho sme šikovně využili s Pošmákem a trošku nekamarádsky sme si zablbli. Zaskákal sem si Goťákovi na zádech a von nic. Sníh na prdel, lahváč do prdele, Pošmákův prst skoro do prdele. Nic nepřimělo Slavíka, aby se hnul. Pošmák ho proto vyléčil vod prdelního kašle a navlíkli sme ho do lyžařský výstroje. Ale ani nazouvání lyžáků ani zapínání vázání ho nevzbudilo. Po chvíli nás to přestalo bavit, tak sme si šli lehnout. Ani v pátek sem kvůli zranění hnáty nemoh‘ na svah, tak sme si udělali pěknej nerd-day, kterej Goťák vytunil nalezenou vodkou a dopadlo to tak, že ve tři odpoledne sme jí zas měli jak z praku. Večer nás už na Ludvíkovky za micinkama ani nepustili, taže se šlo rovnou do města. V pizzerii si nás nevim proč pamatovali, takže nám tam sehnali volnej stůl. Gregy s Durim pak šli zpátky na chatu za nemocnym Psem, ale my odvážnější (já, Pošmák a Goťák) sme šli zkusit, jestli nám v Black Hillu nerozbijou hned u vchodu hubu. Servírka sice měla ňáký hemty, ale co by pro útratu neudělala, že jo. Tentokrát sme ale byli relativně slušní hoši a relativně střízliví sme šli spát. Možná sme si sice udělali při cestě domu na ulici malou „dydžinu“, ale jinak sme byli oukej. Málem sme sice umrzli před chatou, protože už nám nikdo nechtěl votevřít a trefit se sněhovou koulí Pavlovi na vokno byl problém, protože v mym stavu sem sotva trefil chatu a Pošmákův pokus skončil eště dál vod chaty, než vodkud házel. Najednou se ale zjevil Gregy ve svý noční košili a zachránil nás, protože Goťákův plán prokouřit se do rána nevycházel ani trochu. No a toť vše. Ráno už sme jenom uklidili a Gregy si totálně poprskal interiér auta kafem při naší debatě o starověkejch a středověkejch způsobech utírání řitě. Videa a fotky sou už v oběhu mezi známejma, ale na webu uveřejníme radši jenom to, co předem schválíme. Každopádně se tu něco objeví.

Vyhnan

P.S. Perlička na závěr: Ukazoval sem matce pár použitelnejch fotek a při pohledu na Goťáka zahlásila: "Kdo to je? Ten je ňákej starší než vy ne? Vypadá jak kdyby byl váš instruktor."

Termín letošní pseudosportovní akce náhodou těsně následoval za plesem sporťáku, kterej opět patřil k těm méně reprezentativním akcím. Bohužel sem byl ten, kterej měl jet hned druhej den ráno s Gregym. Dovedete si představit, jak mi bylo, když mě Gregy v deset vzbudil a chtěl, abych si naložil věci do auta. Odvázanej sem z toho nebyl, ale Gregy zjevně taky ne. Naštěstí mě pár plecháčů při cestě dostalo zpátky do pohody, z čehož už sem odvázanej byl, ale Gregy furt ne. Na lyžování to ale první den rozhodně nevypadalo. Pár odpoledních pivek a prášek na spaní nebyl potřeba. Přesto, že dorazil arciprasák Goťák a největší sportovec z výpravy Duri, tak večer proběhl v klidu a pokud vim, celkem brzo všichni usli. Ráno začal lov "gibonů", ale první den nepřinesl žádnej sestřel. Naopak sme uzřeli páreček pěknejch snowboardistek, jejichž úsměvy nás přinutili je celej den nahánět. Neměli sme žádný špatný úmysly, ale Gregy se chystal k odjezdu a někdo nám přece uvařit a uklidit musel. Jenže naše nožky (alespoň moje a Goťákovy) tenhle nápor nevydržely, takže sme byli nuceni v bolestech opustit svah. Gregy pak skutečně odjel, čímž se splnila naše noční můra, protože v tu chvíli začalo období bez teplýho žvance, bez čistýho nádobí a bez možnosti kamkoliv šlápnout. Za to začalo období hry "Větší menší", což vedlo až k tomu, že sme vypili i Gregyho chlast a že sme zburcovali majitele chaty, kterej se sice původně bavil hlukem, kterej od nás vycházel, ale pak se mu chtělo souložit a k tomu se prej jako background naše kalba nehodí, takže se rozhodl nás požádat, aby sme se trošku ztišili. Nevim, co si vo nás pomyslel, když přišel a uzřel mě v krkolomný pozici na Goťákovi, kterej křičel "Tak mi ho třeba vykuř!" a Duriho (ve spoďárech) kterej nás při tom natáčel a fotil. Kvůli hádce o rozdávání si tak pan majitel zřejmě myslí, že sme banda buzíků. Asi by změnil názor (ale ne na moc lepší), kdyby viděl, jak s náma hnula návštěva vedlejší chaty, Ludvíkovy boudy, kterou sme později díky Pavlovi překřtili na "Kozlíky". I přes fakt, že ani já ani Duri (na rozdíl od Goťáka) sme v minulosti neměli problémy s věkovou hranicí ustanovující pohlavní styk legální po patnáctym roku věku, po množství chlastu, který sme v sobě měli nás nutně musela přepadnout lehce pedofilní nálada. Na vedlejší boudě byl školní zájezd. A kombinace 14ti letejch celkem vyvinutejch piček, který se vůbec nebály provokovat svym zjevem, a Plzně za 30 korun (!) smrděla kriminálem. Bohudík se katastrofickej scénář nenaplnil a v hospodě v "Ludvíkovce"/U Kozliků si nás jako štamgasty oblíbili (alespoň prvních pár dní) a nechávali nám rezervačku na náš stůl. I přes to sme zvládli celkem dost lyžování, což se změnilo středečnim příjezdem Milaťáka, kterej znamenal začátek konce. Pro mnohé poslední lyžovačka stála Psa foťák, když sestřelil první gibonku. Při přestávce na občerstvení sme si objednali víc piv, než bylo původně v plánu a sprotovně naladěnej Duri už musel párkrát jet sám. Nakonec sme se sice z hospody na svah eště dostali, ale mockrát už sme se nesvezli, páč Pavel lákal na Grant'sku a já sem tomu prostě podlehnul. Kdybych ale věděl, jaký to bude mít následky, tak bych si to snad rozmyslel. (to be continued...)

Vyhnan

Valentýna slaví lidé různě. Já s Goťákem, Šulinou a Gregym sme se rozhodli, že by bylo dobrý reprezentovat zase jednou "háenpéčko" za hranicema kladenskýho regionu, takže sme se vydali do Kralup na basketbalovej ples. Gregy si chtěl očividně zničit slibně se rozvíjející kariéru trenéra, protože pozvat nás na ples, kde byli přítomni všichni činovníci klubu, sponzoři a dokonce snad i jeden radní je fakt pořádná pičovina. Umocněný je to navíc tim, že plesu se účastnili nejen všemožný věkový kategorie basketbalistů, ale i basketbalistek a to ve spojení s Goťákem samozřejmě zavání průserem. Připojil se k nám i Myšák, Žoro a Žalud, kterej ale svojí účast předčasně ukončil když se jako správnej chlap se poblil a zavolal mamince, aby pro něj přijela. V tu chvíli už ale byla zábava v plnym proudu a moje paměť se začala stále více zamlžovat. Třeba Goťákovi ale došla volná paměť úplně a ráno se marně snažil všechno popřít. Bylo mu to ale hovno platný, protože vo jeho výkonech si budou Kralupy ještě dlouho povídat. Nějak na něj dosedla valentýnská nálada, takže s elegancí sobě vlastní začal flirtovat s všudypřítomnými slečnami a později snad i dámami a šel na to klasicky přes romantiku. Když sem se na chodbě pral s Gregym přiběh jeden jeho svěřenec a s vytřeštěnejma vočima nás informoval, že Goťák chodí po sále a ptá se holek, jestli si s nim nechtěj zašukat. Jo, ten kluk prostě nechodí kolem horký kaše. Dalo se to ovšem čekat, když sme točili rundu a Goťák řiká: "Co si dáš?" "Nevim, je mi to jedno." "Hlavně ne Becherovku, ta mě vždycky sundá." řiká. "Tak něco jinýho." povidám mu a Goťák: "Dva Bechery!" Přes ňáký slivovice a spoustu jinejch alkoholů prolejvanejma Big Shockama sem se najednou vocitnul uprostřed Kralup v nějaký hospodě trochu mi připomínající kladenskej Týt. V tu chvíli sem myslel, že Goťák už šel spá na ubytovnu, protože tam on ani Šulina nebyl. Jak se ukázalo, mýlil sem se. Jenom se při cestě zdržel v jiný hospodě kde se musel vychcat na koberec přímo vedle elektrický zásuvky. Dostat dvěstědvacet do vocasu by asi nebylo příjemný. To se ale nestalo, takže se mohlo pokračovat v krasojízdě, při který si prostě Goťák nemoh' odpustit označit alespoň jednu holku za lesbu a nadávat barmanovi, kterej byl její přítel. Světe div se, přes držku nikdo nedostal, přestože si na mě půl večera brousil zuby kluk, kterýho sem v rámci pomsty (už nevim za co) polil pivem. Co neudělali jiní, udělal pak konstábl Šulc, kterej nemoh' rozchodit to, že mu Goťák zalehnul postel a začal na tom bezvládně ležícim vožralovi zkoušet ty svý chvaty. Problém byl, že Goťák s trojkou pod kůží nereagoval ani když mu Patrik málem zlomil ruku. A že to chvílema byly hrozný úhly, do kterejch se ta jeho ruka dostala. Bezradnej Patrik tak musel nechat Goťáka spát a místo oho radši vzbudil totálně zmatenýho Myšáka a vyhnal ho do vedlejšího pokoje. Psát vo raních pocitech už je pak celkem zbytečný. Blbě mi je eště teď a jelikož má otec dneska narozeniny, nevim jak přežiju přípitek. Goťákovi se k již tradiční vopici navíc přidala bolest ruky, protože alkoholový sedativum už přestalo působit. To, že klasicky nechal svýho otce marně čekat někde na Stochově na squashovym kurtu je tak vlastně jedno, protože by stejně nemoh' hrát. Popřejmě mu, ať narozdíl vod Votvíráku dojede domu ještě dneska. Tatíka ale zřejmě opět nepotěší. I když ten může bejt rád, že syn vůbec přijede domu, protože při cestě zpátky málem při parkování naboural benzínovou pumpu.

Vyhnan

Po delší odmlce způsobený obdobim víceméně standartních vožíraček (až na jedno půlnoční bobování v údolku) sem se rozhod, že sem zas něco plácnu. Jak vidno, dokázal sem se přihlásit, i když došlo ke zm2ně hesla a ač si Leoš mxylmi, že to je lehký ho uhodnout, jeho indície byly trošku zapeklitý. Každopádně sem se tu chtěl původně rozplývat nad tim, jak se umíme inteligentně bavit a to dokonce i bez alkoholu, ale dřív něž sem se stačil rozplývat já, roplynuly se moje iluze. Do hospy sem dorazil s mírnym spožděnim a pocitem nevolnosti z předchozí noci, kdy sem měl jít na maturiťák, ale nějak sem tam nezvládnul dojít. Navíc sem měl před sebou cestu do Krkonoš, kterou sem musel vodřídit (samozřejmě se mi jelo krásně ráno). Vimperk je zas mistr republiky (k čemuž mu ještě jednou gratulujem) a tak už se s náma asi nebude bavit, protože to společně s dalšíma celkem rychle zatáh'. Sestava která zůstala se ale dokázala zabavit. Vojta daroval Pavlovi malýho poníka, kterej po Vojtově odchodu moc dlouho nevydržel v původnim stavu (poprosim Pavla o upload fotek, páč ty moje sou nic moc a je jich málo). Pimp my horse začalo naprosto nevinně, když sem koníkovi upálil hřívu a Beroun zase vocas. Pavel to ale vzal sportovně a začal mu vohejbat nožičky, přičemž jedna se ulomila a tak Pavel vytáhnul klíče a začal zvětšovat koníkovi řitní otvor tak, až mu tam tu nohu narval (klíč od domova přitom vohnul). Následně sem zapálil koníkovu protézu na který stál. Beroun z něj pak udělal jednorožce, když mu nohu z prdele přestěhoval na hlavu a z řitě sme mu udělali vývod brčkem. Pak došlo k rozpárání břicha, přičemž vždycky sme ho vycpali něčim hořlavym, aby sme ho mohli zapálit. Kůň hořel hezky, ale dost to smrdělo. Fakt úchylná zábava a je to vo to horší, že sme v tu dobu v sobě měli jenom čtyři piva (a Beroun jedno cyber-cigáro). Pavel pak v koníkovi bez nožiček uviděl paralelu k jeho oblíbenýmu Casperovi a už zval k němu domu. To se myslim neuskutečnilo, protože abstinující Kedra s Goťákem pak začal rozvážet lidi domu, takže sem tam zůstal s opilym Lexikem, koledujícim si vo rozbití držky. Samozřejmě ne vode mě, já bych mu nikdy neublížil, ale vod geje v bílý diskantský bundě. A taky možná vod těch dvou čubek, který sice nejdřív chtěl, ale pak ta jedna byla na něj prej moc černá, tak jí radši poslal do prdele a tu druhou zas prej by mrdal do prdele. No moc se holky netvářily. Z toho vyplývá jedno: vožralý sice děláme píčoviny, ale je rozdíl dělat úchylárny z plastovym koníčkem pro panenky totálně nasráč a v podstatě střízlivý. Fakt už se za sebe chci stydět vždycky až ráno a ne už ten večer. Takže vod teď kurva žádný večery vo pár pivech!

Vyhnan

Mělo se jít k Sáfovi Pod vobraz a zase to nevyšlo. Zřejmě plánuje toho Silvestra velkýho a pěkně to tam připravuje. Tim pádem sme ale museli zaplout do Dundee. Tentokrát mě ani Sagič nenasral, ale zase tam nebylo slyšet vlastního slova, protože tam týpci hráli z gramců ňáký vymejvárny mozků, takže po tom, co sme se nechali vokrást třema malejma přičmoudlejma králema sme šli dál. Překvapil mě Tytanic, páč tam byl celkem klid, hudba hrála normálně hlasitě a bylo kam si sednout. Beroun ukazoval kouzla s ohněm, přičemž málem podpálil hospodu a Pošmák odhaloval své sexuální tužby, což radši ani nebudu takhle veřejně konkretizovat. K pobavení navíc přispěli dva bitkaři, kteří zvládli převrhnout půlku vybavení klubu a rozbít dost skla a přitom nevytekla ani kapka krve. Už už sem si rozepínal mikinu, ale štamgasti je od sebe vodtrhli. Nadcházela nejhorší část večera. Zrovna když mi začalo chutnat pivo, přišlo brutální schlazení. Stodola zavřená a krom Pošmáka a mě nikdo neměl smysl pro humor, takže následoval transport do Bestu. V tuto chvíli sem se rozhodl jít domu. Jenže sem se nechal ukecat, ať se s nima svezu. No a před Bestem mě už ty cajzli donutili jít dovnitř a to byla největší chyba večera. Žízeň jako sviň a třetinková Stella za tři pětky? No to bych je nakopal do prdele. Navíc kolem samí šampóni, na pódiu se svíjející tlustý holky a hudba která se prostě nedala vydržet. Navíc když kousek vod našeho stolu tancovali dva nagelovaný kokůtci tak hrozný taneční kreace, kroutili prdelema víc než kurvy na E55 a mysleli to zcela vážně a cejtili se svůdný pro okolní holky (možná i kluky), šli na mě mrákoty. Bohužel jsem zjistil, že ta hrozná diskárna se vostatnim líbí, protože sem se jenom votočil k baru pro pivko a vostatní už byli na parketu, následně na pódiu a v případě Milaťáka u tyče, což na mě bylo krapet moc a jelikož Pošmák se zrovna zaobíral holkou co v Bestu vopíchal minule (nebudu uvádět méno, protože to stejně nikdo nezná), uchýlil sem se k pozorování slečny tančící kousek od našeho stolu do které jsem se rázem zamiloval. Jak bylo vidět, boky měla velice šikovné, postavu jedna báseň a charakter jí určitě taky nescházel. Takže kdyby sem náhodou zabrousila slečna, co byla v sobotu 27.prosince 2008 v Bestu, blond v bílym tričku, černý minisukni a bílejch 'bitchin' kozačkách, ať mi tu na sebe nechá kontakt a já se jí určo vozvu. Jsem tmavovlasý, tmavooký, 195 cm vysoký, sportovní postavy a samozřejmě sympaťák Nakonec mě ale ta diskantská díra tak lezla krkem, že sem se vodlifroval domu. Bylo to tam na hovno a doufám, že se tam zas dlouho nepodívám. Maucta.

Vyhnan