No hRádku, když tak toužíš po zážitcích, taky bych náhodou jeden měl. Neuveřejnil sem ho dříf, páč sem myslel, že ho sem nebudu dávat vůbec, když v něm nefigurujou týpci z tohodle deníčku, ale dobře. Tak náhodou měl kamarád narozeniny. Slavili sme je klasicky, v Dundee. Náhodou, dva dni předem má narozeniny naše třídní, kerá taky přišla. No a jelikož 21 a 51 je sakra kulatej věk, eště když se to navíc sečte, tak sme to pořádně rozjeli. Krom obvyklejch píčovin, kerý sme dělali v průběhu večera, byc uved jenom pro příklad, že sem po dvou brkách a tuně chlastu ved rozhovor s mojí třídní vo poměrech u nás ve škole (vlastně v bejvalý škole). Podstatná byla ale cesta domu. Teda domu ne, samozřejmě do mýho bytu na áftr párty. ňákej kluk, co šel s náma a kterýho sem viděl poprvý v životě mi pučil svoje kolo. Old-school skládačka. Fakt muzejní kousek. Škoda, že skončil tak neslavně (hodil sem ho v Rozdělově z mostu na koleje). Dalšim mezníkem toho večera byla namražená finská, kerou někdo koupil u pumpy naproti. No a co byl totální konec, když sme šli kolem dvou zhruba čtyřmetrovejch kovovejch zábran na silnici. Naštěstí mam spolužáky, kerý nejsou (hRádku skutečně NEJSOU) všichni teplý a navíc mě maj i rádi, takže kluk, kerej měl narozeniny obdaroval mě, páč mi věnval ty blikací světla co tam byly, aby varovali v noci řidiče. Prej jako k narozeninám (kerý mam v lednu). Nicméně tu zábranu chtěl vzít jako s sebou, cž sem řek že ne. Nevešla se ani do vejtahu, tak sem ho poslal jí někam uklidit a jel sem nahoru. Po zhruba třiceti minutách zvonek. Otevřu a tam stojej ty kriplové s tou blikací zábranou, kerou táhli po schodech do čtvrtýho patra. Uklidil sem je dovnitř, aby je neviděli sousedky, i když nás už dávno museli slyšet a v průběhu noci eště několikrát, jenže nastal další problém. Co s tou krávou, když mi zabrala celou předsíň? Takže přišel na řadu balkón. Eště že je pod nim ten vzrostlej strom, takže ta zábrana polámala větve, ale nikoho dole, jestli tam někdo byl. Pak mi vzpomínky trošku mizej, ale každopádně sem se lek, když sem pár dní potom přišel v noci domu a z pod postele mi vycházelo světlo. Chvíli mi trvalo, než sem si to uvědomil. No a abych dokreslil atmosféru toho úžasného rána potom. Bolest hlavy, sípavej hlas, mokrej flek na koberci po vylitý masážní vaničky na nohy, stůl ve kterym bylo několik zářezů a v něm zapíchlej kuchyňskej nůž, ta vyhozená zábrana, vyhozená židle, vyhozenej starej vysavač, všude bordel, nábytek převrácenej,... No prostě ráno (nebo spíš poledne) jak (ne)má bejt. Už se nemůžu dočkat, až mi kámoš pošle fotky.

Vyhnan

Komentáře

« Domů | Přidej komentář