I když už se tu objevily snahy o uspořádání výletu na Moravu, žádné z nich ještě nebyly dotaženy do úspěšného konce. Proto jsem vyrazil za kulturou se svými spolužáky, ale opět se to nějak zvrtlo. Vyrazili jsme v pondělí, někdy kolem poledne. Po té, co jsme na "Šárce" nabrali posledního člena posádky a tím zkompletovali naši "crew" vyrazili jsme směrem Brno, Břeclav a Nechory, což je vinná vesnička, kde jsme měli zamluvený sklípek. cesta probíhala v klidu až k první zastávce pro benzín, někde kolem 25 kilometru D1. Nemohli jsme za to, že u benzínek dneska už kromě benzínu mají i chlast. Přesto, že jsme si stanovili, že se nenapijem dokud nebude do Brna scházet 150 km, nebyli jsme zrovna střízliví, o čemž kromě fotek svědčí např. videa točená za jízdy z otevřeného okýnka auta asi patnáct čísel nad silnicí. Vypadají fakt jako z Need for speed. Jedinou vyjímkou byl řidič, který si asi řekl, že jet takzvaně "na Goťáka" těch skoro 300 kilometrů by asi nebyl nejlepší nápad. Jelikož jsme měli dost dobrého paliva a byli jsme jak turba, dojeli jsme do místa určení s časovým předstihem a tak jsme se rozhodli zajet do nedaleké Břeclavi na prohlídku města. Z historických památek jsme ale viděli hovno, protože jsme narazili na putiku, kde měli čepovanej Prazdroj za 19 korun. A zkáza Moravy se neodvratně blížila. Na ubytovnu v JZD Prušánky, která byla až nečekaně luxusní jsme tedy dorazili ve stavu vysmátém, nicméně díky časové prodlevě a kilometrové procházce do oné vinné vesničky jsme stačili vstřízlivět. Sklípek který jsme si vybrali vypadal vskutku luxusně, bohužel na pražáky a kladeňáky nebyl tak úplně připraven. Jelikož měl dva velké salónky, setkali jsme se tam ještě s nějakou firemní akcí, odkud jsme posléze vytáhli a uchlastali jednoho typa, kterej na nás měl rádoby vtipný kecy při degustaci vína, ale nerad bych předbíhal. Hned po příchodu jsme dostali ukrutnou nálož žrádla, kterou nevim jak bych bez tý ukrutný nálože vína a burčáku (kterej byl mimochodem nejlepší, jakej jsem kdy pil) zvládnul. Pak jsme šli na tu zmíněnou degustaci, kde jsme se potkali s tou bandou lidí ve středním věku. Bylo až vtipné, že některé (hlavně dámy) měli řeči ohledně našeho věku a naší alkoholové výdrže a přitom samy pak ke konci vylévaly víno ze skleniček pod sudy. Jak jsem se již zmínil, odpálkovali jsme je slušně, neboť toho frajera, kterej tam chtěl bavit ty starý rašple tím, že do nás rejpal jsme donutili k blití a ty ženský jsem možná trošku nevybíravě poslal pryč já, když jsem řekl, že jestli po mě chce občanku, tak já po ní úmrtní list. Horší bylo, když jsme se dostali do křížku s tou ženskou, která to tam jako řídila. Prostě to co inzerovali na neu, nebylo tak úplně ono. Přežili bychom to, kdyby nám řekli předem, že prostě něco došlo, tak už to neni, ale ne nám to slibovat že to bude a pak to nepřinést. Eště že už jsme byli tak opilí, že se kámoš nejprve vloudil do kuchyně a "zčeřil" tam odsud několik táců jídla. Ten večer se nám takovýcho "downloadů" podařilo několik. Když jsem totiž z prdele zamknul kamaráda v nějakym kumbále, netušil jsem, že v tom kumbále jsou lahve "šáňa" a vína a dokonce i tvrdýho. Samizřejmě jsme pár kousků hned schovali pod stůl a následně vynesli ven. Cesta na ubytovnu byla krutá, ale zdaleka ne konec všeh dění. U vchodu do sklepa se nám sice nepodařilo vzít sošku Sv.Urbana (patrona vinařů), ale kámoš se neustále cítil, že nedostal všechno, co na netu slibovali, tak tý svini utrhnul z auta espézetku. a do cesty jí povalil Toi Toi budku, která vůbec nevim, kde se tam vzala, neboť v okruhu 50 metrů původně určitě nebyla. Jelikož už jsme si toho vzali dost, šli jsme teda zpět. Jenže se nám do cesty postavila nehlídaná vinice. Na ubytovnu jsem si v tričku donesl asi 5kilo hroznů. Nejlepší víno jaký jsem kdy jedl. Problém ubytovny ovšem byl, že jsme byli na celém patře sami. Nejprve se kámoš vloupal do kuchyňky o patro níž, kde udělal brajgl a řitáhnul rádio, které jsme zapojili přímo na chodbě. Bohužel tam byl i gauč, křeslo a stolek, na kterém jsem okamžitě s flaškou v ruce začal tancovat, zatímco jiný můj kolega začal (taktéž s falškou v ruce) vyhazovat z okna zařízení pokoje. Stolek ale po pár písničkách nevydržel a začal praskat, což byl pro mě jasný signál, abych dupal víc. Když jsem se zřítil dolů, byl jsem na ten stolek tak nasranej, že jsme ho uprostřed chodby pochcali. Šel jsem si tedy úmyt ruce do umývárny, protože ctím hygienu. Když jsem se vrátil do chodby, stál tam týpek, s hasičskou hadicí v ruce a všechno nemilosrdně kropil. Horší bylo, že tam někdo rozbil nebo vysypal (nevim) pák květináčů, tudíž se hlína s vodou smísila v solidní pahínko, který jsme rozhamtali až na hajzlíky, kde jeden borec při bitce uklouznul a fláknul se do hlavy tak, že jsme mysleli, že je v limbu. Naštěstí byl jenom ožralej. Horší bylo, že ten vopilej magor s hadicí (náš řidič) ho chtěl probrat k životu svými "skotskými střiky" takže opět začal stříkat tou hadicí. Ten čurbes ráno byl skutečně neskutečnej. Eště že ta ženská, co to uklízela, byla taková pohodářka a pořád se tomu smála. Zaplatili jsme jenom půlku škod, protože tu druhou půlku jsme zakamuflovali a fofrem vyrazli pryč, dokud na to nepřišli. Myslim si, že tam se už ukázat nemůžeme. Takže pokud nějakej ten sklípek zorganizujeme (což vřele doporučuju), tak ne na moje jméno a ne do sklípku U Jeňoura, protože bych nerad zažil vyřizování účtů (možná je toho totiž eště víc, došli mi pak baterky ve foťáku a všechno si nepamatuju).

Vyhnan

Komentáře

« Domů | Přidej komentář