Jelikož se jeden z mejch bejvalejch spolužáků vydává na pár měsíců za "velkou louži", rozhodl se uspořádat takovou menší rozlučku. Bohužel se konala v takovym pochybnym podniku, kde bylo na muj vkus až moc šampónů. Absinth jim nevoněl a když na mě koukali jak na exota (což sice sem, ale voni sou větší), že piju magický voko, rozhodli sme se pro přesun do Dundee. Tam už se začaly objevovat známé tváře, jako první Kedra. Stále ovšem nic nenaznačovalo, že by měl tenhle večer bejt nějak nestandartní. To se samozřejmě změnilo s příchodem Goťáka. Opět stylově, s cigárkem v ruce a podmanivým pohledem pozdravil: "Čus vy kundy!" Ani nevim jak, ale najednou sme se voctli nakalený na hlavní třídě a hráli sme činčongy vo to, kdo skočí do fontány. Kedra se předem účasti zřeknul a měli sme už připravenou možnost, že kdo prohraje, prostě se na to vysere a celá akce se zruší. To by ale nesměl prohrát Goťák, kterej si okamžitě začal vyndavat věci z kapes a už přelejzal hranu fontány. Podle výrazu v jeho tváři bych řek, že se mu to snad i líbilo. Hupnul tam stylově jako potápěč pěkně po zádech (video na požádání pošlu). No ale kam teď jít, když sme byli opilí a Goťák eště k tomu vožralej a totálně prochcanej? Takhle se do žádnýho aspoň trošku slušnýho podniku jít nedá. Chytřejší jedinci už mezi řádky jistě vyčetli. Ano, i přes mou nelibost se šlo do Stodoly. Musim pochválit Goťáka, že krom jedný nemravný poznámky na barmanku a jednoho hozenýho piva po diskantech se choval slušně. Kde se vzal, tu se vzal malej Gajda a O'Neal. Objevili se právě včas, protože ten hroznej klub už zavíral, takže jejich pozvánka do Týtu nám přišla velmi vhod. V Týtu už sme ale tak slušný nebyli a musim se přiznat, že v euforii z úspěšně složené zkoušky z dějin 20. století sem se připojil ke Goťákovi a choval sem se trošku neurvale. Fakt je, že kdo nezkusil, neví vo čem mluví, protože lejt pivo po vostatních, zvlášť pokud sou cizí, vopilí a eště třeba spjej je fakt prdel. Nemile nás ale překvapilo, že venku bylo světlo jak ve dne. Pak sme teda přišli na to, že to bylo proto, že už byl den. Nemile nás taky překvapil náš hlad. V pět ráno máte asi jenom dvě možnosti kam se jít na dlábnout - "Mekáč" a Esso pumpa. A máte taky dvě možnosti, jak se tam dostat. Buď normálně (podmožnosti: pěšky, bus, tágo) nebo riskovat život a jet s Goťákem. Máme ale dobrodružné povahy, takže volba padla na to, jet s Goťákem a rozhodl to Goťák osobně. V McDrivu sice celou dobu oslovoval tu slečnu "ty lesbo", nejlepší ale mělo teprve přijít. Goťák měl totiž už ňákou dobu tajnou tohu projet autem průchod v mym baráku. Na to, že bylo světlo (něco po pátý hodině raní) skákal s autem na chodník celkem neohroženě. Ohroženě se ale asi cejtila ta ženská co venčila psa, páč Goťák přednost chodcum nedává na silnici, notabene když jede po chodníku. Sen si splnil a vychutnal si tak snídani v průchodu i s autem (fotku zařadim do fotogalerie). Tam už sem se vodpojil, protože jak už bylo zmíněno, bydlim na druhym konci toho baráku. Goťák mě pak na rozloučenou málem srazil a snad společně s Gajdou dobře dojeli. Ale to nevim, eště sem s nim nemluvil.

Vyhnan

Už kdysi dávno jeden velice průměrný český zpěvák prohlásil, že sliby se maj plnit aspoň o vánocích. Vánoce nejsou, ale i tak si myslim, že by se ty sliby měli plnit. A jelikož jsem jeden takovej slib dal a to včetně týhle webové adresy, chtěl bych tímto veřejně poděkovat Richardovi, kterej mě zachránil před ukrutnym čekánim na Šárce, které by, kdyby mě u "Meka" nepřibral do auta a nehodil mě na Kladno, jistě skončilo nedobře a možná i tragicky. A myslim že všichni víme, že to chce pořádnou dávku odvahy, vzít si vožralýho a zhulenýho Vyhnana do auta. Takže ještě jednou, Richarde díky.

Ondra

Po té, co čtveřice Goťák, Bakšiš, Pavol a Vyhnan navštívila v pátek kladenský pajzl Tytanik se dává ve známost, že pivo na dlouhou dobu došlo, protože ho po sobě Vyhnan s Goťákem všechno vylili (za což se samozřejmě omlouvají všem ostatním návštěvníkům, od kterých si pivo "vypůjčili"), zdejší roštěnky už jsou všechny zabraný, protože Goťák je prostě neodolatelnej, na hajzlu si neni čim utírat ruce, protože všechny papírový ručníky Goťák spotřeboval na výrobu chráničů amerického fotbalisty a předevšim k fotbálkům se ve vlastním zájmu radši ani nepřibližujte a nechtějte vědět proč.

S pozdravem Vyhnan

P.S. Troufne si někdo nasrat Pavla tim, že mu článkem připomene všechna ty zvěrstva spáchaná v sobotu v jeho vlastním domě?

I když to v jednu chvíli vypadalo, že žádnej golf tenhle vejkend nebude, nakonec vše dobře dopadlo a v neděli ve tři se tvrdé jádro a skutečná golfová elita sešla (bez odpadlíků) aby zahájila letošní golfovou sezonu. Z obou prapůvodních týmů zbylo stejně hráčů, tudíž nebyl problém s rozdělením a mohlo se hned začít hrát. Pavol s Vyhnanem proti hRádkovi s Leošem. Při první jamce se ještě projevovali moje hříchy z předešlých dvou nocí a vše nasvědčovalo tomu, že by snad poprvé mohl vyhrát hRádkův a Leošův tým - už z toho důvodu, že jim tentokráte chyběl Goťák. Naštěstí sem ale vopici rozchlastal a na druhé jamce sme srovnali. Kvalita hry pak závratně stoupala a k vidění bylo několik skutečně kvalitních úderů, jako např. mé skvělé puttování, Pavolův drajv do zahrady rodinného domku, který pak neméně dobře napodobil Leoš o jamku později. Po první sérii jamek jsme tak s Pavolem vedli nad hRádkem a Leošem o jednu jamku a to i přes zázračný Leošův úder "ironbreaker", při kterym ohnul mojí zánovní hůl do pravýho úhlu a poničil zábradlí tribuny na Sleťáku aniž by přitom zasáhl míček a tak se šlo na bazén na pivko. S potěšenim konstatuju, že náš stroj času funguje, protože Leoš se vrátil do doby, kdy mu bylo patnáct a stáhl nás všechny s sebou. Všichni tři sme při pohledu a něj brečeli do svých sklenic s pivem. Já s Pavolem smíchy, hRádek protože si bude muset vyklidit skříňku a najít si jinou práci. Snad mu zvedla náladu pusa, kterou mu Leoš dal když ho svalil na zem. Od týhle doby to šlo s chlapcema z kopce a muj závěrečný úder na baru v Dundee pečetil naše vítězství o dvě jamky i když Leoš opět předvedl, že i když nemůže stát a jeho hlasový projev se nebezpečně podobá tomu psanému, stačí ho podepřít aby téměř trefil "hole in one" asi z padesáti metrů. Na poslední jamce už byl tak unavenej, že se radši vydal spát a přišel tak o to, jak hRádek poplival fotbálek, pil panáky z vedlejšího stolu a klasicky vyprudil personál. Během sezení v Dundee padlo mnoho vtipnejch hlášek, třeba ta Pavlova vo prdelích, ale bohužel si nepamatuju znění ani jedný z nich. Turnaj se tak zdál být u konce, ale když nás v Dundee se připojivší Goťák vysadil na Ostrovci (už bez Leoše), rozhodli sme se, že si eště zahrajem. V značně podnapilém stavu sme ale okamžitě ztratili oba míčky, takže sme se šli jenom zrušit k Pavolovi. Afterparty u Milatů byla tentokrát bez hRádkovýho tanečku, zato s dobrym jídlem (co ukuchtil Pavol) a pitim (co Pavol vzal svýmu tatíkovi). I přes Pavolovy kulinářské dovednosti byl opět hlavní hvězdou áftru hRádek, kterej si splet Pavolovu maminku s Pavolovym bratrem a ráno při rozhovoru s Pavolovym otcem na posměšnou poznámku o jeho další prohře v golfu (ještě vožralej - i když to sme byli ráno všichni) odpověděl: "Hele já sem morální vítěz vole." Ačkoliv se tenhle turnaj málem neuskutečnil, nakonec byl největší ze všech, protože byl mnou a hRádkem ukončen až v jedenáct dopoledne druhého dne. Děkuji všem zúčastněným (i těm co se připojili až v hospodě) a sportu zdar.

Vyhnan

Byl jednou jeden kluk, říkejme mu třeba Kvído. Kvído byl - a vlastně pořád je - sympaťák a studijní typ. Rád se bavil, ovšem poněkud normálnějším způsobem než většina jeho vrstevníků. Před alkohlem dával přednost knize a taktéž věděl, že na slečny bude mít ještě času dost a tak se vždy raději od studia odreagovával při nějakém sportu. Ani sprostě příliš nemluvil. Tak tenhle chlapec se jednoho krásného večera rozhodl rozšířit si obzory a vydal se na místo, o kterém již z hovorů lidí v jeho okolí slyšel, ale nikdy tam do té doby samozřejmě nebyl, neboť jeho žebříček hodnot byl samozřejmě uspořádán jinak. Šlo o Kamikaze All-inclusive club, dříve též známý jako Face-to-face nebo prostě "Fejs". Již u vchodu čistá Kvídova mysl poznala, že to bude chrám neřesti. Ne že by se mu to zrovna dvakrát zamlouvalo, ale za účelem všeobecného poznání přeci jen vstoupil dovnitř. A zde se Kvído zamiloval na první pohled. V průběhu večera několikrát a vždycky tak na patnáct minut, ale láska to byla jako trám. Ale popořadě. Bylo mu celkem horko a tak se rozhodl osvěžit se u baru něčím dobrým k pití. "Dobrý den, jednu zázvorovou limoádu.", řekl barmanovi. "Ty vole děláš si ze mě prdel? To tu nevedem.", odvětil vulgárně barman, což Kvída trochu pohoršilo. "Aha, promiňte. V tom případě si dám sklenku minerální vody Mattoni." "To tu sice mam, ale tak maximálně s tim meju kelímky. To tu nikdo nepije." "Dobře. Můžete mi tedy něco doporučit.?", zeptal se znovu Kvído. "Třeba vodku s džusem." Kvůli příliš hlasité hudbě Kvído špatně rozuměl a souhlasil. Naopak si ještě pochvaloval, že zde v tomto podniku ředí ovocný džus vodou, aby v pití nebyla tak vysoká koncentrace cukrů, všemožných sladidel a jiných chemických látek, které nejsou ve vysoké koncentraci vhodné pro zdravý životní styl. Naprosto nezaviněně tak spadl přímo do jámy lvové. Ovocný džus byl čím dál tím chutnější a alkoholu neznalý Kvído vůbec netušil, jak se v jeho krvi hromadí promile. Ale promile v krvi nebylo to jediné, co se v jeho těle hromadilo. Ani sebevětší světec není bezedná žumpa a tak se brzo přihlásil o slovo i Kvídův močový měchýř. Díky stále příliš hlasité hudbě opět došlo k nedorozumnění a Kvído špatně vyslechl navigaci k toaletám a po několika okamžicích stanul na střeše budovy. Romantiku krásného výhledu ale neustále narušovalo akutní volání Kvídova vesica urinaria. Bylo třeba jednat a tak také Kvído jednal. Začal uvažovat nad tím, co se to s ním dnes děje, že má tak ztížené sebeovládání a usoudil (teď už můžeme říci že mylně), že to bude z nedostatku tekutin a vydal se je tedy doplnit. Již zmíněný "přisprostlý" barman ale nechtěl jedné osobě dát více jak dva drinky a tak se mírně zklamaný Kvído rozhodl po mírném "dotankování" najít jiný bar s poněkud humánnějším barmanem. Cestou narazil na slečnu svíjející se kolem tyče, jejíž primárním účelem bylo podpírat balkón který v sále byl. Opět překvapen svým rozhodnutím odstrčil slečnu od tyče a jal se jí ukázat, jak že se to má spávně dělat. K jeho vlastnímu překvapení si po kratičkém představení vysloužil potlesk jak některých dam tak některých pánů, což ho znervóznilo na nejvyšší míru a tak se šel raději poohlédnout po něčem k pití. V těchto fázích byl už jeho stud daleko na cestě domů, takže neustálé a vlastě nevinné doplňování vitamínů z džusu prokládal mnohdy šílenými tanečními kreacemi a ačkoliv do "tanečních" příliš nechodil, neměl problém ani s vedením partnerky. S čím ovšem problém měl bylo vedení samo sebe, které bylo hodinu od hodiny těžší a těžší. Za to stále sílil jeho pocit solidarity s lidmi na okraji společnosti, přičemž si neuvědomoval, že v tomto podniku je na okraji společnosti vlastně on sám, takže si svými soustrastnými řečmi o homosexuálních a také mentálně zaostalých jedincích nejspíš nadělal pár nepřátel. Hlášky typu: "Hele kámo, máš ňákej bordel ve vlasech" (melír, pozn. autora) nebo "Nechceš pučit prachy na fén? S tou mokrou hlavou bys moh' nastydnout" zřejmě nepadly na úrodnou půdu. Po hlášce "Čéče asi ses doma splet a vzal sis omylem ségřiný kalhoty" byl už opravdu čas jít, což naštěstí lidé v Kvídově okolí rozpoznali a tak včas zakročili. Velmi znavený Kvído s povděkem kvitoval nabídku noclehu a odebral se na snídani. Pak už se krom poznání toho čemu se hovorově říká opice, která následovala po krátkém přespání, při kterém se ale chudák Kvído ani moc nevyspal, nic nedělo a Kvído se odebral s mírným pocitem studu domů a svět tak přišel o jednoho z posledních lidí, kterým ještě něco říká slovo 'morálka'.

Včera se sešlo představensto golfové asociace v pohostinství Pod Vobrazem a stanovili jsme definitivní termín pro zahojovací turnaj této golfové sezóny. Bude to příští sobotu tj. 19. 4. ve 3 hodiny odpoledne tj. 15:00 na lavičce v sítenským údolí tj. tam kde jsme se scházíme vždycky. Asi je to zbytečnost, ale přeci to jen radši podotknu: PAVLE VEM FOŤÁK!!!!

Ještě bych se tu rád vrátil ke včerejší schůzi. Shodou nemilým řidičských poviností jsem byl limitován v konzumaci alkoholu, a tak jsem měl možnost sledovat jaké jsou jeho účinky na mých kolezích z představenstva. Zkrátka a dobře, jste banda vypitých čůráků, co se baví pouze záchodovim humorem. Když si jdete koupit cíga (jako byste to jednou bez nich nemohli vydržet), tak cestou musíte ukrást svíčku tři prdele cukrů a čajů, které následně vylouhujete v pivě a s chutí jej potom vypijete. Ani jednou neumíte sežrat brambůrky aniž by někomu skončili v pivě a v hospodě po vás zůstanech neskutečnej bordel a několik rozbitých půllitrů. Jenom vaše přítomnost vyvolává v cizích lidech rozpaky (a kurva Goťťák...). Mohl bych zde pokrčovat ještě dlouho, ale je to zbytečné....

Zkrátka a dobře, toto jen ten důvod proč vás mám rád

hRádek