pořád tady sedím, nahlídnu a zmlknu. pořád toho mám tolik na jazyku a stejně jsem nebyla schopná napsat ani písmenko.
prázdniny.
plamínky ohně a spálená kukuřice. litry vína a nějaký to pivko na žízeň.
a včera. včera sem byla na hodech. tančila a zpívala a zase pozbyla hlasu, děti moji milý. a i když se na mě všichni vykašlali i přesto, že sem slavila narozeniny. tak sem si to sakra užila.
porotože tam byl kuba, můj velkej kuba se kterým zpívám volanty.
nabídl mi přístřeší a prvním autobusem sem jela domů dospat ten zbytek.
a tak jsem šla v těch šatičkách, se střevíčkama a rozmarýnem zapíchlým do klopy. šla jsem tak přes otnice a potkávala samý pracující.
a zase si bude o čem povídat.
a asi za pár hodin odjíždím na mušov. s hrušovaňákama.
s Martinkou, která vás naučí věci o kterých ste do té doby neměl ani tušení. odjíždím koukat na úplně stejnej břeh jako v květnu.
jako můj druhej muž, kterej tam byl tay již odruhé a vzpomínal na tu hromadu žabek, co jsme tam v květnu naházeli.
tak stejnej břeh a task jiný myšlenky.
jsem zmatená. zmatená z toho, že musím pryč, musím se zase ztrácet v mlze a přitom vás nemůžu pustit
budu spokojená já a ty v tom nejhorším a nebo se budu nutit být zase hodná, ty budeš šťastnej, ale jak dlouho mi to zase vydrží?
och, asi nejsem ten správnej rodinnej typ;)
poletujem a nemáme čas na spánek, zabíjíme odpoledne a večřr vylízáme, aby nešly vidět naše kruhy pod očima.
prázdniny. a už je půlka pryč. ani jsem ji nepostřehla.
jestli to tak půjde dál, budu za chvíli mrtvá.
zmizela jsi dneska ráno, nechala jsi rozestláno. jak v posteli tak v mý duši, asi nevíš co se sluší....
divný život spolu vedem, čarodějko v modrošedém.
papíry a zase jenom papíry. za posledních deset let se to rapidně zhoršilo;)
prázdniny.
plamínky ohně a spálená kukuřice. litry vína a nějaký to pivko na žízeň.
a včera. včera sem byla na hodech. tančila a zpívala a zase pozbyla hlasu, děti moji milý. a i když se na mě všichni vykašlali i přesto, že sem slavila narozeniny. tak sem si to sakra užila.
porotože tam byl kuba, můj velkej kuba se kterým zpívám volanty.
nabídl mi přístřeší a prvním autobusem sem jela domů dospat ten zbytek.
a tak jsem šla v těch šatičkách, se střevíčkama a rozmarýnem zapíchlým do klopy. šla jsem tak přes otnice a potkávala samý pracující.
a zase si bude o čem povídat.
a asi za pár hodin odjíždím na mušov. s hrušovaňákama.
s Martinkou, která vás naučí věci o kterých ste do té doby neměl ani tušení. odjíždím koukat na úplně stejnej břeh jako v květnu.
jako můj druhej muž, kterej tam byl tay již odruhé a vzpomínal na tu hromadu žabek, co jsme tam v květnu naházeli.
tak stejnej břeh a task jiný myšlenky.
jsem zmatená. zmatená z toho, že musím pryč, musím se zase ztrácet v mlze a přitom vás nemůžu pustit
budu spokojená já a ty v tom nejhorším a nebo se budu nutit být zase hodná, ty budeš šťastnej, ale jak dlouho mi to zase vydrží?
och, asi nejsem ten správnej rodinnej typ;)
poletujem a nemáme čas na spánek, zabíjíme odpoledne a večřr vylízáme, aby nešly vidět naše kruhy pod očima.
prázdniny. a už je půlka pryč. ani jsem ji nepostřehla.
jestli to tak půjde dál, budu za chvíli mrtvá.
zmizela jsi dneska ráno, nechala jsi rozestláno. jak v posteli tak v mý duši, asi nevíš co se sluší....
divný život spolu vedem, čarodějko v modrošedém.
papíry a zase jenom papíry. za posledních deset let se to rapidně zhoršilo;)
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů