..ale mame jenom zarivky.
to ostry svetlo pod kterym vam jdou videt zily, jsou tak tmave modry a vase kuze tak prusvitne bila az se z toho dela spatne.
misto nich vidim cesty, cesty, kteryma proudi zivot, ta tekutina, kterou nenahradite, ta syte cervena, ta tepla a hebka..tak kovova.blood.
blood is trust.
sedim tady a tridila jsem si myslenky, premyslela jsem a pro zmenu zase rekapitulovala.jak tezky si je zvyknout na novej rok, ale dava mi to tu moznost, moznost odecist vsechny plany, co zmizely, moznost delat cary a zvykat si na cary, co udelali jini za mymi zady..
zacnu, jo? naposled.
a vsechno to zacalo tak jinak, tak uplne jinak..a ja mela pocit, ze dobyju svet, jak jsem velka a dospela, jak jsem otrela a neohrozena.
vsechno se zdalo byt tak pevne na miste, spousta jistot..i bony em mel svy tygly a tygla+tygla zdarma, takze nevahejte a vyuzijte nasi uzasnou nabidku...;)
nejak tak to zacalo?mam takovej dojem.my sny byly prosty, jednoduchy a ja o jejich uskutecneni byla neotresitelne presvedcena.
parkrat v tech krasnych, dobrych starych casech jsem prestavala kourit, na den, na dva..a pak...
vsechno to zaclo tak nevinne, pan se zelenohnedyma ocima porad rikal to samy, a vsechno, co jsem si prala bylo na dosah ruky.
dlouhej rok, dlouhy leto a jeste delsi zima. paprsky slunce a nase cigarety v trave.tri rohliky a rybi salat.tequila, sex a tvoje oci..a jeste kousek nasi velke neuskutecnene platonicke lasky, popel, co hori..a ja a ti vsichni, hromada elfu a zele, hromada veceru u ohynku s mou zenou, kdy se nikam nemohlo.
ale bylo hezky, tak ciste..obcas..
a ted jedete pryc, vy vsichni, co jste pro me delali tuhle uzevlenou diru tim, ze jsem to tady milovala.
davali jste smysl a ani jste to nevedeli.
a ja mam chut skocit, skocit na vas a zahaknout se nehty do vasi kuze a citit tu cervenou viru a chci vas slyset rvat bolesti..abyste rvali prinejmensim tak jako ja.videt vasi krev na mych dlanich, kdyz vy nevidite ty slzy, co tecou a ja kvuli nim padam na kolena, placu a rozmazavam si vasi krev po lytkach jak si tisknu kolena k telu.kdyz vy nevidite, ze mi bude stejskno, smutno a ze kricim uz ted. nevidite, neslysite.
tak nam to pekne zacina.
a vy me opoustite a je vam to jedno. dusi me ta prazdnota, ze ste me tu nechali samotnou..jako kurt cobain.
a ja se ztracim, jako slepec, co hleda natahuju ruce do vsech stran..snazim se chytit zachytnej bod, pevnou hmotu..prazdno, uz ani sepot, uz nic.
a moje sebedestruktivita se otaci zady a mluvi, posila vas pryc..at uz to mam za sebou, jen to neprodluzovat..
a porad se to blizi, ja se vas snazim chytnout a vy mi prokluzujete mezi prsty.
jako voda, pisek, olej..jako slzy.
stejne jako mlhava vzpominka vaseho dechu.
to ostry svetlo pod kterym vam jdou videt zily, jsou tak tmave modry a vase kuze tak prusvitne bila az se z toho dela spatne.
misto nich vidim cesty, cesty, kteryma proudi zivot, ta tekutina, kterou nenahradite, ta syte cervena, ta tepla a hebka..tak kovova.blood.
blood is trust.
sedim tady a tridila jsem si myslenky, premyslela jsem a pro zmenu zase rekapitulovala.jak tezky si je zvyknout na novej rok, ale dava mi to tu moznost, moznost odecist vsechny plany, co zmizely, moznost delat cary a zvykat si na cary, co udelali jini za mymi zady..
zacnu, jo? naposled.
a vsechno to zacalo tak jinak, tak uplne jinak..a ja mela pocit, ze dobyju svet, jak jsem velka a dospela, jak jsem otrela a neohrozena.
vsechno se zdalo byt tak pevne na miste, spousta jistot..i bony em mel svy tygly a tygla+tygla zdarma, takze nevahejte a vyuzijte nasi uzasnou nabidku...;)
nejak tak to zacalo?mam takovej dojem.my sny byly prosty, jednoduchy a ja o jejich uskutecneni byla neotresitelne presvedcena.
parkrat v tech krasnych, dobrych starych casech jsem prestavala kourit, na den, na dva..a pak...
vsechno to zaclo tak nevinne, pan se zelenohnedyma ocima porad rikal to samy, a vsechno, co jsem si prala bylo na dosah ruky.
dlouhej rok, dlouhy leto a jeste delsi zima. paprsky slunce a nase cigarety v trave.tri rohliky a rybi salat.tequila, sex a tvoje oci..a jeste kousek nasi velke neuskutecnene platonicke lasky, popel, co hori..a ja a ti vsichni, hromada elfu a zele, hromada veceru u ohynku s mou zenou, kdy se nikam nemohlo.
ale bylo hezky, tak ciste..obcas..
a ted jedete pryc, vy vsichni, co jste pro me delali tuhle uzevlenou diru tim, ze jsem to tady milovala.
davali jste smysl a ani jste to nevedeli.
a ja mam chut skocit, skocit na vas a zahaknout se nehty do vasi kuze a citit tu cervenou viru a chci vas slyset rvat bolesti..abyste rvali prinejmensim tak jako ja.videt vasi krev na mych dlanich, kdyz vy nevidite ty slzy, co tecou a ja kvuli nim padam na kolena, placu a rozmazavam si vasi krev po lytkach jak si tisknu kolena k telu.kdyz vy nevidite, ze mi bude stejskno, smutno a ze kricim uz ted. nevidite, neslysite.
tak nam to pekne zacina.
a vy me opoustite a je vam to jedno. dusi me ta prazdnota, ze ste me tu nechali samotnou..jako kurt cobain.
a ja se ztracim, jako slepec, co hleda natahuju ruce do vsech stran..snazim se chytit zachytnej bod, pevnou hmotu..prazdno, uz ani sepot, uz nic.
a moje sebedestruktivita se otaci zady a mluvi, posila vas pryc..at uz to mam za sebou, jen to neprodluzovat..
a porad se to blizi, ja se vas snazim chytnout a vy mi prokluzujete mezi prsty.
jako voda, pisek, olej..jako slzy.
stejne jako mlhava vzpominka vaseho dechu.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů