a pripadam si jak maly zasrany emo, co sedi a fnuka..a to se mi stava malokdy;)
a zase pisu bez diakritiky, opustila me chut psat cesky.
a kdyz uz slysite, ze vsechno je pryc? pryc? tak mate chut jenom kricet a citite, jak se vam tresou ramena a kolena a buhvicojeste;)
vsichni prichazeji a odchazeji..az moc podezrele napodobujou muj styl;)
a to se nedela, slysis, to neni fer.
a tenhle obrovskej multimedialni vir nas vsechny strhava sebou a nezbyva nez doufat, ze zastavi..a on zastavi, zase za cas a pak..pak to zase roztoci presne tak, jak on to umi a jeste stokrat vic.
o tom, ze ztracim posledni kapicky nadeje do budoucna.
o tom, ze vsechny svetylka na konci tunelu zhasinaj a zbyva jich uz jen malo.
o tom, ze je mi z toho na zvraceni.
a taky o tom, ze uz necitim vubec nic, ze i kdyz me to vsechno mrzi a boli a vsechny tady tyhle neprijemny pocity se ve me dejou, ze me to trha, skrabe a drasa (vsak to znate;) ) , no proste, ze i kdyz je to fakt zly a nakej zalezlej kousek si to uvedomuje, tak upadam do stavu, kdy uz nic nema smysl.
pro me.
zastavte svet, chci vystoupit.
ze vsechno je kulisa, zasrana kulisa v pousti a ja stojim opodal a pujcuju surfy na my vlastni nevididtelny rozboureny more.a mam ho rada, to more. protoze je tak moc podobny.
prej sem nevyzpytatelna? ne, nerikej, ze tomu veris;)
a ti, co mi byli nejbliz, co byli tak blizko, ze sli skrz me, vsichni ti uz tu nejsou, ztratili se nebo proste jenom zradili a tudiz sem se jim ztratila ja sama. protoze uz ani nechci odpoustet a cely dna je mi hrozne.
mozna jarni deprese, mozna je v tom vsechno to, co se za posledni mesic udalo. co se udalo za posledni rok, za dva.
a chci vas zpatky, vsechny moj drahy, co uz neexistuji, kteri se meni a svet se zblaznil a my s nim.
chci kapky vina a mluvit o modre agave, chci vas zpatky takovy jaky ste byli, takovy jaky uz nejste, chci vas zpatky nezmeneny, tak jinak hrisny, tak jinak vtipny, tak jinak cisty, chci.
a stavate se snem a strida to nocni mura.
bez nouzovyho vychodu.
zadny tunel, zadne svetlo, zadna nadpozemska bytost ponoukajici mne zpatky.
kdyz uz neveris tomu, co bylo.
kdyz se to vsechno ztraci v mlze a pozbyva jasnej obrys.
kdyz uz si nedokazes vzpomenout.
tak se pomodli...
...a zmackni spoust.
a zase pisu bez diakritiky, opustila me chut psat cesky.
a kdyz uz slysite, ze vsechno je pryc? pryc? tak mate chut jenom kricet a citite, jak se vam tresou ramena a kolena a buhvicojeste;)
vsichni prichazeji a odchazeji..az moc podezrele napodobujou muj styl;)
a to se nedela, slysis, to neni fer.
a tenhle obrovskej multimedialni vir nas vsechny strhava sebou a nezbyva nez doufat, ze zastavi..a on zastavi, zase za cas a pak..pak to zase roztoci presne tak, jak on to umi a jeste stokrat vic.
o tom, ze ztracim posledni kapicky nadeje do budoucna.
o tom, ze vsechny svetylka na konci tunelu zhasinaj a zbyva jich uz jen malo.
o tom, ze je mi z toho na zvraceni.
a taky o tom, ze uz necitim vubec nic, ze i kdyz me to vsechno mrzi a boli a vsechny tady tyhle neprijemny pocity se ve me dejou, ze me to trha, skrabe a drasa (vsak to znate;) ) , no proste, ze i kdyz je to fakt zly a nakej zalezlej kousek si to uvedomuje, tak upadam do stavu, kdy uz nic nema smysl.
pro me.
zastavte svet, chci vystoupit.
ze vsechno je kulisa, zasrana kulisa v pousti a ja stojim opodal a pujcuju surfy na my vlastni nevididtelny rozboureny more.a mam ho rada, to more. protoze je tak moc podobny.
prej sem nevyzpytatelna? ne, nerikej, ze tomu veris;)
a ti, co mi byli nejbliz, co byli tak blizko, ze sli skrz me, vsichni ti uz tu nejsou, ztratili se nebo proste jenom zradili a tudiz sem se jim ztratila ja sama. protoze uz ani nechci odpoustet a cely dna je mi hrozne.
mozna jarni deprese, mozna je v tom vsechno to, co se za posledni mesic udalo. co se udalo za posledni rok, za dva.
a chci vas zpatky, vsechny moj drahy, co uz neexistuji, kteri se meni a svet se zblaznil a my s nim.
chci kapky vina a mluvit o modre agave, chci vas zpatky takovy jaky ste byli, takovy jaky uz nejste, chci vas zpatky nezmeneny, tak jinak hrisny, tak jinak vtipny, tak jinak cisty, chci.
a stavate se snem a strida to nocni mura.
bez nouzovyho vychodu.
zadny tunel, zadne svetlo, zadna nadpozemska bytost ponoukajici mne zpatky.
kdyz uz neveris tomu, co bylo.
kdyz se to vsechno ztraci v mlze a pozbyva jasnej obrys.
kdyz uz si nedokazes vzpomenout.
tak se pomodli...
...a zmackni spoust.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů