Jsem zpátky
a začínám pochybovat o tom, jestli je to dobře.
Měla jsem se tam utopit.
Výlet. Školní.
Ty a pán s bavorákem. Smrtelná to kombinace;)
Aneb o tom, jak mi bylo dobře
o tom, jak mi bylo blbě
a o tom, že jsem dělala dobře, když jsem toho pila tolik.
Podivný rána a marný snahy o to udělat tu nejlepší žabku. V ruce kafe a čekání na něco k snědku.
Ťukl si na dveře a vylákal ven na víno. Tichý sezení u vody s lahví a s tím tichem, co překládalo za všechny.
Opilý odpoledne, ještě horší večery.
Večery, kdy se všechno točí a všichni dávaj pozor ze schodů;)
večery s řasenkou po tvářích a otupělých výrazů.
Večery s Luisem, večery s panem Porjandem, co dával dobrou náladu a pak opuštěně stál u dveří.
večery, kdy v noci nalítnete do vody, co vás dusí chladem, co vás objímá a vy musíte křičet a šíleně se smát., prootže ještě není sezona na koupání;)
když se o vás otře řasa a dál už se neodvážíte.
Mám to všechno strašně pomíchaný, strašně slitý, strašně rozmazany. vidím vaše zpomalený pohyby, kousek ramena, cítím vůni vodárny a motání hlavy.
Cítím tu zimu, kdy jsme šla, šla a nevěděla kam a pak se tam svalila na břeh a snažila se nemyslet. Jenom měsíc a pár hvězd mi dělalo společnost. a Já tam seděla a přemýšlela komu to můžu říct. Nikomu.
Pamatuju si tu modrou od panáčků na fotbálku, pamatuju si, jak mě kouř z mé asi milionté cigarety štípal do oka. Pamatuju si.
Ten večer na břehu. večer, o kterým sjem věděla, že je poslední, večer, kdy koneeně spadly ty iluze, večer, kterej nelhal.
říkal ,tak od zítřka to zase bude všechno stejný'...
a nelhal.
tak proradně krátká cesta domů.
kam jsem došla a chtěla padnout a spát, místo toho naházela věci do brašny a jela do brna krát divadlo.
Divadlo do Desertu, kde jsem zase vyhlížela ty, kteří to zase nestihli.
a pak zase pila s kájou a se šárkou a potkala jsem kolka a byl to teda hnuj.
a tři hodiny seděla na dvoře se šárkou a pivem a snažila se ignorovat uširvoucí ředv mýho sladkýho bratra.
zahaleni v dýmu jsme mluvili nesmysly. v té strašné zimě.
a zase je to stejný.
sedím tady.
je neděle.
a ve tři ráno řeším rodinný problémy.
zase mám chuť na cigáro
a zase půjdu za čtrvrt hodiny zase se šárkou.
a zase mám pocit, že už to nějak všechno skončilo.
mám klíště na klíční kosti, jdu si ho vytáhnout, děti moje medový. zmátlo mě, klíšťo jedno nebezpečný.
Mnoho změn prostředí vám;)
a začínám pochybovat o tom, jestli je to dobře.
Měla jsem se tam utopit.
Výlet. Školní.
Ty a pán s bavorákem. Smrtelná to kombinace;)
Aneb o tom, jak mi bylo dobře
o tom, jak mi bylo blbě
a o tom, že jsem dělala dobře, když jsem toho pila tolik.
Podivný rána a marný snahy o to udělat tu nejlepší žabku. V ruce kafe a čekání na něco k snědku.
Ťukl si na dveře a vylákal ven na víno. Tichý sezení u vody s lahví a s tím tichem, co překládalo za všechny.
Opilý odpoledne, ještě horší večery.
Večery, kdy se všechno točí a všichni dávaj pozor ze schodů;)
večery s řasenkou po tvářích a otupělých výrazů.
Večery s Luisem, večery s panem Porjandem, co dával dobrou náladu a pak opuštěně stál u dveří.
večery, kdy v noci nalítnete do vody, co vás dusí chladem, co vás objímá a vy musíte křičet a šíleně se smát., prootže ještě není sezona na koupání;)
když se o vás otře řasa a dál už se neodvážíte.
Mám to všechno strašně pomíchaný, strašně slitý, strašně rozmazany. vidím vaše zpomalený pohyby, kousek ramena, cítím vůni vodárny a motání hlavy.
Cítím tu zimu, kdy jsme šla, šla a nevěděla kam a pak se tam svalila na břeh a snažila se nemyslet. Jenom měsíc a pár hvězd mi dělalo společnost. a Já tam seděla a přemýšlela komu to můžu říct. Nikomu.
Pamatuju si tu modrou od panáčků na fotbálku, pamatuju si, jak mě kouř z mé asi milionté cigarety štípal do oka. Pamatuju si.
Ten večer na břehu. večer, o kterým sjem věděla, že je poslední, večer, kdy koneeně spadly ty iluze, večer, kterej nelhal.
říkal ,tak od zítřka to zase bude všechno stejný'...
a nelhal.
tak proradně krátká cesta domů.
kam jsem došla a chtěla padnout a spát, místo toho naházela věci do brašny a jela do brna krát divadlo.
Divadlo do Desertu, kde jsem zase vyhlížela ty, kteří to zase nestihli.
a pak zase pila s kájou a se šárkou a potkala jsem kolka a byl to teda hnuj.
a tři hodiny seděla na dvoře se šárkou a pivem a snažila se ignorovat uširvoucí ředv mýho sladkýho bratra.
zahaleni v dýmu jsme mluvili nesmysly. v té strašné zimě.
a zase je to stejný.
sedím tady.
je neděle.
a ve tři ráno řeším rodinný problémy.
zase mám chuť na cigáro
a zase půjdu za čtrvrt hodiny zase se šárkou.
a zase mám pocit, že už to nějak všechno skončilo.
mám klíště na klíční kosti, jdu si ho vytáhnout, děti moje medový. zmátlo mě, klíšťo jedno nebezpečný.
Mnoho změn prostředí vám;)
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů