25.Srpen 2008 (směrem dolů)
pár zmuchlaných konečků vlasů, kde šance na úspěch je v nedohlednu.

třesou se prsty a každej večer lituješ rána.
a poslední dny slitý v jedné velké šmouze.
vpomínáš. kdy že to bylo? včera? v pondělí?

pořád se držíme. držíme se a spíme. padáme do snů a jsme šťastni za každých pět minut při vědomí. vědomí něčeho, že třeba někdy nám nebudou padat oči.
usínám a vzbouzím se a snažím se nemyslet.

na to všechno, co číhá za rohem. co se hlásí a ty se snažíš říkat ne.
 říkají mi z perel a medu.

choulím se a snažím se necítit tu zimu.
a všechny pletačky teplých ponožek se mnou soucítí a posílají mi ty sformované ponožky z vlny.

jen se stulit a necítit tu zimu. a dvě peřiny jsou málo.

snažit se udržet na nohou a přitom se usmívat.

a jsem ráda, že ještě můžu něco cítit. cítit něco tak velkýho, že mi to nedává zapomenout úplně na všechno. že vím, že se o mě postaráš. že mi zahraješ na kytaru nirvanu a utřeš slzy, co tečou moc často a už ani nikod neví pořádn proč.

konec léta. pradědafest a vítejte v tom světě ousí.

půjdu si lehnout a zítra zachraňovat stromy.
půjdu a budu myslet na to, že to snad zvládneš.

moc mě všechno mržzí a moc nad vším přemýšlím. moc mi na tobě záleží.

moc se mi chce spát.
dobrou.