30.Září 2008 (směrem dolů)
čekám.

čekám na Davidáča.
marně a zbytečně?

a pořád doufám, že to bude zase pěkný jako v těch časech, kdy jsme jenom existovali.
teď se po nás chce víc.
snažit se a trochu se obětovat.
přestalo to být jednoduchý a snadný, láska na dosah ruky.

je mi smutno. smutno.

o začátcích. a jasně, že se s tímhle musí počítat.
kdy jsme kradli meruňky a do noci mluvili, smáli se před spaním a stačilo se natáhnout a držel si mě.

a jsem přecitlivělá.

jsem unavená a znuděná tím nekonečným výčtem dokonalé nudy.
strhaná ze strachu a nemocná z nedostatku spánku a té všudypřítomné zimy.

jsem naštvaná. naštvaná na svět a na všechno kolem. kupí se to na mě a začínaj se mi podlamovat kolena.
jsem naštvaná, protože když se prostě člověk přihlásí na psychologii a má to jako čtvrtej nepovinej seminář, na kterej ovšem teď už musím chodit a trávit ve škole dvě hodiny týdně navíc. no tak prostě, když se tam přihlásím čistě kvůli psychologii, tak musím poslouchat ten hlas o dvou tonech, co říká, že lidé, kteří píší modrou propiskou jsou dobrosrdeční. pokud vím, tak modrou propiskou píše většina lidí a že ten svět té dobrousrdečnosti moc nepocítil.grafologie z Vlasty, fakt. sakra.

bojím se. bojím se o tebe. bojím se o nás.bojím se o to všechno, že to zase budou vzpomínky. nic víc. vzpomínky a mokrej polštář.
bojím se nedovolí mi to spát.
a proto sem unavená.
a je mi zima.

a vím, že to už víte.


usínáme. chvíli spolu, chvíli vedle sebe.