je tady zase ta chuť něco napsat.
zbytečně. úplnou blbost s vědomím, že je vám to jedno, ale prostě zase píšu.
a chtěla jsem to už včera, ale zapomněla jsem. to vědomí psát se vytrácí a já se toho děsím, protože jakej jinej plán do budoucna mám já?
protože nejsem jak ostatní děti z gymplu, doplňujou jazyky a studují politologii a všechnu ekonomiku světa, aby pak byli bohatí a já se na ně mohla koukat v televizi.
a jinak neím. nevím vůbec nic. snad jen, že to jde z kopce. vracej se nevítaný chutě na něco, na to pěkně si pomalu podkopat život.
odolávám a někdy se to prostě nepovede.
nezvládnu to a pak se koukám té kudrnaté do těch jejích modrých očí a poslouchám, jak piští.)
a pořád ho mám. muže.
milujem se a přitom na sebe křičíme, nadáváme si a já si znova a znova balím věci a znova a znova ho vyhazuju. a stejně vím, že mi bud hůř. až bude pryč. taháme se v kuchyni o nůž a bojíme se každé kapky krve na to druhým. a pak jen padáme v bezmoci a tisknem se k sobě v nekonečnosti obětí.
pořád dokola.
a musím chodit na brigádu, protože se blíží vánoce. kouzlo spadanýho listí už dávno vymizelo a teď na našich ramenou spočívá jenom blížící se stín vánoc.
a protože mám v plánu vás všechny zahrnou dárky, tak si musím setsakra vydělat.
a jdu už dneska. tam, kam se nikdo netěší. znova a dokola dělat věc hotovou za pět vteřin. a ááno, jdem na to. pětihodinnová směna. vítejte v blázinci.
a jezdíme spolu autem a posloucháme šílený muže, jak křičí: chcete vidět rock'n'roll???už jenom proto, aby odlákali pozornost.chodíme brzo spát a občas neusnem vůbec. zakrýváme se a ptáme se, jestli nám není zima.nemáme co jíst a kouříme balený. a je nám fajn.
a občas zajdem na drum ve společnosti MDMA.
a já pak mám divný nohy a nemůžu přestat a křičím, že je to ,,hrubýýýýý".
potkáváme bejvalý známý a už je jaksi nemůžem poznat. někdy ani nechcem.
ano, milé děti. vítejte v reálným světě. ve světě, kdy si stejně za to všechno můžem sami a moc dobře to víme. z extrému do extrému. nahoru a dolů.
miluju to.
a jsem ráda, že jsi. vím, e to řkám pořád, ale nemůžu si pomoct.) jsem ráda, za ty, kteří zůstali pořád podobně stejní. kteří nemají potřebu chodit dál.
a i když mám prázdniny, trak stejně, stejně mám čtyři dny na to, abych napsala čtyři pošahaný eseje, ze kterým mám stejně pětku,, takže se loučím a do soboty se budu pokoušt s tím něco udělat.
zbytečně. úplnou blbost s vědomím, že je vám to jedno, ale prostě zase píšu.
a chtěla jsem to už včera, ale zapomněla jsem. to vědomí psát se vytrácí a já se toho děsím, protože jakej jinej plán do budoucna mám já?
protože nejsem jak ostatní děti z gymplu, doplňujou jazyky a studují politologii a všechnu ekonomiku světa, aby pak byli bohatí a já se na ně mohla koukat v televizi.
a jinak neím. nevím vůbec nic. snad jen, že to jde z kopce. vracej se nevítaný chutě na něco, na to pěkně si pomalu podkopat život.
odolávám a někdy se to prostě nepovede.
nezvládnu to a pak se koukám té kudrnaté do těch jejích modrých očí a poslouchám, jak piští.)
a pořád ho mám. muže.
milujem se a přitom na sebe křičíme, nadáváme si a já si znova a znova balím věci a znova a znova ho vyhazuju. a stejně vím, že mi bud hůř. až bude pryč. taháme se v kuchyni o nůž a bojíme se každé kapky krve na to druhým. a pak jen padáme v bezmoci a tisknem se k sobě v nekonečnosti obětí.
pořád dokola.
a musím chodit na brigádu, protože se blíží vánoce. kouzlo spadanýho listí už dávno vymizelo a teď na našich ramenou spočívá jenom blížící se stín vánoc.
a protože mám v plánu vás všechny zahrnou dárky, tak si musím setsakra vydělat.
a jdu už dneska. tam, kam se nikdo netěší. znova a dokola dělat věc hotovou za pět vteřin. a ááno, jdem na to. pětihodinnová směna. vítejte v blázinci.
a jezdíme spolu autem a posloucháme šílený muže, jak křičí: chcete vidět rock'n'roll???už jenom proto, aby odlákali pozornost.chodíme brzo spát a občas neusnem vůbec. zakrýváme se a ptáme se, jestli nám není zima.nemáme co jíst a kouříme balený. a je nám fajn.
a občas zajdem na drum ve společnosti MDMA.
a já pak mám divný nohy a nemůžu přestat a křičím, že je to ,,hrubýýýýý".
potkáváme bejvalý známý a už je jaksi nemůžem poznat. někdy ani nechcem.
ano, milé děti. vítejte v reálným světě. ve světě, kdy si stejně za to všechno můžem sami a moc dobře to víme. z extrému do extrému. nahoru a dolů.
miluju to.
a jsem ráda, že jsi. vím, e to řkám pořád, ale nemůžu si pomoct.) jsem ráda, za ty, kteří zůstali pořád podobně stejní. kteří nemají potřebu chodit dál.
a i když mám prázdniny, trak stejně, stejně mám čtyři dny na to, abych napsala čtyři pošahaný eseje, ze kterým mám stejně pětku,, takže se loučím a do soboty se budu pokoušt s tím něco udělat.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů