DELETE_ME

všechno se to vrací.
vzpomínky.

tak drobný záblesky všeho, co dávalo naději.
rozmazaný a přesto tu jsou.

a žiju z fotek, pesně tak.

protože nemám co dělat, tak vzpomínám, vzpomínám na to, jak bylo jinak, jak ylo obře, jak bylo smutně, jak bylo neurčitě. vzpomínám jak bylo.
aspon nějak bylo, ted je nijak.
 jo a tukejte na to velký okno z boku, oukej?

stovky a stovky fotek z večerů, z večerů, kde byli stovky lidí, kde byli všichni ti, který mám ráda.
a ted sem tu sama a nemám čas ani chut, nemám na to propriety.
protože anitbiotika a teplá vincentka mi nedovolí vytáhnout paty.
no neí to krásný?
ne, není.
sakra.

na víc se nezmůžu.

a už nemám ani co jíst, ani jíst nechci, už nemám ani co pít, už jenom pár krabic léků a má společnoct mi dělá společnost.
zase si stěžuju, vím, ale co jinýho mám sakra dělat. sakra.

jo a je březen.to kdybyste o tom nevěděli;)

a můj život v těhle zasrané přítomnosti se skládá z vyhlížení. vyhlížení těch, kteří stejně nedojdou.