o tom, jak bloudim
jak nemuzu najit cestu zpatky
a jak se nemuzu vratit i kdyz bych moc chtela
o me ztracenosti ve vsem, co mi bylo blizky a o te malo pravdepodobne sanci na uspech
jenom si potebuju lehnout a nechat se kolibat, v ruce drzet neco, co ma nejmin 60 procent a krabicku cigaret pobliz..
jen potrebuju aby ma nalada zse stoupla a rozmrzla a abych se probudila.
jo, to je proesne to, co mam na mysli, probuzeni.
ale myslite, ze je to sen?
myslis?
to, co se ohyba neni lzice, jsi to ty sam;))
a uz me to nebavi, ale ja nemuzu jinak, divam se vam do tech vasich modrych a hnedych a vselijak jinak barevnejch oci a nemuzu mluvit, protoze mam pocit, ze uz proste nemam co rict, ze je konec a ja drzim jen tu posledni nitku z celyho lana naseho krasnyho sveta..a ten zbytek jsme potrhali driv, byla jsem to ja, byla jsi to ty, byli to vsichni okolo..a ja ted drzim tu posledni, tecou mi slzy a ja vam nemuzu rict, ze vas mamrada, protoze by bylo jeste hur a nejsem o tom, co rikam vubec posledni dobou prsvedcena.
a ted ta nitka, drzimji a vim, ze kdyz ji pustim, tak bude konec, tak, konec..obcasny ahoj a zdarec a nic.a mozna bude i lip..a moje prsty ji sviraji a nemuzou povolit, protoze nevim, co bude az ten konec nastane.mozna to bude horsi..jen vim, ze moc dlouho nevydrzim stat na tomto miste..zacnu kricet nebo se slozim a upadnu do te dlouho ocekavane a vzdycky vitane apatie..mouchysneztesime.
jenom proste nemuzu, nemuzu se smat, nemuzu si hrat, nemuzu nic..jen bych spala a spala, protoze hlava je tu cim dal castejc a cim vic o ni vim.a boli a boli.a pak vsechny ty pocity, ze uz proste nemuzu, ze zitrek je zbytecnej a vsechno je vlastne naprosto zbytecny, ze se snazim marne.
a mozna to vzdavam brzo, ale jsem na pokraji sil.uz jenom proto, jaka jsem..
a proto, ze se mi styska, po vsech, styska se mi a ani vlastne nemuzu rict po kom, proste se mi styska a chybi mi to vsecvhno, co k nam patrilo. k nam vsem, co jste tu byli a ted nejste a boli to vic nez vsechno..a nic, nikdo ty chybejici kousky my cerny duse nenahradi.
jste pryc a to nenavratne.at uz jste odjeli nebo at proste vas mam porad u sebe, tak uz necitim vase ruce na mych zadech a ramenach, uz necitim vase slzy a uz neslysim vase slova.a jedno mi to neni.
proste jsem si jeste nezvykla na to, ze najednou zmizite a nechate me tady samotnou, ze porad budu citi vasi kuzi a vas dech, vase objeti, ale uz tady nebudete, ze proste budu slyset vsechny ty vase vety, ale uz je prede mnou nikdy nezopakujete.protoze tady nejste, zmizeli jst a ja jsem ztracena.
a az spadne hvezda a ja semknu rty, abych to neprozradila, tak si na vas vzpomenu.jeste cerstveji nez ted a kdy jindy.az bude prvni maj a az bude konec skolniho roku.az budu mit narozeniny a az budou carodejnice, tak si na vas na vsechny vzpomenu..po cely prubeh tohodle roku.
roku, kde jste vsichni odesli.
i babicka, vonici vinem a cigaretama, babicka, co zpivala lidovy pisne a tancila se mnou v kuchyni.
jste pryc a nic nezbylo, posledni cigaro a pak uz jen zbytek me a toho, co tece a nikdy mi to nepomohlo.zbytek, protoze bez vas nejsem nicim nez zbytkem.
bez vas jsem necela.
pouhy zlomek sebe.
jak nemuzu najit cestu zpatky
a jak se nemuzu vratit i kdyz bych moc chtela
o me ztracenosti ve vsem, co mi bylo blizky a o te malo pravdepodobne sanci na uspech
jenom si potebuju lehnout a nechat se kolibat, v ruce drzet neco, co ma nejmin 60 procent a krabicku cigaret pobliz..
jen potrebuju aby ma nalada zse stoupla a rozmrzla a abych se probudila.
jo, to je proesne to, co mam na mysli, probuzeni.
ale myslite, ze je to sen?
myslis?
to, co se ohyba neni lzice, jsi to ty sam;))
a uz me to nebavi, ale ja nemuzu jinak, divam se vam do tech vasich modrych a hnedych a vselijak jinak barevnejch oci a nemuzu mluvit, protoze mam pocit, ze uz proste nemam co rict, ze je konec a ja drzim jen tu posledni nitku z celyho lana naseho krasnyho sveta..a ten zbytek jsme potrhali driv, byla jsem to ja, byla jsi to ty, byli to vsichni okolo..a ja ted drzim tu posledni, tecou mi slzy a ja vam nemuzu rict, ze vas mamrada, protoze by bylo jeste hur a nejsem o tom, co rikam vubec posledni dobou prsvedcena.
a ted ta nitka, drzimji a vim, ze kdyz ji pustim, tak bude konec, tak, konec..obcasny ahoj a zdarec a nic.a mozna bude i lip..a moje prsty ji sviraji a nemuzou povolit, protoze nevim, co bude az ten konec nastane.mozna to bude horsi..jen vim, ze moc dlouho nevydrzim stat na tomto miste..zacnu kricet nebo se slozim a upadnu do te dlouho ocekavane a vzdycky vitane apatie..mouchysneztesime.
jenom proste nemuzu, nemuzu se smat, nemuzu si hrat, nemuzu nic..jen bych spala a spala, protoze hlava je tu cim dal castejc a cim vic o ni vim.a boli a boli.a pak vsechny ty pocity, ze uz proste nemuzu, ze zitrek je zbytecnej a vsechno je vlastne naprosto zbytecny, ze se snazim marne.
a mozna to vzdavam brzo, ale jsem na pokraji sil.uz jenom proto, jaka jsem..
a proto, ze se mi styska, po vsech, styska se mi a ani vlastne nemuzu rict po kom, proste se mi styska a chybi mi to vsecvhno, co k nam patrilo. k nam vsem, co jste tu byli a ted nejste a boli to vic nez vsechno..a nic, nikdo ty chybejici kousky my cerny duse nenahradi.
jste pryc a to nenavratne.at uz jste odjeli nebo at proste vas mam porad u sebe, tak uz necitim vase ruce na mych zadech a ramenach, uz necitim vase slzy a uz neslysim vase slova.a jedno mi to neni.
proste jsem si jeste nezvykla na to, ze najednou zmizite a nechate me tady samotnou, ze porad budu citi vasi kuzi a vas dech, vase objeti, ale uz tady nebudete, ze proste budu slyset vsechny ty vase vety, ale uz je prede mnou nikdy nezopakujete.protoze tady nejste, zmizeli jst a ja jsem ztracena.
a az spadne hvezda a ja semknu rty, abych to neprozradila, tak si na vas vzpomenu.jeste cerstveji nez ted a kdy jindy.az bude prvni maj a az bude konec skolniho roku.az budu mit narozeniny a az budou carodejnice, tak si na vas na vsechny vzpomenu..po cely prubeh tohodle roku.
roku, kde jste vsichni odesli.
i babicka, vonici vinem a cigaretama, babicka, co zpivala lidovy pisne a tancila se mnou v kuchyni.
jste pryc a nic nezbylo, posledni cigaro a pak uz jen zbytek me a toho, co tece a nikdy mi to nepomohlo.zbytek, protoze bez vas nejsem nicim nez zbytkem.
bez vas jsem necela.
pouhy zlomek sebe.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů