jenom se hlásím.
hlásím se z halasu hlasů;)
zpěvu, zvuků připomínajích všechno jen ne to lepší.
hlásím se z prázdnin.
té doby, kdy sem zapomněla jak se má vypadat na úrovni, kdy hledám správnej tvar panenek.kdy se válíme a zapomínáme na zbytek světa.
kdy přijmeme i někdy tu hrušovanskoo návštěvu a také je ubytujeme a do rána mluvíme moudra a ještě mnohem déle.
navštěvujeme rodiče a tváříme se nevinně.
ještě dva týdny.
.
dva týdny našich soukromých světů. žijeme po svým a se slzama v očích slibujem, že už se to nebude opakovat. schovávám se do tvých dlaní a doufám, že už mě nikdo nenajde.
a snažím se nemyslet, co bude až to všechno skončí.
někdy to jde tak lehce.
a miluju tyhle prázdniny ve společnosti dredatých člověků, s vůní zvětralýho piva a kouře ze všeho, co se dá zapálit.miluju tě a obávám se o naše zdraví.
prej je jenom jedno;)
hojím si tunel v ušisku a potkávám starý nový známí. potkávám ty, co dřív byli až moc blízko, ale ztratili jsme se. já sem se ztratila a nemám chuť vracet do doby před rokem. do doby amerických mužů a otnic. do doby sedění s lahváčem před hospodou. do doby sedění.
a když už sem zase konečně oficiálně doma, tak musím uklízet. a za chvíli zase odjedu, aby to tady zůstalo uklizený delší dobu.
a zase odjíždím. líbnu bratra na jeho slinami obalenou pusu ze samé lásky ke mě, párkrát ho prohodím nad hlavou a dávám pozor na všechny lustry světa. pozdravím rodiče, uklidím a odjíždím. odjíždím se zase ztrácet v mlze.
poletovat v davu mezi těmi, který neznám a ráda bych znala. pár znám, ale nemůžu si vybavit. času dost.
odjíždím tvářit se nevinně a těším se na to, že zítra nemusím jít zachraňovat stromy a tak se sakra snad i vyspím.
a musím to tady všechno vypsat, abych si sem prostě mohla ve svých sto letech sednout a vzpomínat na prázdniny, kdy mi bylo sedmnáct.
kdy sem měla jenom jeden váček pod očima. budu vzpomínat, jak jsme tak všichni žili a přežívali. leželi a stačilo to. tančili a stačili to. a stačilo to.
doby, kdy sem proplítala mými prsta tvých pár dredů.
doby, kdy sem byla v bezpečí a bylo o mě postaraný. kdy jsme věděla, že mám kam.
doby, kdy bylo sakra hezky.
a tak na tyhle prázdníiny budu vzpomínat a smát se, mračit a nechápat.
tak. vypsala sem to a teď bych se ráda vyspala, jen kdyby šlo vynechat to uklízení.
ale v hloubi duše sem hodné děvče a vy všichni co tady sedíte to víte, takže se zapřu a jdu na to.
a užijte si ten ždibet volna, co nám zbývá. užijte si ho podle svýho.
a snažte se to přežít!;) stejně jako já!;)
hlásím se z halasu hlasů;)
zpěvu, zvuků připomínajích všechno jen ne to lepší.
hlásím se z prázdnin.
té doby, kdy sem zapomněla jak se má vypadat na úrovni, kdy hledám správnej tvar panenek.kdy se válíme a zapomínáme na zbytek světa.
kdy přijmeme i někdy tu hrušovanskoo návštěvu a také je ubytujeme a do rána mluvíme moudra a ještě mnohem déle.
navštěvujeme rodiče a tváříme se nevinně.
ještě dva týdny.
.
dva týdny našich soukromých světů. žijeme po svým a se slzama v očích slibujem, že už se to nebude opakovat. schovávám se do tvých dlaní a doufám, že už mě nikdo nenajde.
a snažím se nemyslet, co bude až to všechno skončí.
někdy to jde tak lehce.
a miluju tyhle prázdniny ve společnosti dredatých člověků, s vůní zvětralýho piva a kouře ze všeho, co se dá zapálit.miluju tě a obávám se o naše zdraví.
prej je jenom jedno;)
hojím si tunel v ušisku a potkávám starý nový známí. potkávám ty, co dřív byli až moc blízko, ale ztratili jsme se. já sem se ztratila a nemám chuť vracet do doby před rokem. do doby amerických mužů a otnic. do doby sedění s lahváčem před hospodou. do doby sedění.
a když už sem zase konečně oficiálně doma, tak musím uklízet. a za chvíli zase odjedu, aby to tady zůstalo uklizený delší dobu.
a zase odjíždím. líbnu bratra na jeho slinami obalenou pusu ze samé lásky ke mě, párkrát ho prohodím nad hlavou a dávám pozor na všechny lustry světa. pozdravím rodiče, uklidím a odjíždím. odjíždím se zase ztrácet v mlze.
poletovat v davu mezi těmi, který neznám a ráda bych znala. pár znám, ale nemůžu si vybavit. času dost.
odjíždím tvářit se nevinně a těším se na to, že zítra nemusím jít zachraňovat stromy a tak se sakra snad i vyspím.
a musím to tady všechno vypsat, abych si sem prostě mohla ve svých sto letech sednout a vzpomínat na prázdniny, kdy mi bylo sedmnáct.
kdy sem měla jenom jeden váček pod očima. budu vzpomínat, jak jsme tak všichni žili a přežívali. leželi a stačilo to. tančili a stačili to. a stačilo to.
doby, kdy sem proplítala mými prsta tvých pár dredů.
doby, kdy sem byla v bezpečí a bylo o mě postaraný. kdy jsme věděla, že mám kam.
doby, kdy bylo sakra hezky.
a tak na tyhle prázdníiny budu vzpomínat a smát se, mračit a nechápat.
tak. vypsala sem to a teď bych se ráda vyspala, jen kdyby šlo vynechat to uklízení.
ale v hloubi duše sem hodné děvče a vy všichni co tady sedíte to víte, takže se zapřu a jdu na to.
a užijte si ten ždibet volna, co nám zbývá. užijte si ho podle svýho.
a snažte se to přežít!;) stejně jako já!;)
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů