jak moc vzácný jsou ty večery zabořený v tvých ramenou.
chtěla jsem ti jenom zabořit nos do krku a zůstat tak navždy.
chtěla jsem jenom cítit jak pevně mě držíš, chtěla jsem tak zůstat a už tě nepustit.
chtěla jsem svírat tvoje prsty napořád.
a ty natáhneš ruku a řekneš: pac. a já ti ji dám, dáš mi pusu a jdeme spolu.
jsme spolu, jsme my
na chviličku
tak krátkou až to bolí.
a všichni jsme smutní.
máme zlomený srdce, tečou nám slzy a nevíme, co s tím.
a mám tě ráda a ty to víš, víš to, že nemůžu dělat nic jinýho, že se nemůžu otočit, že tě musím držet a sedět ti na klíně a šeptat nesmysly.
jsi můj svět z pavučin.
jsem tvoje pavučina snů.
a bylo to tak krátký a přitom jsme tam seděli tak dlouho, tak dlouho jsme seděli a šeptali, tak dlouho jsi měl měkkou pusu, tak dlouho jsi mě hladil ve vlasech.
tak dlouho a tak strašně krátce.
tak vzácně.
a nevím, co s tím.
jenom chci držet ty tvoje ramena a dívat se ti do očí.
zní to jako strašnej romantickej kýč, panebože.
miluju, jak se směješ a říkáš, že jsem kreejzy.
miluju, když se díváš.
potřebuju tvoje teplý suchý dlaně, potřebuju tě držet a nepustit tě. už nikam.
potřebuju tě a ty odcházíš, protože jsem už tu šanci měla.
a mám chuť se kopnout do hlavy.
mám chuť vypít mnoho vína a nechat se kolíbat jako včera.
a jak hezky to začalo.
,,slečno, neznáme se?"
,,nezájem"
a pak jsme šíleně protancovali celou noc.
měla jsem tehdy utéct.
a neposlouchat tě, když mi voláš.
,,Taky výrobna čokolád, je tam slečna Beránková? Mám pro Vás zásilku."
potřebuju, abys mě zase nosil přes silnic.
potřebuju to bezpečí.
bezpečí, kdy jsem schovaná, chráněná a malinká.
potřebuju tu víru, že to ještě uděláš.
naději, záchytnej bod, jistotu.
potřebuju tě.
to tvoje teplo, úplně bych ho vysála a umačkala tě k smrti.
potřebuju zase slyšet, že mě miluješ a potřebuješ.
chci, aby si zase falešně zpíval Sbohem, lásko a držel mě kolem ramen.
chci zase ležet v trávě a držet tě za ruku.
chci být s tebou a už bych neodešla, už ne.
teplo tvých dlaní, vůni tvých vlasů a měkkou pusu.
jen tě tisknout a v klidu umřít.
chtěla jsem ti jenom zabořit nos do krku a zůstat tak navždy.
chtěla jsem jenom cítit jak pevně mě držíš, chtěla jsem tak zůstat a už tě nepustit.
chtěla jsem svírat tvoje prsty napořád.
a ty natáhneš ruku a řekneš: pac. a já ti ji dám, dáš mi pusu a jdeme spolu.
jsme spolu, jsme my
na chviličku
tak krátkou až to bolí.
a všichni jsme smutní.
máme zlomený srdce, tečou nám slzy a nevíme, co s tím.
a mám tě ráda a ty to víš, víš to, že nemůžu dělat nic jinýho, že se nemůžu otočit, že tě musím držet a sedět ti na klíně a šeptat nesmysly.
jsi můj svět z pavučin.
jsem tvoje pavučina snů.
a bylo to tak krátký a přitom jsme tam seděli tak dlouho, tak dlouho jsme seděli a šeptali, tak dlouho jsi měl měkkou pusu, tak dlouho jsi mě hladil ve vlasech.
tak dlouho a tak strašně krátce.
tak vzácně.
a nevím, co s tím.
jenom chci držet ty tvoje ramena a dívat se ti do očí.
zní to jako strašnej romantickej kýč, panebože.
miluju, jak se směješ a říkáš, že jsem kreejzy.
miluju, když se díváš.
potřebuju tvoje teplý suchý dlaně, potřebuju tě držet a nepustit tě. už nikam.
potřebuju tě a ty odcházíš, protože jsem už tu šanci měla.
a mám chuť se kopnout do hlavy.
mám chuť vypít mnoho vína a nechat se kolíbat jako včera.
a jak hezky to začalo.
,,slečno, neznáme se?"
,,nezájem"
a pak jsme šíleně protancovali celou noc.
měla jsem tehdy utéct.
a neposlouchat tě, když mi voláš.
,,Taky výrobna čokolád, je tam slečna Beránková? Mám pro Vás zásilku."
potřebuju, abys mě zase nosil přes silnic.
potřebuju to bezpečí.
bezpečí, kdy jsem schovaná, chráněná a malinká.
potřebuju tu víru, že to ještě uděláš.
naději, záchytnej bod, jistotu.
potřebuju tě.
to tvoje teplo, úplně bych ho vysála a umačkala tě k smrti.
potřebuju zase slyšet, že mě miluješ a potřebuješ.
chci, aby si zase falešně zpíval Sbohem, lásko a držel mě kolem ramen.
chci zase ležet v trávě a držet tě za ruku.
chci být s tebou a už bych neodešla, už ne.
teplo tvých dlaní, vůni tvých vlasů a měkkou pusu.
jen tě tisknout a v klidu umřít.
Komentáře:
no. jakoze. takze.
proste nevim, co mam rict. chtela bych rict neco ve smyslu, // ze te neuveritelne, ale NEUVERITELNE obdivuju, ze pises. ze pises tolik a porad tak dobre. ze s kvantitou neklesa kvalita. ze si tady a ze si snad jedina na celym svete, kdo si tyhle moznosti vazi, podle me. ze si pochopila, ze psat jednou za ctvrt roku neni to, o co tu jde. ze pravidelnosti se dostanes nekam, kam se nedostanou ani ty, co pisou jako bozi. a ty nepises o nic hur jeste k tomu. chci jenom naprosto vazne a .. seriozne ;) .. rict nebo spis teda zopakovat, ze te jednoduse obdivuju. ze tomu davas cas, ze me inspirujes a vazne uz se nekolikrat stalo, ze se mi to zdalo, jak vytrzeny z myho momentalniho ziti a byti. a ty tomu najednou das nejaky rozhreseni, nejakej pohled a uhel pohledu a ja najednou dostanu rozhreseni, pohled a uhel pohledu. dokazu an to koukat odjinud a zjistim, ze nektery veci maj reseni, i kdyz se to nezda. a i kdyz se to nekdy nezda i tobe.
porad si rikam, ze pokud existuje problem, existuje i reseni a o to lip, ze reseni sou spousty, jen .. stejne budu verit tomu, cemu verit chci .. a myslim, ze ty to budes mit podobny.
proste pokracuj.
neuveritelny.//
takze tak nejak.
wohow!
Přidej komentář
<< Domů