píšu
píšu znovu, protože v pravidelnosti je síla;)
a protože mám asi poslední příležitost napsat něco v měsíci květnu.
jelikož zítra je pátek a pak sobota a to ten čas nebude.
to už budu psát do měsíce června a budu se divit nad tím, jak ten čas letí.
píšu o tom, jak moc jsme divná generace.
že naše maminky měly v našem věku děti a spousta třicetiletých dětí visí ve vzduchoprázdnu a vysává z nás to naše nevratný mládí. že spousta dětí středního věku žije jaksi mimo všechno, že si ten život ničí sami.
a i když mě pálí pusa a vím, že dneska neusnu, tak vím, ž nechci být bezcílná jako všichni kolem mě s pohledem upřeným do sklenice.
že ještě mám čas stoupnout dokud nepadnu na dno.
pro co mám teď ty největší předpoklady. ano, mluvím o tom dnu.
jak moc věcí nám prospívá, jak moc věcí nás učí, jak moc věcí nás sráží až na dno plný leklých ryb.
poslouchám Hole a snažím se nco dělat.
nejde to, řeknu vám to upřímně.
a i když jsem teď úplně mimo, tak to mám pod kontrolou.
ostříhali mi psa. parchanti.
a hledám něco, co už jsem dávno prosrala.
hledám v minulosti, co už tu pěkně dlouho není.a já si to začínám uvědomovat a snažím se na to kašlat. na všechno.
ale jak moc to jde?
tak moc dokud to nebude jako s pánem se zelenohnědýma očima?
a pak zase to prázdno.
co nadělám
nic a nic a nic. naprostej nihilismus.
píšu znovu, protože v pravidelnosti je síla;)
a protože mám asi poslední příležitost napsat něco v měsíci květnu.
jelikož zítra je pátek a pak sobota a to ten čas nebude.
to už budu psát do měsíce června a budu se divit nad tím, jak ten čas letí.
píšu o tom, jak moc jsme divná generace.
že naše maminky měly v našem věku děti a spousta třicetiletých dětí visí ve vzduchoprázdnu a vysává z nás to naše nevratný mládí. že spousta dětí středního věku žije jaksi mimo všechno, že si ten život ničí sami.
a i když mě pálí pusa a vím, že dneska neusnu, tak vím, ž nechci být bezcílná jako všichni kolem mě s pohledem upřeným do sklenice.
že ještě mám čas stoupnout dokud nepadnu na dno.
pro co mám teď ty největší předpoklady. ano, mluvím o tom dnu.
jak moc věcí nám prospívá, jak moc věcí nás učí, jak moc věcí nás sráží až na dno plný leklých ryb.
poslouchám Hole a snažím se nco dělat.
nejde to, řeknu vám to upřímně.
a i když jsem teď úplně mimo, tak to mám pod kontrolou.
ostříhali mi psa. parchanti.
a hledám něco, co už jsem dávno prosrala.
hledám v minulosti, co už tu pěkně dlouho není.a já si to začínám uvědomovat a snažím se na to kašlat. na všechno.
ale jak moc to jde?
tak moc dokud to nebude jako s pánem se zelenohnědýma očima?
a pak zase to prázdno.
co nadělám
nic a nic a nic. naprostej nihilismus.
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů